A pak je nutné hledat cestu, co dál
Tentokrát přišla řada na mě. A prožíval jsem to těžce. Abych se s tím pokusil vyrovnat po svém, naplánoval jsem výlet se synem a kamarádem na motocyklech. Bez cíle, prostě jen tak se spacákem.
V týdnu před stanoveným termínem odjezdu jsem byl s kolegou projednávat možnosti spolupráce a testování v zastoupení Harley-Davidson v Hradci Králové. Domlouvali jsme termíny zapůjčení, když od majitele Schneidera padla nabídka, že na nadcházející víkend je volný Harley-Davidson Breakout.
Kdo by takové nabídce odolal že? Motocykl jsem vyzvedával ve čtvrtek ráno. Vyřídili jsme formality a mohl jsem vyrazit. Nejdřív domů, naložit pár drobností, tandemistku a pak hurá do Orlických hor, kde jsem měl domluven nocleh u kamaráda na chalupě.
PŘEČTĚTE SI:
Výskání spolujezdkyně
Cesta byla parádní. S motocyklem jsme se začali rychle sžívat. Jen jsem se marně pokoušel nastavit zrcátka tak, abych v nich viděl i něco jiného než svá „krásná“ předloktí. Nepodařilo se. Jsou prostě krátká. To mně vadilo celý víkend, protože na rozdíl od hrdinů filmu Tajný závod, mě dění za mnou zajímá.
Co mě však ihned nadchlo, bylo, že i když je Breakout poměrně dlouhý a nízký motocykl, díky zadní 240 nízkoprofilové pneu od Dunlopu se skvěle vodí, drží stopu i překvapivě svižně jej můžete přehazovat z jedné zatáčky do druhé. Potvrzovalo mi to občasné výsknutí spolujezdkyně a téměř permanentní drhnutí nerezových „tykadel“ na stupačkách umístěných vepředu a nízko. Když si škrtnete poprvé, buď se leknete a dáte si na příští náklon pozor, nebo vás to drážkování silnice tak jako mě začne bavit. Abych to zkrátil, když jsem motorku vracel, z těch „tykadel“ zbyla polovina.
Do terénu se moc nehodí
V Rychnově jsme nakoupili nějaké zásoby a pak to serpentinama vzali směr Rokytnice. Kousek za ní jsme museli kus po lesní cestě k chalupě. Enduro to fakt není. Dával jsem velký pozor, abych si někde neškrtnul spodkem motocyklu. Jak je zadní pneu na silnici úžasná, tak na takovém povrchu a každém podélném hrbolu se snaží motocykl rvát na jednu, nebo druhou stranu. Po tomto úseku jsem měl oči vytřeštěný a ruce bolavý, jak jsem vyrovnával. Podařilo se a ve zdraví jsme byli na místě. Krásná chalupa u horského potoka. Radost úspěšného dojetí do cíle a parádního dne jsme završili pivem a opékáním buřtů. Romantika jak z filmu!
Na kochačku
Páteční ráno, skvěle vyhajanej, jsem vstával s myšlenkou, kudy se cestou domů ještě svezeme. Ranní koupel v ledovém potoce byla velmi osvěžující a tak hurá na cestu.
Vzali jsme to přes Olešnici v Orlických horách, podél polských hranic do Deštného a pak přes Opočno a Třebechovice domů. Krásná cesta plná zatáček, ale i úžasných výhledů do krajiny. Drážky jsme dělali jen tak občas, protože jsme jeli spíš takovou „kochačku“.
A ještě jeden výlet
Doma sbalit spacák, karimatku, čistý trencle. Pak taky sundat sedlo spolujezdce a vymyslet jak tu bagáž přidělat a nic neodřít. Demontáž sedla jde velmi lehce, pomocí tří drážkovaných šroubů. Navíc je pod sedadlem spolujezdce proti odření nalepená folie v barvě blatníku. Chytrá vychytávka. Pro jistotu jsem to ale raději pojistil a polepil to víc do šířky průhlednou folií. Přidělat pytel gumycuky už pak bylo dílem okamžiku.
Na teploměru okolo 30°, na hodinkách okolo čtyř odpoledne. Takže rychlá sprcha, vyrazil jsem do Kutné Hory na setkání s kamarádem, co jezdí na starším Softailu a synem - ten jezdí na Buellu. Pozvání dodatečně přijal i další přítel jezdící na předělaném Sportsteru 883.
Spaní pod širákem s výhledem na motor
Debatovat o cíli cesty bylo zbytečné. Dostal jsem jasnou odpověď – jeď, kam chceš.Zvolil jsem tedy směr jih. Přes Zbraslavice, Světlou nad Sázavou, Pelhřimov, Humpolec směr Jindřichův Hradec. Přestože jsme většinou jeli po silnicích 2. a 3.třídy, jejich povrch byl na české poměry parádní.
U Jindřichova Hradce jsme se rozhodli přenocovat a tak jsme zakotvili v kempu u Kunžaku. Zaparkováno na místě budoucího noclehu bylo dílem okamžiku a pak rychle spláchnout prach z cesty a dát něco do pupíku. Po pohodovém večeru jsme zalehli pod širák vedle motocyklů. Koukat na velikej motor, který se nad vámi tyčí a leskne a na nebe plné hvězd je ta nejlepší ukolébavka.
K vodě!
Ráno nás vyhnalo ze spacáku sluníčko celkem brzo, protože už o půl osmé pražilo jak blázen. Při snídaňové konferenci jsme se rozhodli, že s ohledem na teploty, které předpovídali rosničkáři, to dnes nasměrujeme někam k vodě. Přiměřeně vzdáleným cílem na pěknou projížďku se zdála být Orlická přehrada.
Vyrazili jsme tedy na přes Bechyni do Milevska. Tady obědová zastávka a pak už na jediný tah do nejmenovaného, trošku zastrčeného kempu na Orlické přehradě. Našli jsme krásné místo na zaparkování, koupání a následnou siestu. Pro místní prázdninové osazenstvo jsme sice byli trošku jako pouťová atrakce, ale na to si člověk na motocyklu prostě zvykne. Pánové bývají mrzutí, že vy si jen tak jezdíte a užíváte a oni se na dovolené rozčilují s ukňouraným potomstvem a manželkou. Která si vás navíc zvědavě a nenápadně prohlíží.
Sestava se rozrůstá
Když jsme se do sytosti vykoupali a vyslunili, vyrazili jsme na procházku za kolegou, co má Harleye a nedaleko vlastní restauraci, kde výborně vaří. Pokecali jsme a provedli ochutnávku. Ve skvělé náladě jsme se vydali zpět očekávat příjezd posledního dodatečného účastníka kempu na Harley Davidsonovi Ultra Classic Electra Glide, kterým byl můj otec. Nemohl prostě zůstat sedět doma, když my si jezdíme po výletech, a tak vyrazil za námi.
Po jeho dojezdu jsme zapálili táborák, upekli klobásky, vykouřili doutníček a zalehli, abychom mohli ráno svěží vyrazit na cestu domů.
Omýt, naleštit a zase do sedla
Vyjeli jsme hned po snídani a ranní kávě. Očekávali jsme nedělní provoz.Cesta byla opět na „kochačku“, protože vedro bylo opravdu úmorné.
Po návratu jsem z Breakoutu sloupnul doplňkovou folii, celého ho umyl a zase namontoval zpět sedačku spolujezdce, abych ho nachystal na odpolední cestování. Byli jsme totiž pozváni na povídání s Janem Loučkou o jeho dalším raritním motocyklu. Tentokrát o Triumphu Boneville z roku 1972.
Pak už mi s Breakoutem zbývala jen cesta zpět do jeho hnízda, tedy hradeckého zastoupení Harley–Davidson.
Vím, že tento článek není běžný popis z testování motocyklu. Já se o to také ani nesnažil. Je to spíše cestopis jednoho celkem běžného motocyklového víkendu. Spadnout psychicky na dno může každý z nás. Někdo třeba zítra, někdo jindy. Ale takový „obyčejný víkend“ vás z toho zase může vytáhnou. Tak jako mě. Potřebujete k tomu jen motocykl a pár přátel, s nimiž si vyrazíte.
Ocení začátečník i zkušený jezdec
Ještě pár slov o zapůjčeném motocyklu Harley Davidson Softail Breakout. Je to impozantní stroj, který budí respekt. Uživatelsky je velmi příjemný a nezáludný a zvládnout bez obtíží by ho měl i pokročilejší začátečník. K tomu mu pomohou vychytávky jako je třeba ABS, ale také nízké těžiště a tudíž příjemná ovladatelnost. Zkušenější jezdec si užije stabilitu i ovladatelnost v zatáčkácha zátah motoru od nízkých otáček. Skvělé je s ním i předjíždění. Pokud to chcete udělat opravdu rychle, než se pán v Octavii rozkouká a napadne ho přidat, aby vám předjíždění znemožnil, odřadíte o jeden kvalt dolů a přidáte plyn. Nenastane však žádné prokluzování zadního kola, nebo nezvladatelný nástup výkonu. Ale máte dojem, že se vám do zad opřela rozjetá dieselelektrická lokomotiva a mohutným tahem se ženete vpřed.
Najel jsem s Breakoutem 850 km a kromě již zmiňovaných zrcátek, nemám nic zásadního, co bych motocyklu vytknul.
Všechny technické parametry jako objem, váha, rozměry, cena, a podobně můžete nalézt na webu Harley-Davidson. Mé poděkování patří zastoupení Harley-Davidson - Troja Moto s.r.o. Hradec Králové.
Petr Brábník
Jsem patriot, nacionalista a rebel. Mám rád motocykly s karburátorama, holky bez silikonu, pivo s pěnou a muziku naživo.
