Americké Grónsko: Stane se největší ostrov světa 51. státem USA?

V první chvíli to působilo jako vtip nebo novinářská kachna, ale hlavní protagonista záhy sám potvrdil, že jde o vážně míněný nápad. Ano, Donald Trump opravdu vyjádřil zájem o možnost koupit Grónsko, samozřejmě nikoli do soukromého vlastnictví, nýbrž pro USA, které by takto získaly největší ostrov světa. Reakce byly smíšené a sahaly od sarkastických vtipů po seriózní debatu o perspektivách Grónska, které dlouhodobě (což se tu pořád poměrně málo ví) směřuje k dosažení nezávislosti na Dánsku. Vznikne tudíž zřejmě nový stát, kterému jeho obyvatelé už dnes ve svém jazyce říkají Kalaallit Nunaat. A co pak?

Pro Grónsko asi není nic tak charakteristické jako ledovce, jenže objem ledu kvůli současným klimatickým změnám viditelně klesá

Krátce z historie „Zelené země“

Grónsko, anglicky Greenland, dánsky Grønland, přísluší zeměpisně spíše k Americe, přestože se standardně objevuje také na mapách Evropy. Má rozlohu přibližně dva miliony čtverečních kilometrů, ovšem jak si lze asi snadno domyslet, drtivá většina je dnes jen těžko obyvatelná, a tudíž grónská populace nedosahuje ani 56 000 obyvatel. První lidé tam přišli již před několika tisíciletími z amerického kontinentu a vytvořili tam řídké, byť zcela nesporné osídlení. Byli to Eskymáci neboli, jak se dnes politicky korektně říká, Inuité. Právě oni tudíž jsou předky velké většiny soudobé populace.

Slovo Grónsko („Greenland“) znamená „Zelená země“ a dá se očekávat, že se tam bude kvůli změnám klimatu stále více dařit zemědělcům

Někdy v desátém století našeho letopočtu připluli Vikingové, které vedl Erik Rudý (jehož syn Leif Erikson pokračoval do Ameriky) a kteří na březích založili své osady. Právě oni dali Grónsku též jeho moderní název, jenž připomíná fakt, že zdaleka ne celé území ostrova je neustále zaledněné. V raném středověku byla „zelená“ výrazně větší část než dnes, avšak změny klimatu spolu s dalšími faktory pak přiměly Vikingy k odchodu, byť jejich pobyt vytvořil argument pro pozdější územní nároky Norska. Od 16. století přicházeli Dánové a postupně změnili ostrov ve svou kolonii. Konaly se i volby, většina domorodců však neměla zájem či faktickou možnost hlasovat, a tudíž rozhodovali převážně dánští novousedlíci, ovšem s rozvojem ekonomiky se situace se postupně vyvíjela k lepšímu. Dánsko ale rozhodně nebylo jedinou zemí, jež chtěla největší ostrov světa ovládat.

Tenhle poněkud neobvyklý pohled na zeměkouli shora zobrazuje oblasti v Arktidě

Zájem USA v neklidných časech

Kromě výše zmíněného Norska to byly především Spojené státy americké, kde byla myšlenka na získání Grónska poprvé projednávána už v roce 1867. Vláda prezidenta Andrewa Johnsona totiž tehdy uvažovala o tom, že koupí Grónsko a také Island, čímž se mělo dosáhnout jakéhosi „obklíčení“ Kanady, aby pak mohlo následovat splnění dlouholetého snu mnoha Američanů, a sice právě připojení Kanady. Návrh obchodu nakonec nebyl Kodani předložen, avšak američtí polární výzkumníci (jako Robert Peary) během svých expedicí hledali informace, které mohly podpořit případné nároky Washingtonu na Grónsko. USA posléze od Dánska opravdu koupily jedno jeho zámořské území, a sice tzv. Dánskou Západní Indii, která od roku 1917 nese jméno Americké Panenské ostrovy.

Tyto romanticky působící barevné domky jsou pro grónské vesničky velmi typické

Zájem o Grónsko ale trval dál, neboť stále více lidí chápalo, jaký strategický význam toto území má. Potvrdilo se to též ve druhé světové válce, když nacistické Německo obsadilo Dánsko a chtělo potom okupovat i Grónsko, pro což však nemělo kapacity. Tamní správa se odmítla příkazům dánské vlády podřídit (s čímž se v Kodani samozřejmě tiše počítalo) a požádala o pomoc právě USA. Ty de facto převzaly ochranu ostrova, jenž sehrával velikou roli v bitvě o Atlantik, navíc z něj proudily dodávky hliníkové rudy. Význam Grónska dále vzrostl po propuknutí studené války, takže vláda prezidenta Trumana roku 1946 oficiálně oslovila Kodaň s nabídkou odkoupení Grónska za sumu 100 milionů dolarů (což by dnes bylo zhruba 1,3 miliardy dolarů), byla však zdvořile odmítnuta.

Na severozápadě Grónska už od roku 1953 funguje rozsáhlá a stále modernizovaná základna amerického letectva jménem Thule Air Base

Raketová základna pod ledem

Dánsko coby zakládající člen NATO ale pochopitelně chtělo přispět ke společné obraně, takže v roce 1951 byla uzavřena smlouva, která poskytla USA prostor na severozápadě Grónska pro vybudování vojenské základny. Ta začala fungovat roku 1953 a dostala název Thule Air Base. Formálně vzato se takto jmenuje jen velké vojenské letiště, fakticky se však pod toto označení zahrnují i další blízké instalace včetně velkých radiolokátorů, které zajišťují včasnou výstrahu před odpálením balistických raket.

U americké základny Thule fungují také protiraketové radary pro včasnou výstrahu

Američané měli ovšem ještě daleko větší ambice, neboť se snažili vybudovat v Grónsku i základnu pro své nukleární rakety! Tehdy přísně tajený projekt, o kterém nebyla dánská vláda vůbec informována, dostal krycí název Iceworm. Oficiálně bylo od roku 1960 budováno vědecké zařízení s názvem Camp Century, ve skutečnosti však šlo jen o kamufláž pro stavbu podzemní vojenské základny. Slovo „podzemní“ je ale nepřesné, neboť v doslovném smyslu nešlo o tunely v zemi, nýbrž v ledu.

Extrémně utajovaná vojenská základna Iceworm byla ukryta pod grónským ledem a měla hostit snad šest stovek raket středního doletu

Zařízení leželo asi 240 km od Thule, délka tunelů nakonec měla dosáhnout až 4000 km (!) a v ledu mělo čekat cca 600 balistických raket středního doletu s jadernými hlavicemi. Pro stavbu a zásobování se používala neobvyklá technika včetně obřího terénního vozidla LCC-1, přezdívaného „sněžný vlak“. Na základně se nacházel dokonce malý nukleární reaktor jako zdroj energie. Neustálé pohyby ledu však ničily tunely, navíc náklady výrazně překračovaly rozpočet, a tudíž byl projekt roku 1966 zastaven a opuštěnou základnu Iceworm měl navždy pohřbít led.

Velká ložiska nerostných surovin

Přesněji řečeno, zamýšlené „navždy“ mělo podle tehdejších kalkulací skončit asi někdy kolem roku 2090, ovšem klimatické změny způsobily, že se pozůstatky utajované základny začaly na povrchu objevovat už v roce 2016. Pochopitelně to způsobilo menší skandál, ale také to znovu přispělo ke zvýšení intenzity debat o další budoucnosti Grónska, jelikož právě změny klimatu, ať už je má na svědomí cokoliv, budou zajisté sehrávat vysoce důležitou roli. V současnosti se Grónsko těší statusu autonomní oblasti Dánska, neboť od roku 1979 má samosprávu.

Američané provozovali v Grónsku rovněž obrovská kolová sněžná vozidla LCC-1

V té byli dříve značně nepoměrně zastoupeni Dánové, ale zlepšující se vzdělanost domorodců postupně umožnila, aby si Gróňané (neboli technicky vzato Eskymáci) vládli převážně sami, ačkoliv po stránce rozpočtu musí ostrov dosud hodně spoléhat na dotace z Kodaně. Domácí příjmy závisí v drtivé většině na rybářství, protože ryby a korýši tvoří kolem 90 % exportu z ostrova, ovšem právě v důsledku klimatických změn by to záhy mohlo být jinak. V Grónsku se totiž nacházejí bez nadsázky gigantické zásoby různých nerostných surovin, mj. ropy, zemního plynu, železa, niklu, hliníku, titanu, platiny, uranu a zlata. Dosud je většina z nich nepřístupná kvůli ledu, ale jeho tání patrně způsobí, že se ložiska stanou rentabilními. Už dnes tak putují Grónskem četné expedice prospektorů a do hlavního města Nuuk míří zástupci různých zemí a korporací, které by si rády zajistily koncese na budoucí těžbu surovin.

V Grónsku najdete spoustu táborů prospektorů, kteří vyrážejí na průzkum divočiny a hledají nová ložiska nejrůznějších nerostných surovin

Pomalu, ale jistě k nezávislosti

Zájem tedy jeví např. Čína, jež chtěla rovněž financovat stavbu nových letišť na ostrově, tomu však americká diplomacie zabránila. Peking ovšem pořád hledá cestičky, jak získat na ostrově vliv, což je nejspíše i hlavní motivace za oním nápadem Donalda Trumpa, z jehož pohledu jde o čínský pokus o „nepřátelské převzetí“ strategicky důležitého statku. Řada článků se pokusila tento nápad zesměšnit, avšak málokterý autor se obtěžoval dohledat si informace o tom, jak se k politickému statusu ostrova staví dnešní obyvatelé. V samotném Grónsku i v Dánsku je totiž něco jako veřejné tajemství, že „Zelená země“ pomalu, ale jistě směřuje k nezávislosti.

O působení v Arktidě jeví velký zájem i Čína, která už si buduje flotilu ledoborců pro působení v polárních oblastech na severu i jihu

V roce 1982 se konalo referendum, v němž 53 % voličů podpořilo opuštění Evropských společenství, což bylo provedeno v roce 1985, kdy Grónsko zavedlo také vlastní vlajku. Dnes proto existuje lehce schizofrenní situace, kdy je Dánsko členem Evropské unie, avšak jeho autonomní oblast Grónsko nikoliv. Postupně přišly další kroky, jelikož samospráva získávala další pravomoci, a tudíž dnes Grónsko může realizovat částečně samostatnou zahraniční politiku, takže je členem několika mezinárodních organizací. Dosti výmluvný je i fakt, že v roce 2009 pozbyla dánština pozici úředního jazyka. Šlo o součást změn, díky kterým Grónsko získalo kontrolu i nad svým právním a soudním systémem. Volání po úplné samostatnosti sílí a průzkum veřejného mínění v roce 2016 skončil skutečně přesvědčivými výsledky.

Na vlajce autonomního Grónska nalézáme symboliku pro oceán, ledovce a slunce

Lákavé i nebezpečné perspektivy

V průzkumu se 64 % Gróňanů vyslovilo pro plnou nezávislost na Dánsku. V dalším roce však jiný průzkum ukázal, že 78 % voličů by samostatnost odmítlo, pokud by přinesla pokles jejich životní úrovně. Přesně to je zatím takříkajíc kámen úrazu, protože 60 % rozpočtu ostrova tvoří dotace z Kodaně, jenže stále lákavější perspektivy těžby surovin by to mohly naprosto změnit. Grónský HDP na hlavu dnes činí asi 50 000 dolarů (čili o asi 12 000 dolarů více než v Česku), pokud by se však mezi onu nepočetnou populaci začaly dělit příjmy z těžby a exportu surovin, výsledky by mohly být skutečně šokující. Existuje i odhad, že za dvacet let by Grónsko mohlo mít vůbec nejvyšší HDP na hlavu na světě!

Donald Trump trochu zlehčil své úmysly ujištěním na Twitteru, že skutečně nemá v plánu budovat v Grónsku další mrakodrap Trump Tower

Zřejmě není nutno pochybovat, že v takové situaci by byl požadavek nezávislosti okamžitý a nekompromisní, ač se samozřejmě nabízí otázka, co by přišlo pak. Kdo se postará o ochranu a bezpečnost čerstvě nezávislé bohaté země? Mělo by si tedy Grónsko (po vzoru arabských monarchií) zaplatit špičkově vyzbrojenou armádu? Mělo by také vstoupit do NATO? Nebo by mělo podepsat obrannou smlouvu s USA? (Právě toto se stane např. ve vynikajícím románu Ghost Fleet, jenž vyšel česky jako Třetí světová válka.) Už před několika roky zazněly dokonce též hlasy, že by Grónsko mohlo požádat o přijetí do USA coby 51. stát. Každopádně je zřejmé, že Trumpův (jenom zdánlivě bizarní) nápad velice dobře zapadá do strategie USA udržet si vliv v Arktidě a vzdorovat expanzi Číny, neboť Grónsko by se v této hře mohlo stát jednou z nejsilnějších karet.