Supersporty a muscle cars měly vždycky hodně společného. Spousty koní, křiklavé barvy, divoké spoilery a bláznivá jména. Ale především to, že to byla vždycky auta zaměřená na malé kluky. Ti si lepili po stěnách jejich plakáty, hráli si s nimi ve formě angličáků a modýlků a v posledních pár desítkách let je také prohánějí na obrazovkách počítačů a videoher. A potom, když vyrostou a vydělají si opravdové peníze, si je někteří z nich mohou i koupit.
I v tu chvíli ale tahle auta apelují na onu „dětskou“ část mozku, která má radost z velkých, barevných a hlučných věcí. V tom se supersporty (jako je libovolné Lamborghini nebo třeba Dodge Viper) a muscle cars liší od sportovních aut (jako jsou kupříkladu Porsche 911 nebo Lotus Elise). Zatímco sportovní auto se snaží tvářit seriózně a jeho hlavním úkolem jsou časy na okruhu, supersport je pojízdná show. Věc, která z vás udělá rockovou hvězdu.
A muscle car je totéž, jen pro „pracující lid“. Dostanete všechny důležité věci – spoustu koní, křiklavé barvy, pruhy, spoilery, řev motoru a tak podobně – a obětovat budete muset jen „snobské“ záležitosti jako je špičková kůže v interiéru, sofistikované jízdní vlastnosti na okruhu, nejmodernější koncepce podvozku a klíček, který vám zaručí vstup do těch nejvíce klubů.
Příkladem takového „hrdiny pracujícího lidu“ může být Ford Mustang Shelby GT500, který vidíte na fotkách okolo a ještě lépe si ho můžete prohlédnout ve videu pod článkem. Na české poměry možná pořizovací cena lehce přes 2 miliony korun nezní jako něco, co by mělo být dostupné „pracujícímu lidu“, ale supersport s odpovídajícím výkonem by stál přinejmenším trojnásobek, patrně ještě více. Ostatně Honza, majitel našeho testovaného kousku, tenhle rozdíl docela vystihuje – žádný „povoláním syn“, burzovní makléř nebo špičkový právník, ale majitel malé autodopravy, který pořád ještě čas od času musí usednout za volant náklaďáku a vyrazit na cesty.
PŘEČTĚTE SI:
GT500 je taková „holka od vedle“, která si pořídila elektrickou kytaru, koženou bundu a stala se rockovou hvězdou. Základ auta je pořád stejný jako u šestiválcového Mustangu (který je ale dnes s více než 300 koňmi už také docela svižným strojem), ale přibyla spousta plastů, spoilerů a děr v karoserii, čtyři koncovky výfuku, hadi na znáčcích, hadi na sedačkách, obří brzdy a hlavně brutální osmiválec s objemem 5,8 litru, kompresorem a výkonem 670 koní. Na rozdíl od deset let staré SVT Cobry má nejsilnější Mustang dneška stále tuhou zadní nápravu, která způsobuje, že v zatáčkách provokativně „vrtí zadkem“, ale především má cool retro design a slavné jméno Carolla Shelbyho.
K čemu je ale taková věc vlastně dobrá? Odhlédneme teď na chvíli od toho, že velká část těchto aut bude trávit čas stejně, jako většina supersportů – tedy pomalými projížďkami po městě a ukazováním se před „těmi správnými“ kluby, kde přijde ke slovu design, pruhy, zvuk a hadi ve znaku.
Pojďme se na to podívat z hlediska toho, co s takovým autem doopravdy zažijete. A abychom si to ztížili, vynechali jsme z testu dvě místa, která většinu lidí ve spojení s GT500 napadnou jako první - tedy závodní okruh nebo dráhu na sprinty. Samozřejmě to bylo do značné míry způsobeno nedostatkem okruhů a dragstripů v okolí redakce, ale o to byl výsledek zajímavější. Takže jsme s GT500 vyrazili do toho nejnevhodnějšího, ale v našich podmínkách nejčastějšího prostředí – na české klikaté okresky.
První věc, která vás na ježdění s touhle bestií překvapí, je to, jak je to snadné. Máte zhruba šestkrát tolik koní, co běžný český rodinný vůz. Čekali byste spojku tvrdou jako kámen, plyn ostrý jako břitva, podvozek, který z vás vytřese duši nebo volant, který se s vámi bude prát? Nic takového. Jo, spojka je o něco tužší a když na ní nejste zvyklí, dost možná vám auto při otáčení a manévrování (kterého si při natáčení užijete vážně hodně) sem tam chcípne. Ale zvyknout se dá docela rychle, podvozek je i na opravdu rozbitých silnicích naprosto snesitelný a k řízení nepotřebujete žádné zvláštní schopnosti – stačí moc nešlapat na plyn a ježdění s GT500 bude stejně snadné jako s Fordem Focus.
To ale neznamená, že by to nebyla zábava. Zatímco jezdit se Shelby pomalu je možná jednoduché, při prvním pokusu o svižnější tempo vám tohle zvíře dá velmi jasně najevo, že zadarmo nic nedostanete. Podvozkoví inženýři Fordu sice použili stejnou magii, díky které tak skvěle jezdí evropské Focusy a Fiesty ST, takže Mustang jezdí na auto s tuhou zadní nápravou až neuvěřitelně dobře, ale pořád je to jen na auto s tuhou zadní nápravou. Stačí rychlejší průjezd zatáčky nebo pár nerovností, a už cítíte, jak se zadek vrtí. Ne snad, že by GT500 nedokázala být v zatáčkách rychlá – stejně se chová i lehčí, obratnější bratříček Boss 302, který dokáže na okruhu vypráskat i slovutné BMW M3. Jde jen o to, že Mustang vám dá mnohem dřív najevo, že se něco děje.
S již zmíněným bavorákem, nebo i některým z evropských „ostrých hatchbacků“ by bylo snadné nechat na klikaté okresce Shelby daleko za sebou – alespoň pokud by za jeho volantem neseděl někdo beze strachu a z koulemi z oceli. Ale v tom je na druhou stranu právě ten problém. Abyste s moderním sportovním autem měli pocit že jedete rychle, musíte se pohybovat rychlostí, která z vás udělá v očích ostatních silničního piráta. A když se vám něco nepovede, udělá vás velmi rychle velmi placatou mrtvolu. Shelby působí na českých silnic trochu neohrabaně, příliš rozměrně a těžkopádně – ale díky těmto vlastnostem, spolu s vrozenou nestabilitou tuhé zadní nápravy, vás bude bavit i jízda relativně rozumným tempem.
K čemu ale mít 670 koní, když nemůžete jezdit rychle? Nad tím jsem chvíli také přemýšlel, a dospěl jsem k závěru, že standardní Mustang 5.0 GT, který za poloviční cenu nabízí víceméně totéž jako GT500, jen s „pouhými“ 420 koňskými silami, dává mnohem větší smysl. A že 670 koní v Mustangu je vlastně úplně zbytečných.
Potom jsem ale narazil na pár set metrů dlouhou rovinku – dost dlouhou na to, abych mohl alespoň pár vteřin podržet plyn na podlaze. Ano, 5.0 GT je rozumnější volba. Skoro 700 koní v autě s tuhou zadní je zbytečnost. Ale je to zatraceně zábavná zbytečnost. Řev výfuků, jekot kompresoru, způsob, jakým se zadek auta zavrtí, když elektronika krotí stovky koní, aby nezměnily zadní kola v oblaka dýmu a neposlaly vás do hodin. Trvá to jen chviličku, než musíte zase šlápnout na brzdu a počkat na další rovný úsek.
Na okruhu
S řáděním na okreskách jsme se ale spokojit nechtěli. A do karet nám hrálo, že si Honza chtěl vyzkoušet, jak se jeho divoká hračka vodí na okruhu bokem. Vydali jsme se tedy na Autodrom Sosnová, kde na nás čekal profesionální automobilový závodník Martin Semerád, aby dal Honzovi malou lekci sportovního ježdění. A pro nás ostatní to znamenalo, že uvidíme velkolepé divadlo, až tahle bestie poletí bokem s kouřem od pneumatik. Ostatně, přesvědčte se sami v našem videu.
Co si ale o Mustangu myslí profík, který je zvyklý běžně krotit ta nejrychlejší auta, ať už na závodním okruhu nebo na rallye? Nechme mluvit přímo Martina:
Jsem z toho auta nadšený! Musím říct, že pro automobilového nadšence je to skutečné porno. Ať už jde o vnější vzhled, interiér nebo o pocit z jízdy. Jako člověk zvyklý na rychlá evropská auta jsem vůči muscle cars míval předsudky. Bral jsem je spíše jako houpavé americké koráby, a dosavadních pár zkušeností mi tenhle dojem jen potvrzovalo. GT500 je ale úplně jiná. Není to jen o spoustě výkonu a primitivním podvozku. A zapomeňte na to, že tuhá zadní náprava je jen pro náklaďáky. Tahle věc na okruhu prostě funguje. A je jedno, jestli se snažíte honit vteřiny čistou stopou, a nebo se předvádíte v driftu a s kouřem od gum.
Shelby má sice hada ve znaku, ale jinak to není žádná jedovatá kobra, která by vás v nečekanou chvíli zákeřně kousla. Tohle je spíše jako divoká kočka. Dravá, ale dostatečně krotká na to, abyste jí mohli mít opravdu pod kontrolou. Bylo to vidět i na Honzovi, který se za tu chvíli na okruhu obrovsky zlepšil a ke konci už GT500 vodil krásnými drifty. A to je tohle auto jeho první silná zadokolka a o jízdu bokem se předtím nikdy nepokoušel. Takže to něco vypovídá i o tom, jak snadno si se Shelby porozumíte. Musím říct, že tuhle hračku Honzovi tak trochu závidím.
Je to způsob ježdění, který připomíná staré „ameriky“ ze šedesátých a sedmdesátých let. Relativně pomalu do zatáček (byť to „relativně“ je zde opravdu důležité slovo“), zběsile rychle po rovinkách. Možná občas spálit trochu pneumatik nebo auto, když už ho máte v ruce, poslat do přehledné, široké a hlavně pomalé zatáčky dveřmi napřed.
Shelby GT500 je totiž „supersport pro normální lidi“ nejen svou cenou, ale i charakterem. Nasedněte bez předchozí zkušenosti s rychlými auty do Ferrari nebo třeba Nissanu GT-R, a budete mít pocit, že se s vámi auto nudí. Cítíte nevyužitý potenciál, na jehož využití nemáte ani schopnosti, ani prostor.
V Shelby je to jiné. Víte, že tahle věc dokáže jezdit i mnohem rychleji, než to s ní zvládnete vy. Ale zároveň se vám dostane uspokojení z toho, že se musíte prát se strojem, který nejenže neudělá všechno za vás, ale občas se vás snaží trošku vystrašit. Občas si dopřejete šlehu adrenalinu, když si troufnete dát plný plyn, ale po většinu času není problém se zároveň bavit a zároveň se držet v rychlostech, které vás nedostanou do televizních zpráv.
Prostě takový splněný dětský, nebo americký, sen.
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
