Hotely na kolech aneb Jak cestují country hvězdy

O zájezdních autobusech country zpěváků se říká, že jsou jejich druhým domovem. Vzhledem k tomu, že ti nejaktivnější z nich ročně odehrají více než 200 koncertů, by se však dalo říct, že pro mnoho z nich jsou spíše prvním domovem. V tomto článku se seznámíme s životním stylem nekonečných koncertních turné a projdeme si stručně historii přepravy muzikantů od primitivních vozítek až po současné špičkové luxusní autobusy za 2 miliony dolarů.

Dolly Parton v druhé půlce sedmdesátých let. Detaily jejího busu připomínají spíš lokomotivu nebo stará letadla...

Hotely na kolech

Zájezdní autobusy pochopitelně prošly za 60 let velkým vývojem, avšak jejich dispoziční řešení je víceméně stále stejné. Jak tedy takový hotel na kolech vypadá? Každý zájezdní autobus se skládá z pěti hlavních částí. Úplně vpředu je samozřejmě místo řidiče a nástupní prostor, po kterém hned následuje hlavní obytná část autobusu. Zde jsou obvykle pohodlné sedačky a kapela zde tráví většinu svého bdělého času.

Král western swingu Bob Wills a jeho Texas Playboys byli průkopníky nejen v muzice, ale i ve způsobu cestování. Tahle fotka je z roku 1937.

Další sekcí je minikuchyňka a oproti ní záchod se sprchou. Čtvrtým oddílem autobusu, který bývá oddělen pouhým závěsem, jsou kavalce muzikantů (známé „bunks“). Obvykle jsou 3 lůžka nad sebou a podle potřeb jednotlivých zpěváků a kapel jich v autobuse je obvykle 6, 9 nebo 12. Poslední sekcí úplně vzadu je pak soukromý prostor hlavní hvězdy. Ten je bývá přepychově zařízen, je zde velká postel a vlastní záchod. Tato poslední část je brána jako VIP prostor majitele autobusu a ani muzikanti do ní nevstupují.

Jeden z autobusů Boba Willse se zachoval dodnes.

Pionýrské začátky

Než došlo k rozšíření zájezdních autobusů, bylo cestování mezi štacemi dost obtížné. Muzikanti se nejčastěji dopravovali velkými auty připomínajícími českou stejšnu a kromě primitivních dopravních prostředků dopravu komplikovala i řídká síť nekvalitních silnic. Aby toho nebylo málo, během druhé světové války se muselo šetřit benzínem a kvůli tomu platilo omezení rychlosti na 35 mil v hodině, aby se nezvyšovala spotřeba paliva.

Padasátá léta, Lester Flatt, Earl Scruggs a The Foggy Mountain Boys před svým busem, na kterém nesmí chybět reklama jejich dlouholetého sponzora, výrobce mouky Martha White.

K rozmachu zájezdní autobusové dopravy výrazně přispěl systém dálnic mezi státy (slavné Interstates), který se začal budovat roku 1956. Mezi prvními country zpěváky, kteří pro přepravu mezi koncertními štacemi začali využívat autobusy, byli Pee Wee King, Ernest Tubb, Hank Thompson, Marty Robbins a Flatt & Scruggs.

Slavný "Green Hornet" Ernesta Tubba, který v našem výběru zastupuje léta šedesátá, si můžete detailně prohlédnout v nashvillském muzeu a obchodě s deskami Ernest Tubb Record Shop.

Hvězdné duo George Jones a Tammy Wynette kralovalo hitparádám v letech sedmdesátých.

Domácí komfort na dlouhých cestách

V 60. a 70. letech už měla svůj autobus prakticky každý country hvězda. Rovněž se zdokonalila kvalita autobusů a ty již byly schopny plně suplovat komfort domova. Ve většině z nich již byl záchod, lednička, sporák, zvuková aparatura nebo i šatník na kostýmy. Jedním z nejslavnějších autobusů této doby je The Green Hornet, autobus značky Silver Eagle z roku 1964, kterým v 70. letech Ernest Tubb nacestoval více než 3 miliony mil. Autobus je už mnoho let vystaven v Nashvillu v obchodě s muzikou Ernest Tubb Record Shop a patří mezi klasické turistické atrakce při návštěvě Music City.

Tourbus skupiny Alabama z let osmdesátých už má svou kariéru evidentně za sebou.

Během 80. let už měly autobusy špičkový komfort, který nemá řada z nás doma ani dnes. Zmínit můžeme např. slavný autobus Willieho Nelsona z roku 1983, který byl v poslední době hojně inzerován na internetu a během krátké doby několikrát změnil majitele. Naposledy byl vydražen loni v listopadu za necelých 78 tisíc dolarů. Jedná se o jeden ze čtyř Nelsonových autobusů, které v 80. letech používal se svou kapelou a je zařízený v indiánském stylu. Interiér je vykládán mahagonem, kůží a červeným sametem. Na virtuální prohlídku se můžete podívat ve videu níže.

Videoprohlídka autobusu Willieho Nelsona

Country hvězdy svůj vozový park pravidelně obměňují a samozřejmě i Willie Nelson dnes jezdí mnohem modernějším modelem. Jeho současný autobus má také svá specifika: je poháněn „biowilliem,“ což je speciální bionafta vyrobená ze soji a rostlinných olejů. A jak se o Nelsonovi dobře ví, tak zatímco jeho autobus jezdí na biopaliva, sám šéf a jeho posádka fungují na jistých zelených kytičkách a houbičkách...

Autobus Willieho Nelsona v celé své kráse. Kdyby tak tenhle kus americké historie dokázal mluvit...

Hypermoderní současnost

Současné zájezdní autobusy country hvězd jsou již opravdu hypermoderní pojízdné hotely a zákázkově vyrobený špičkový model vyjde klidně na 2 miliony dolarů. Absolutní špičkou v oboru jsou pak autobusy od kanadského výrobce Prevost (spadajícího pod koncern Volvo). Prakticky každá velká hvězda současnosti minimálně jeden Prevost vlastní.

Kanadský Prevost - rollsroyce muzi muzikantskými autobusy

Osobně jsem měl možnost vyzkoušet pohodlí zájezdních autobusů v roce 2008, když jsem byl host na turné Marka Chesnutta v Texasu. Jeli jsme na vystoupení do Brownsville až na mexickou hranici a překvapilo mě, že muzikanti svůj autobus milují natolik, že z něj vůbec nevytáhnou paty. I když mají na každé štaci zamluvené pokoje v hotelu, využívají je maximálně jen kvůli pohodlnější sprše a hned se zas vrací „domů“ do autobusu.

Takhle má své autobudové apartmá zařízené kupříkladu Zac Brown.

Nejvíce vždy žije přední část autobusu, kde se téměř nonstop popíjí, hraje hlasitá muzika a k tomu je na velké plazmě ještě často puštěný nějaký fotbal. Přestože jsou lůžka muzikantů opravdu stísněná, každý se to své obvykle nějak vytuní a často si do něj montují vlastní DVD přehrávače nebo malé repro soustavy.

Obrázek o komfortu muzikantských kavalců si můžeme udělat z videoklipu Lukea Bryana

Neméně důležitou zálěžitostí je rovněž logistika, kdy je nutné jednotlivé koncerty domluvit tak, aby se neplýtvalo časem ani palivem při zbytečném přejíždění. Country hudba má své specifikum, že prakticky všichni countryoví muzikanti bydlí v Nashvillu, takže odsud zájezdní autobus většinou vyjíždí. Pokud se náhodou hlavní hvězda zrovna vyskytuje někde jinde, tak se pak na koncert dopraví letecky po vlastní ose. Takový Alan Jackson už léta provozuje praxi, že jeho autobusem po Americe křižuje pouze doprovodná kapela The Strayhorns, která vždy dorazí na místo, připraví a nazvučí show, Jackson přiletí soukromým letadlem až úplně na poslední chvíli, jde rovnou na podium a jakmile po skončení show sleze z jeviště, tak ho jeho kapela neuvidí až do dalšího koncertu opět na podiu.

A takhle cestuje Miranda Lambert.

Hodně country hvězd svůj autobus miluje natolik, že si ho jako způsob dopravy zvolí i tehdy, i když by mohli jinak na další hraní letět a řada z nich takto cestuje už po celá desetiletí. Když pak současná superstar Kip Moore v mediích prohlásí, že si na letošek bere roční pauzu od koncertování, protože je údajně fyzicky i psychicky vyčerpaný od neustálého cestování autobusem, tak ho jen sotva někdo polituje. Zajímavé je, co by mu asi řekl již zmiňovaný Nelson nebo třeba Kristofferson, kteří ve svých autobusech prakticky strávili posledních 50 let života. Cestování a život v autobusu je zkrátka nedílnou součástí životního stylu country umělců.