Za pár měsíců tomu budou čtyři roky, co jsme spolu s kolegy a kamarády absolvovali cestu po nejslavnější silnici světa ve starých amerických kárách. No a protože plánujeme, že si cestu z Chicaga do Los Angeles ve stejném stylu zopakujeme, nastala ta nejlepší chvíle si náš první trip připomenout. Na stránkách časopisu CHROM & PLAMENY vyšel v šestidílném seriálu, zde na partnerském webu Rádia Dixie vám jej budeme dávkovat po jednotlivých dnech výpravy. Než se ale na Route 66 rozjedeme, podíváme se na přípravy a poté vám předložíme pár doporučení, pro případ, že byste se rozhodli nás následovat. Těšte se na 18dílný seriál se spoustou fotografií, které dosud nikde nebyly publikovány. Každé pondělí na Rádiu Dixie.
Žádná jiná silnice světa se tolik neproslavila, o žádné jiné nebylo napsáno tolik knih, natočeno tolik filmů a napsáno tolik reportáží. Žádná jiná silnice světa nedokázala změnit tolik lidských životů, vzbudit tolik lidské touhy a činit tak neustále i mnoho let po svém úředním zániku. Řeč je samozřejmě o Route 66.
Ochutnat pravou Ameriku a odvázat se na slavné šestašedesátce jsme zatoužili i u nás v redakci CHROM & PLAMENY. Na podzim roku 2010, jsme po několikaletém planém mluvení začali konečně plánovat, zabukovali si letenky u Lufthansy a těšili se na květen 2011. K původní redakční posádce Darek & já se postupně přidávali další zájemci z řad kamarádů. Od začátku byli jasní Moraváci Lada & Radek a později se přidala posádka Honza & Mirka.
Cesta za snem o Route 66 začala na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem
Podstata našeho amerického tripu spočívala v tom, čím pojedeme. Protože ani jeden z nás není motorkář, auto byla jasná volba. Nabízela se možnost půjčit si v Rentcaru rok starého Chryslera, k tomu využít zkušeného doprovodu České asociace R66 se Zdeňkem Juráskem a mohli jsme vyrazit na cestu. Jenže my jsme si chtěli Route 66 užít po svém a hlavně co nejstylověji, jak jen si nadšenec do starých amerik může představit.
Rozhodli jsme se pro formu nejobtížnější a nejsložitější, a to projet Route 66 v amerických veteránech, stejně jako lidé, kteří tenkrát cestovali z východu na západ do země „mléka a medu“, do Kalifornie. Lákala nás i skutečnost, že to zatím nikdo z Čechů nedokázal a jestli ano, pak se o tom neví ani v kruzích lidí okolo šestašedesátky. Při zajišťování všech formalit jsme zjistili, proč tomu tak je. Půjčit si v Americe oldtimera je totiž téměř nemožné, a když už vám takové auto někdo půjčí, cena za pronájem je tak vysoká, že se vám vyplatí si ho rovnou koupit. O.K. jenže ani s vlastním autem nemáte vyhráno. Jako cizinec jej na sebe ve Státech nepřihlásíte a vůz nemůžete pojistit. Museli jsme proto najít člověka, který bydlí v USA, námi koupená auta na sebe legálně přihlásí a my si je od něj jen „zapůjčíme“.
Naším člověkem byl Frank z Chicaga, který žije ve Státech už spoustu let a na náš plán dobře slyšel. Hybnou silou, komunikačním mostem a koneckonců hlavně servicemanem na naší dlouhé cestě byl Dušan, který má bohaté zkušenosti z cestování po celém světě, a také z adrenalinového Dakaru, coby kvalifikovaný účastník. Aby mu nebylo smutno, vzal s sebou celou rodinu s manželkou Gabkou a kluky Fannym a Pepínem a všechny naložil do obrovského mobilhomu Ford E-450 z půjčovny. Do USA vyrazili o pár týdnu dříve jako technický předvoj.
Záhy přibyly další dvě posádky, motorkáři Pavča a Marek, kteří se taktéž rozhodli realizovat své sny. Marek nejen v cestě po R66, ale i v pořízení úplně nového Roadkinga. Sny se mají plnit nejen o Vánocích!
Pro nás začalo horečné shánění aut na internetových aukcích, přičemž jsme samozřejmě upřednostňovali auta z Illinois či blízkých států. Darek, jako hlavní organizátor celého tripu byl nejrychlejší. Po prvotním výběru convertible od Lincolnu ´58, přes Dodge Polaru 1960, se rozhodl pro úchvatné Mercury Park Lane 1959 s contikitem. Hned za pár týdnů hlásil úspěšnost i Láďa a potvrdil vlastnictví Cadillaku DeVille 1969, samozřejmě také kabrio. Obě auta navíc nebyla daleko od Chicaga. Koupit auto doslova na poslední chvíli se podařilo Honzovi. Jeho pojízdný „obývák“ Airstream Argosy ´77 s big blockem 454 cu.i. však za ty nervy stál.
Z letiště O´Hare v Chicagu už jsme odjížděli stylově v Cadillaku Convertible 1970
Měsíce do odletu utekly velmi rychle. Když jsme 4. května v 18:20 amerického času přistáli na letišti O´Hare v Chicagu, vyzvedával nás Dušan už v Láďově vyservisovaném Cadillaku. Houpavá jízda širokými bulváry k hotelu Super 8 byla doslova elixírem po hodinách prostátých ve frontě na imigračním. Cestou jsme ještě zajeli k Frankovi, celí nedočkaví prohlédnout si další auta a motorky, které jsme do této doby znali jen z fotek poslaných po internetu. Park Lane předčil všechna naše očekávání a jeho chraplavý bublák zazněl tu noc ještě několikrát. Teď ale rychle do postele a nabrat síly na dlouhou cestu.
Restaurace Lou Mitchell´s hostí poutníky od roku 1923. Kromě senátorů a filmových herců se v ní stravovali všichni američtí prezidenti. Dnes jsme na řadě my...
Hned brzo ráno už Darek netrpělivě přešlapuje plný elánu vyrazit. Výchozím bodem našeho putování po šestašedesátce je známá restaurace Lou Mitchell´s a její stylový breakfast. Honza k dopravě na Jackson Boulevard nabízí svůj Airstream, abychom nemuseli jet do centra všemi auty. Cesta po čtyřproudé Interstate 290 směrem na východ pro nás ubíhá nezvyklým způsobem – někdo leží na širokém gauči, jiný sedí v otočném křesle a všem nám velkorysost amerického kempovacího vozu bere dech. Tak tohle je ta pravá Amerika! Čím víc se přibližujeme k downtownu, provoz houstne, a to nás čeká cesta přímo do stínu mrakodrapů.
Přesto před Lou Mitchell´s Honza i se svou „stodolou“ úspěšně parkuje. Cedule v restauraci se chlubí, že se tu stravovali guvernéři, senátoři, filmoví herci a od založení v roce 1923 i všichni prezidenti. Nemáme důvod tomu nevěřit, ale nás už zajímá hlavně jídlo na talíři, protože v břiše nám kručí, jak vězňům v Alcatrazu. Hned po příchodu se nás ujímá postarší, ale velmi příjemná servírka Donna a za pár minut máme stůl plný pravé americké snídaně s opečenou šunkou, vaječnými omeletami, jablkovým koláčem a litry horké kávy Superior. Oči by pořád jedly, ale do žaludku se všechno nevejde. Donna se o nás stará v duchu hesla Lou Mitchell´s: „We´re glad you are here.“ a je to patrné i při našem odchodu a loučení.
Poslední přípravy na cestu, balení proviantu, rozprava nad itinerářem. Čeká nás dlouhá cesta plná neočekávaných dobrodružství...
Jedeme na druhý konec Chicaga k Frankovi, kde nás čeká zbytek flotily a poslední přípravy na cestu. Ještě zastávka v Targetu, nakoupit zásoby na prvních pár dní. Honza s Mirkou gruntují obytňák, nakládáme všechno potřebné, poslední konzultace před cestou a odpoledne konečně vyrážíme. Naše putování po vysněné Route 66 začíná.
- Go West! I.
- Foto: Petr Bellinger, Radek Kubíček, Láďa Bulín, Pafča, Marek, archiv redakce
- Publikováno se souhlasem časopisu Chrom & Plameny
- Celý seriál Go West můžete také sledovat zde
Petr Bellinger
Šéfredaktor časopisu Chrom&Plameny, obdivovatel americké automobilové klasiky, Route 66 a všeho co s tím souvisí.
