Tisíce let před Kristem
Kde a kdy to všechno začalo? Kdo byl tím prvním člověkem, kterého napadlo bolestivě si porušit kůži a následně do ní vetřít trochu hlíny, krve a moči, popřípadě jinak vyrobeného barviva? To jsou otázky, na které vám nikdo nedá odpověď. Zatím nejstarší dochované tetování datujeme do doby 5 000 – 2 500 let před naším letopočtem (každý uvádí jinou dataci, musíme si vystačit s tímto časovým rozmezím). Nositelem tetování - shlukem teček a čar okolo kloubů - je ledový muž Ötzi, který byl nalezen 19. září 1991 mumifikovaný v ledovci v Ötztalských Alpách poblíž rakousko-italských hranic. Tento muž byl pravděpodobně skutečným milovníkem tetování, i když nebyla zrovna estetického rázu. Na jeho těle se našlo okolo padesáti tetování a jeho tatuáže měly pravděpodobně sloužit jako ochrana proti nemocem.
Ötzi
Abeceda na těle
O něco málo mladší je další tetovaná mumie, kněžka Amunet, nalezená v Egyptě v roce 1891. Na jejím těle nalezli bodové linie, tečky a čárky, čili jakési sady tetovaní. Ty jsou podle vědců celou rituální abecedou a každá série má specifický význam a funkci. Se čtením je to stejně složité, jako to bylo dříve s luštěním hieroglyfů. Tečky a čárky chránily svou majitelku před konkrétní věcí, která svou nositelku tížila. Vzhledem ke stáří nalezených těl (cca 2 000 let př. n. l.) nevíme, jakou barvu a techniku tatéři tehdy používali.
Tisícileté umění kontroverzní i dnes
Nyní víme, že se lidé nechávali tetovat minimálně už v době měděné. Páni, nemůžu uvěřit, že tetování je stále tak kontroverzním tématem. Ale abychom se nepitvali v mumiích, přeskočme pár tisíc let, do pro nás čitelnější doby, a pojďme zjistit, proč se „tetování“ říká téměř všude po světě tattoo.
Nacházíme se v 17.století, naše pátrání po etymologii slova tattoo začíná. Právě pobýváme v Anglii, jsme znudění čajem a nevlídným počasím. Procházíme se po molu, když v tom připlouvá slavný námořník a objevitel William Dampier (1652 – 1715) a není sám…
Z lodě spolu s ním vystupuje další člověk, který je velmi snědý a celý potetovaný. Pro tehdejší konzervativní Angličany, to byl nejspíš šok. Přesto (nebo právě proto) se během krátké doby stává potetovaný cizinec žádanou cirkusovou hvězdou, takzvaným „polynéským pomalovaným princem“.
Pomalovaný princ
Princ startuje vlnu
V tomto momentu se Londýňané nejspíš dozvěděli, že malůvkám na těle říká jeho národ „tatao“, což by se dalo přeložit jako klepat, čemuž odpovídá i polynéská technika tetování. S pomalovaným princem, zažil Londýn nečekaný tattoo boom. Nechávali se tetovat nejen prostitutky a mořeplavci, ale i šlechta a společenská smetánka. Druhý boom v Anglii přijde až za sto let, ale o tom v dalším díle.
Nepotetovaní věčně bloudí podsvětím
Stojí za zmínku, že tetování současně existovalo na všech kontinentech a ostrovech nezávisle na sobě. Každý národ měl svoje specifické značky a symboly. Dnes se tetování všech národů střetávají a prolínají. Nemalý vliv na tetování jaké známe dnes, měli indiáni. Přesuňme se tedy do severní Ameriky.
Sedíme u velkého ohně a náčelník Siouxů nám vypráví příběh o duši zemřelého indiána, která bloudí podsvětím, když v tom je vyzvána, aby ukázala své tetování. Bohužel žádné nemá a tak je odsouzena k věčnému bloudění v podsvětí. Podobný příběh slyšíme i u Dakotů (dnešní Minnesota). Zdá se, že indiáni mají jasno, bez tetování věčné loviště neuvidí. Tak šaman rozmíchává barvu a za tlukotu srdcí, bubnů, tance a zpěvu tetuje členům kmene duchy zemřelých, ochranné symboly a motivy zvířat.
Siouxové
Vdané Apačky poznali podle tetování
Foto a skica tetování kmene Haida Kolik indiánských kmenů, tolik různých důvodů pro tetování. Některé kmeny prováděli tatuáže jako ochranu proti nemocem nebo tetováním léčili různé bolesti. Jiní používali tetování jako magický rituál při vstupu do dospělosti. Ale tetovalo se i za zásluhy v boji, podobně jako to dělají členové armády. Tetování našlo své místo i mezi indiánkami, například ženy kmene Apačů si tetovaly tři modré svislé linky od rtu k bradě, aby tak ukázali, že jsou již vdané.
Na severozápadním pobřeží pak nalezneme kmen Haida. J. G. Swan (1818 – 1900) o nich napsal: "Tetování Haidů tvoří heraldické vzory a totemy. Obrazce jsou umístěny na mužských zádech mezi rameny přímo pod krkem, na prsou, na čelních stranách obou stehen a na nohách pod koleny. Ženy mají tetována prsa, obě ramena a předloktí, ruce i obě nohy ke kotníkům. Každý symbol má svůj smysl." Tatéři z kmene Haida dokonce používali něco jako lokální anestezii ze směsi bylinek.
.jpg "Skica J. G. Swana")
Skica tetování kmene Haida od J. G. Swana (1879)
Indián kmene Haida
Síla, rychlost i krása
Pokud se ptáte, kde začalo barevné a realistické pojetí tatuáží, jste na správné adrese. Ano, byli to indiáni. Všude ve světě se tetovalo pouze jednou barvou. Indiáni však matku přírodu viděli v barvách a tak začali své tatuáže pojímat velmi realisticky. Nejen že si tetovali různá zvířata a šamany, tetovali i blesky, souhvězdí, oblohy, vlny, zkrátka vše co viděli okolo sebe. Zároveň si půjčovali dovednosti a charaktery předloh na svém těle. To znamená, že vytetovaný medvěd jim půjčil sílu, kůň rychlost, blesk byl ochráncem a tak dále. Zároveň se indiáni tetovali i z estetického důvodu, to tu zatím nikde jinde nebylo. Indiánům tím pádem můžeme přičíst hned několik prvenství v oblasti tatuáží.
Indiánské kérky na tělech současníků
Indiánské motivy přežily do dneška a hojně se vyskytují například v motorkářských subkulturách. Ale najdeme i jedince, kteří s indiány jen sympatizují - na nejedné dívce uvidíme „kérku“ v podobě lapače snů. Mezi mladými lidmi nalezneme i klasické tatuáže kmene Haida . Indiánské kresby a malby se vryly i do naší kůže a velmi ovlivnily další vývoj tetování nejen v Americe, ale i po celém světě.
Indiánské motivy přežily do dnešních dní
V příštím díle o tetování se podíváme pod trička americkým námořníkům a prostitutkám. Ale hlavně zjistíme, co skrývají pod oblečením členové americké armády a jaké mají jejich „kérky“ význam.
Foto:
