Před 60 lety by byla odpověď na otázku, jak vypadá typické americké auto, velmi jednoduchá. Je velké, má vzadu obří ploutve a vpředu ještě větší osmiválec. A kolem dokola spoustu chromu.
Před 20 a možná ještě před 10 lety by to nebylo o moc složitější. Nejameričtější auto je nějaký velký truck nebo SUV. Obrovský stroj, spalující benzín po galonech a okázale dávající najevo finanční zajištěnost svého majitele.
A dnes? Pokud by nám šlo o typické americké auto, bude odpověď stále stejná. Obrovské, chromem se blyštící pick-upy nejenže jsou něčím, co jinde než v Americe neuvidíte, ale navíc patří mezi nejprodávanější auta.
PŘEČTĚTE SI:
Když ale budeme hledat auto s nejameričtějším charakterem dnes, možná se dostaneme úplně někam jinam. Americká auta minulosti byla především jedním z nejnápadnějších ztělesnění „amerického snu“. Představovala zhmotnělé přání svých majitelů, pro které byla odznakem toho, co ve svém životě dosáhli. Umožnila dosáhnout na americký sen lidem, kteří je v továrnách po celých USA vyráběli – a dostávali za to dost peněz, aby si je mohli i koupit. A především byla splněním amerického snu svých tvůrců. Téměř za každou automobilkou stál sen jednoho muže, který ho vydupal ze země a přetavil v bohatství.
neosobní koncerny
Automobilky se ale brzy začaly spojovat a fúzovat. Vznikaly větší a větší koncerny, a jména Dodge, Chevrolet nebo Olds už brzy sloužila jen k tomu, aby marketingově oddělila různě drahé produkty svých mateřských koncernů. Snad s výjimkou Fordu, kde si několikátá generace Henryho potomků stále zachovala určitý vliv, se automobilky změnily v neosobní molochy bez snů, bez cílů, jen s nenasytnými kapsami.
Objevilo se pár odvážlivců, kterí si chtěli splnit svůj americký sen. Preston Tucker byl zadupán do země velkými koncerny, John Z. DeLorean se stal obětí vlastního ega a příliš horlivé FBI.
A teď tu konečně máme další pokus. Jihoafrický přistěhovalec Elon Musk nejdříve založil, rozběhnul a aukčnímu serveru eBay prodal online platební systém PayPal. S vydělanými pytli peněz se pak rozhodl, že mu nestačí jen vydělávat další peníze. Řekl si, že chce změnit svět.
dobývání světa a vesmíru
Založil tedy dvě společnosti. První je SpaceX, která se zatím zabývá dopravou nákladu na oběžnou dráhu, včetně zásobování mezinárodní vesmírné stanice (ISS), a v současnosti testuje vícekrát použitelnou vesmírnou raketu, která by měla přinést revoluci v cestování do vesmíru.
Druhou společností je Tesla Motors. Ta v roce 2006 začala prodávat elektrický sporťák, postavený na základě britského Lotusu Elise. Byla to spíše hračka pro bohaté nadšence a řeči Elona Muska o tom, jak s elektromobily změní svět, nebral nikdo vážně.
Jenomže potom přišel Model S – první auto, které Tesla navrhla a vyrobila od základu sama, maximálně s použitím nějakých těch cizích dílů (o tom později). Zatímco většina ostatních automobilek se snaží prodávat elektromobily jako malá auta do města, Tesla zkusila opačný postup. Představila velký luxusní sedan, který by měl své zákazníky přesvědčit nejen zelenou ideologií, ale především tím, jak funguje.
Zatímco ostatní elektromobily na trhu, jako Nissan Leaf nebo BMW i3, stojí několikanásobek toho, co ekvivalentní benzínové auto, a dojedou v optimistickém případě 160 kilometrů daleko, Tesla vychází ze srovnání s přímou konkurencí mnohem lépe.
použitelný elektromobil
Benzínová auta odpovídajících rozměrů a výkonů (Tesla má 420 koní, což jí řadí mezi opravdu rychlá auta) stojí většinou také podobné peníze jako Model S. Jeho základní, slabší verzi koupíte za přibližně 1,8 milionu, a plnohodnotnou variantu s výkonnějším motorem, větší kapacitou baterií a rozumnou výbavou dostanete za nějakých 2,6 milionu. To je „na dostřel“ konkurence jako je Audi S7, Porsche Panamera nebo Mercedes CLS500. A navíc tu je dojezd, který podle (samozřejmě optimistických) údajů výrobce činí 450 kilometrů – podle zkušeností majitelů reálně ujedete nějakých 350. To už by mělo z elektromobilu udělat prakticky použitelnou záležitost, namísto hračky nebo vozítka do města.
Takže tu máme typicky americký příběh. Odvážný a neotřelý podnikatel z chudých poměrů, navíc přistěhovalec (jak je v Americe zvykem), který se rozhodl postavit velkým konkurentům a vybudovat svůj vlastní americký sen. Vzal něco, co všichni považovali za nemožné, a prostě to udělal.
Otázkou ale zůstává – bude Tesla fungovat, nebo jde jen o další nesplněný sen, jako byly před desítkami let DeLorean a ještě dříve Tucker? Za normálních okolností bychom tento článek zakončili úvahou, zamyšlením a nadějí do budoucna.
za volantem tesly
Jenomže já měl naštěstí vzácnou příležitost se v Modelu S projet, a tak vám o tom můžu podat zprávu. Napsal jsem o tom i dlouhý a pro leckoho možná poněkud nudný test, který najdete tady, ale to nejdůležitější shrnu zde.
První věc, která vás na Tesle nejspíš překvapí, je to, že vás vlastně až tak moc nepřekvapí. Působí totiž úplně jako normální auto. Ano, má pár nezvyklých detailů – třeba kliky u dveří, které se elektricky vysunou, jakmile se přiblížíte – a velkou část tlačítek na palubní desce nahradil obří dotykový displej, podobný tabletu, ale jinak nevypadá nijak podivně. Pokud jste někdy jezdili moderním Mercedesem, přijdou vám dokocne některé věci povědomé – páčky pod volantem nebo tlačítka na dveřích totiž v zájmu úspory nákladů pocházejí právě z aktuálních Mercedesů.
Zajímavější to ale začne být ve chvíli, kdy se rozjedete. Jako první si samozřejmě všimnete téměř dokonalého ticha, rušeného jen jemným svištěním elektromotoru a odvalujících se pneumatik. To by ale pořád ještě nebylo nic tak výjimečného – kterýkoliv hybrid, pokud má zrovna dobité baterie, se alespoň chvilku dokáže pohybovat stejným způsobem.
Šok přijde ve chvíli, kdy minete ceduli označující konec obce, a poprvé naplno šlápnete na „plyn“ (elektřinu?). Můžete sice teoreticky vědět, že elektromotor má víceméně veškerý točivý moment dostupný již od nulových otáček, ale dokud to nezkusíte, nikdy nepochopíte, co to znamená. Pro běžného řidiče se může 420 koní a 600 Nm zdát jako hodně. Ale věřte mi, čtyřistakoňové auto na benzín působí proti Tesle jako ospalý šnek. Nástup zrychlení je u téhle věci tak brutální a tak návykový, že si dokážu představit, že už jen kvůli němu půjdete a utratíte půl třetího milionu. Asi jediné, co se v této cenové kategorii dokáže Tesle vyrovnat, je Ford Mustang Shelby GT500, jehož 670 koní jsme krotili nedávno a brzy vám o tom přineseme reportáž.
Pro mě jako motoristického novináře byl ale mnohem větší šok v tom, jak se Model S chová na silnici. Ty stovky aut, které mi prošly rukama, mě naučily, že nejtěžší na vývoji nového auta je odladění „drobností“. Zařídit, aby byl podvozek zároveň dost pohodlný a nedrncal, ale přitom auto dostatečně dobře sedělo. Aby nikde nic nevrzalo a nemlátilo. Aby se volant pohyboval s takovým odporem, jaký od něj čekáte.
I zavedené automobilky mají často problém postavit auto, které by působilo, že je u něj všechno tak, jak má být. A Tesle se to nějakým záhadným způsobem podařilo také. Na klikaté, rozbité české okresce se Model S chová způsobem, který ze všeho nejvíc připomíná staré Jaguary. Podvozek je zároveň klidný, stabilní a dostatečně komfortní, a zároveň nabízí neuvěřitelnou trakci. A dokonce fungují i ostatní věci.
elektřina není nuda
Báli jste se, že příchod elektromobilů bude znamenat nudu za volantem? Můžete se přestat bát. Řídit elektrické auto je možná úplně jiné než řídit auto na benzín, ale rozhodně to není nuda. Naopak, přinejmenším ze začátku budete fascinováni bezhlučným zrychlením.
A znamená to také, že náš „americký příběh“ by mohl mít šťastný konec. Tesla je totiž první elektrický automobil, který si můžete koupit ne z touhy zachránit lední medvědy a tulení mláďata, ale prostě proto, že je to dobré auto. Problém s nadměrným spalováním fosilních paliv neřeší asketismem jako ostatní elektrická vozítka, ale okázale vztyčeným prostředníčkem za jekotu pneumatik, úpících při prudké akceleraci. Proč bychom kvůli nějaké ekologii měli jezdit malými a slabými auty? To by přece bylo zcela neamerické...
Fotografie: Ondřej Zeman
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
