Refractory Obdurate je nepochybně nejtvrdší album jeho kariéry, což jen stvrzuje výběr nového labelu Deathwish, v jehož stáji převládají hardcore a punk party. Sám Edwards je v Čechách skoro jako doma, možná ještě o trochu více. Ve Státech se totiž jeho křesťanstvím prosycené kultovní projekty 16 Horsepower a Wovenhand zdaleka nesetkaly s takovým úspěchem jako na mnohdy svobodomyslnějším Starém kontinentu.
Napříč žánry s evangelickými kořeny
Zařadit Edwardsovu tvorbu do žánrových přihrádek jde jen velmi stěží. Alternativní temná country i neofolk s nádechem rocku, industriálu, gospelu, orientálních i východních rytmů se zkrátka musí slyšet. Texty však téměř vždy odkazují k evangeliím, sám Edwards přiznává, že každou píseň začíná nejprve citátem z Bible a až poté k ní vzniká textový obal.
PŘEČTĚTE SI:
Zpěvy šamanů i ty kostelní načerpal v dětství u svých prarodičů. Otec alkoholik se uchlastal, matka bloumala, kdo ví kde. Davida vychovával děd kazatel a sem tam i druhý dedeček, krotitel zvířat.
Plamenná kázání i návštěvy indiánských rezervací poznamenaly chlapce na celý život, stejně jako hudba Joy Division, Johnnyho Cashe, Boba Dylana, Leonarda Cohena a dalších. Jako teenager mlátil do bicích, založil punkovou kapelu RMC – Restless Middle Class, v sedmnácti už si balil saky paky, oženil se a z kazatelova domu odešel s výhružkami věčného zatracení v zádech.
Fascinovaly ho Ježíšovy zázraky, mystérium zmrtvýchvstání a vykoupení. Dodnes ve svých textech mluví o bolesti, lásce a obětování se.
Šestnáct koňských sil
Než roku 1992 vznikli 16 Horsepower, prošel si Edwards kapelami Bloodflower a Denver Gentleman, kde se potkal se Slimem Cessnou a budoucím spoluhráčem v 16 Horsepower Jeffrey-Paul Norlanderem.
Práci sháněl, kde se dalo. Během stavění kulis v hollywoodských studiích se spřátelil s francouzským basákem Pascalem Humbertem, společně pak založili Horsepower. Nedlouho poté se k nim přidal jazzový bubeník Jean-Yves Tola a do názvu přibyla číslovka šestnáct, převzatá ze starého příběhu o vdově, odvážející rakev svého milého na hřbitov osmispřežím. Zakladatelé gothic americany byli na světě, Edwards coby kazatel bez svatostánku na existenci Boha upozorňoval, nijak se však nesnažil obrátit ovečky pod scénou na víru, reputaci si získali skvělými živými koncerty. Zájem o historii se promítl do využití jazykových archaismů i nástrojového složení - koncertiny, niněry, banja vyhrabané z kontejneru. Kapela sdílela management s Nickem Cavem, australské hvězdě i předskakovala, spolupracovala i s francouzskými depresáky Noir Désir či horkokrevnými Maďary Muzsikas.
V pauze sólo dráha
S častými šňůrami přišla únava a během roku 2001 si dala kapela oddech. Z muzikantů se stali farmáři, Tola choval koně v Kalifornii, Humbert rančeřil v Coloradu, dohromady pracovali na vlastním projektu Lilium. Pro Edwardse ale znamenala pauza finanční ztrátu. Začal hrát v menších klubech, skládal nový materiál, zrodil se sólo projekt Wovenhand, oproti 16 Horsepower osobnější, emocionálnější, tvrdší a tím i působivější. Název odkazoval jak k propleteným prstům v modlitebním gestu, tak k tradičnímu indiánskému řemeslu tkaní látek. Následovalo několik vystoupení v Evropě s multiinstrumentalistou Danielem McMahonem a kytaristou Stevem Taylorem, podpis smlouvy s evropským labelem Glitterhouse Records a záhy také debutové album Woven Hand. Sestavu posílil bubeník Odry Garrison a cellista Paul Fonfara, složení se však během následujících let změnilo ještě několikrát.
Vzpurně umíněná novinka
Edwards se také pokoušel zmobilizovat 16 Horsepower a připravoval hudební doprovod k bruselskému tanečnímu představení Blush, k němuž vyšla roku 2003 stejnojmenná deska. Druhá řadovka Consider the Birds (2004) vyšla pár měsíců před definitivním rozpadem 16 Horsepower. Oficiální vyjádření hovořilo o vyčerpanosti, neshodách v rovině osobní, politické i náboženské.
Zatím došlo ve Wovenhand k opětovné výměně spoluhráčů. Zůstalo trio Edwards, Garrison a nový kytarista Peter van Laerhoven a po vydání třetího alba Mosaic (2006) se přidal Humbert. Coby kolaborativní dílo Edwardse, Humberta a Garrisona vznikají alba Ten Stones (2008) a The Threshingfloor (2010), se kterým seznamují Ameriku jako předskokani alt-metalové party Tool. Metalisté si Edwardsovo dílo zamilují. Švédská deathmetalová kapela Marduk si střihla songy Deerskin a Oil on panel z Mosaic, Primordial použili Edwardsova slova ve Faliures Burden.
Poslední dvě alba - The Laughing Stalk z roku 2012 a letošní Refractory Obdurate patří k tomu nejtvrdšímu, co Wovenhand napsali. Není divu, prvně jmenované produkoval Alexander Hacke z Einsturzende Neubauten. Desky spojuje téměř totožná sestava, kromě Edwardse se opakují jména kytaristy Chucka Frenche a Garrisona, basy se v současnosti ujal Neil Keener.
Zemitý hlas novodobého Izajáše si budete moci vychutnat naživo za necelý měsíc v jabloneckém Eurocentru.
- Wovenhand (USA)
- 17. 9. 2014, Eurocentrum, Jablonec nad Nisou
- Vstupné: 390 – 490 Kč
- Foto © Kryštof Havlice
