Ta modrá věc je opravdu velká. To bylo první, co mě napadlo, když se otevřela vrata a já si koukal z oka do světla s Indian® Chief® Classic Springfield Blue , kterého jsem si přijel převzít na víkendový test.
Na tento motocykl se nesedá, nýbrž se zasedne do něj. Usadil jsem se do koženého sedla, před sebou bachratou nádrž se dvěma uzávěry (jen jeden je pravý a druhý levý, tedy vlastně falešný a slouží jen jako symetrická ozdoba).
Uprostřed nádrže je chromovaná stylová „kapka“ ve které je umístěn hlavní vypínač, ukazatel stavu paliva a přehledný, velmi stylově vyvedený tachometr s digitálním displejem, který vám přes ovladač na levém řidítku sdělí vše, co při jízdě potřebujete. Především tedy otáčky motoru a pak drobnosti jako spotřebu a podobně.
Na nádrž navazuje velký chromovaný kryt světlometu s prolisem uprostřed, který mi ze všeho nejvíc připomíná dlooooouhou kapotu americké káry. Z něj se pak rozpínají řidítka jako ruce roztoužené milenky a lákají k jízdě.
TROCHA HISTORIE
Kde se vlastně nový Indian vzal, když společnost Indian v roce 1953 z důvodu nerentabilnosti ukončila vlastní výrobu?
Značka ve své historii mnohokrát změnila majitele a stala se dokonce i objektem spekulací a soudních pří. Od konce výroby v roce 1953 až do roku 2006 se pod značkou Indian žádné americké motocykly nevyráběly - jen se do USA dovážely motocykly jiných značek, zejména Royal Enfield, ale také Italjet a Morini.
- 1999 – 2006 O výrobu se víceméně neúspěšně pokoušela společnost Indian Motorcycle Company of America. Podařilo se vyrobit několik kusů s motory S&S.
- 2006 – 2011 Nastupuje společnost Indian Motorcycle Company, která sice "vyrobila" něco málo motocyklů, ale v skutečnosti šlo spíše o stroje sestavené ze zakoupených komponentů.
- 2011 Největší světový výrobce sněžných skůtrů Polaris Industries založil dceřinou společnost Victory Motorcycles, která následně zakoupila ochrannou známku Indian. Vedle vlastní řady motocyklů Victory začala intenzivně pracovat na vývoji důstojného pokračovatele tradic značky Indian.
A že vývoj vzala pěkně z gruntu, včetně motoru, rámu, převodovky a všech doplňkových komponentů, se měl motocyklový svět možnost přesvědčit představením zcela nového motocyklu Indian Chief.
První kilometry
Plesknul jsem tedy boty na velké plošinové stupačky (tady je velké všechno), klapnul za jedna a vyrazil. Řazení je velmi přesné a jisté, jen s trošku delším krokem, jak je u US strojů zvykem. Kovové klapnutí mě ujistilo, že do sebe zapadla ta správná ozubená kola. Rychlostních stupňů je k dispozici šest.
Jakkoliv je „Šéf“ těžší na manipulaci na místě, ovládá se, ve chvíli kdy se dá do pohybu, i přes svou váhu velmi lehce. Je to dáno především šířkou řídítek a nízko umístěným těžištěm.
Jako už u několikátého testu v tomto roce jsem měl to „štěstí“, že jsem po chvíli vjel do deště a na mokrou silnici. Což je, jak každý jistě pochopí, u motocyklu, který neznáte a nevíte, jak se na mokru chová, dost nepříjemné. Chvilku jsem byl nervózní a měl jsem trochu sevřené půlky. Po pár kilometrech jsem zjistil, že mi Indián žádné nepříjemné překvapení nechystá a ovládá se s jistotou i na mokru. K tomu přispívají i brzdy s příjemným nástupem účinku, vybavené ABS. Ale hlavní zásluhu má motor. Ten zatahuje mocně již od nejnižších otáček. Přísun výkonu je však snadno kontrolovatelný a motocykl se nesnaží při každém prudším výjezdu prohrábnout zadní kolo a poslat mě k zemi.
Dvouválcové srdce
Motor je ostatně kapitola sama pro sebe, takže jen krátce. Dali mu jméno „Thunder Stroke 111“ a byl zcela nově vyvinut, aby hnal Indiána do nových let existence. Je to vidlicový dvouválec s rozvodem OHV a objemem 111 cu. i. (kubických inčů) což je 1 811 cm3. Výkon se u Indianů oficiálně neuvádí - výrobce tvrdí, stejně jako například Rolls-Royce, že je "dostatečný", ale podle mého odhadu se bude pohybovat mezi 90 – 100 PS a nejlíp funguje do 3000 ot./min. Motor je chlazen vzduchem a pomocným olejovým chladičem. Skvělou práci odvedli konstruktéři ve spolupráci s designéři na jeho "retro" vzhledu. Věnovali spoustu úsilí tomu, aby co nejvíc připomínal spodobý (SV) motor starého Chiefa, ale přitom fungoval zcela moderně.
PŘEČTĚTE SI:
Takže využívajíc síly z tohoto motoru přenášené na zadní kolo řemenem vystuženým kevlarem, kroužil jsem celý víkend po vlastech Českých.
Na cestách
Abych mohl Indiána odpovědně ohodnotit, vyzkoušel jsem různé cesty, s různou kvalitou povrchu. Sobotní odpoledne jsem se rozhodl strávit projížďkou po Železných horách. Na silničkách v okolí Seče a Hlinska jsem si užíval kochání SE podzimní barevnou krajinou, příjemného bublání z výfuků a zátahu motoru Indiána už od nejnižších otáček. Jen v šotolinou vylepšených zatáčkách to chce s ohledem na délku stroje trochu opatrnosti.
Pak následoval svižný přesun do Pardubic po překvapivě pěkných silnicích II. třídy přes Chrudim na sraz amerických křižníků a pozdní oběd na Pardubickém zámku. Jen popojíždění po rozkopaných Pardubicích mě ani Indiána vůbec nebavilo. Na tohle opravdu určen není.
Když jsem se nabaštil a vykecal, čekal mě ještě jeden přesun na focení do zámeckého areálu v Nechanicích. To je místo, kam šlechtic Indián báječně zapadl. S přáteli na H-D, v úžasném prostředí a za krásného odpoledního počasí vznikly fotky, které jsou zde prezentovány.
V neděli jsem spolu s dvěma kamarády na H-D vyrazil zapálit svíčku na hřbitov svým blízkým na Kladensko. Silnice v okolí Kladna a Kralup značně prověřily Indiánovo pérování. Jsou totiž v opravdu dezolátním stavu. Přesto ale můžu říct, že ačkoliv přední vidlice nejde nastavit, neměl jsem žádný problém a jízda byla i přes stav silnic pohodová. Indián polykal díry i podélné nerovnosti vyválcované od kamiónů s naprostým přehledem. Přesto všem, kdo nemáte enduro doporučuji – do těchto končin na výlet raději nejezděte.
Pohled zblízka
Protože jsem musel Indiána před návratem do hnízda opucovat, a projíždění cest kvality tankodromu už nás zrovna dvakrát nebavilo, zvolili jsme dálniční návrat. Pro mě to není žádné radostné cestování, ale odsejpá to. Indián s tím neměl problém. Klapnul jsem za šest, tempomat nacvakal na 130 a hnali jsme se domů.
Ani s mým metrem devadesáti jsem neměl problém s tím, že bych z motocyklu "přečníval", takže jsem byl i při dlouhé jízdě svižným tempem dobře chráněn před nepříjemným větrem.
Když jsem dorazil domů a dal se do mytí, prohlédl jsem si přitom Indiána podrobněji. Ocenil jsem především kvalitu použitých komponentů a zpracování. Logo Indián je snad na každé součástce. Až na několik drobností je na motocyklu vše vyrobeno z poctivého amerického železa a plechu. Žádné plastové náhražky. A konstruktéři také očividně hodně přemýšleli nad tím, jak se bude motocykl servisovat. Většina servisních úkonů je bezproblémových a i z otravné nezbytnosti, jako je výměna olejového filtru, se díky jeho snadné přístupnosti stává vcelku příjemná činnost.
Ale abych jen nechválil, pojďme teď k troše kritiky. Z čeho jsem byl opravdu nešťastný během celého testování, tak to bylo sedlo. Je krásné, kožené, ale po 80 kilometrech, mě začaly bolet "zadní tváře" a snaha se nějak posunout, nebo si poposednout byla marná. Zadek mi do sedla zapadnul a jeho tvar a tuhost mi žádnou změnu neumožňovali. Sice to těžko posoudím, ale mé tvary jsou, řekl bych standartní. Chyba bude zřejmě jinde.
Dále se mi příliš nelíbí celistvá zakrytovaná plocha mezi motorem a zadním kolem na pravé straně. Připadá mi to „skůtroidní“ a je to i nepraktické, protože i při velmi krátké jízdě dojde k tomu, že budete kryt odírat nohou. Já si toho naštěstí ihned všiml a tak jsem na toto místo nalepil průhlednou folii. Taková věc by se opravdu dít neměla.
Verdikt
Celkově hodnotím po společném víkendu Chiefa velmi kladně. Kromě jízdy si na něm majitel užije značné pozornosti, kdekoli projíždí, nebo zastaví.
Motocykl ale nejen přitahuje pozornost. Vyvolává také debaty v kruzích ortodoxních Indiánistů, zda toto je, nebo není „opravdový Indián“ a pokračovatel hodný vznešeného jména. Než jsem si ho zapůjčil, prohlédl a svezl se, byl jsem spíše na straně těch co tvrdí že ne.
Ale teď musím ocenit obrovský kus práce, který společnost Victory při vzkříšení Indiána udělala. Kdybychom starého a nového Chiefa postavili vedle sebe, návaznost by viděl asi každý. Tvar motoru, blatníků, použití i takových drobností jako je náčelnická hlava na blatníku, loga na motoru… A takových vychytaných detailů je tu spousta.
A stejně jako jeho dávný předchůdce, i nový Chief je luxusní zboží, které není určené zdaleka pro každého.
Za sebe musím přiznat, že si neumím představit lepšího pokračovatele tradice a nositele hrdosti značky Indián, než je tento.
Petr Brábník
Jsem patriot, nacionalista a rebel. Mám rád motocykly s karburátorama, holky bez silikonu, pivo s pěnou a muziku naživo.
