Michal Němeček (1953) se narodil v hudební rodině. Maminka zpívala swing mimo jiné i s orchestrem R. A. Dvorského a otec hrál jazz na saxofon. Hudba byla doma všudypřítomná a v šesti letech začal Michal chodit do „lidušky“ na obor klasická kytara. Jak prozíravé! V polovině šedesátých let Michal propadl beatové hudbě. Už se z Rádia Luxembourg daly poslouchat písničky zahraničních, hlavně západoevropských a případně i amerických skupin. Mezi jeho oblíbence patřili hlavně Rolling Stones, Yardbirds a John Mayall. Z domácích kapel pak Olympic, Matadors a Rebels.
PŘEČTĚTE SI:
Gymnazijní začátky
Na gymnáziu došlo k zakládání prvních skupin, které ale nikdy neměly dlouhého trvání. Pak přišlo jaro 1981 a v něm se Michal Němeček potkal s Antonínem Smrčkou a Janem Seidlem. Všichni tři mají jasno, co a jak by chtěli hrát. Jižanský rock a bluesrock jako ZZ Top, Lynyrd Skynyrd a Johnny Winter. Odvážná myšlenka, obzvlášť když si uvědomíme, že tohle všechno se odehrávalo v letech reálného socialismu.
Němeček (kytara + zpěv), Smrčka (baskytara) a Seidl (bicí) - to je první oficiální sestava Pumpy. Odehrála několik vystoupení a vydržela až do podzimu 1981, kdy došlo k první výrazné změně. Seidla vystřídal za bicí soupravou Jiří Horálek a objevili se dva noví muzikanti. Horymír Vávrů s druhou kytarou a samostatný zpěvák Zdeněk Barták. Pumpa začala sklízet úspěchy. Tím prvním výrazným úspěchem, o němž se dost psalo, bylo 2. místo v hodnocení poroty na prvním ročníku Beat Salonu a 1. místo v téže soutěži v hodnocení publika. Michal Němeček pak dostal ještě diplom a cenu pro nejlepšího kytaristu.
Těžké živobytí muzikantů
Po úspěchu na Beat Salonu se o Pumpě začíná mluvit čím dál tím víc a objevují se i články nejen v denním tisku a týdeníku Mladý svět, ale také v hudebním měsíčníku Melodie. Vedle Žlutého psa je Pumpa druhou kapelou, která cíleně hraje southern rock, ale na rozdíl od Psa má docela štěstí s neutrálně vymyšleným českým názvem (podle skladby The Pump od Jeffa Becka). Oč jednodušší to měla Pumpa s názvem, o to složitější to bylo s udržením personální stability kapely. Neuplynul prakticky žádný rok, aby nedocházelo k výměnám muzikantů na všech postech kromě jediného – první kytary a kapelníka (Němeček).
Většinu změn vyvolala snaha jednotlivých muzikantů uživit se hudbou a to šlo dost těžce. Buď hráli v několika kapelách, nebo se nechali zlanařit do skupin a souborů s profesionální licencí, které dostávaly za vystoupení vyšší honoráře, než ty amatérské. Němeček si ale tvrdošíjně držel svůj názor na hudbu, co chtěl hrát a tak mu jako kapelníkovi nezbývalo nic jiného, než trpělivě kapelu doplňovat a učit nováčky zaběhnutý repertoár.
Přes neustálý personální průvan Pumpa nepolevuje v koncertní činnosti. Už dávno to není jen Praha. Vystoupení na tancovačkách a později i na samostatných klubových koncertech se konají prakticky po celé republice, Slovensko jako součást tehdejší federace nevyjímaje. V srpnu 1987 vyvrcholily personální veletoče do té míry, že to bylo moc i na Němečka a ten dává Pumpu na rok a dva měsíce k ledu.
Zase spolu, ale jen na chvíli
Horký společenský podzim 1989 otočil výhybku směřování naší země směrem k demokracii. Tím ale taky uvolnil ruce mnoha muzikantům, kteří se domnívali, že bez stálého cenzurního dozoru to půjde lépe a bude snazší se muzikou uživit. Kolotoč změn muzikantů u Pumpy se nezastavil. V lednu 1990 představuje Michal Němeček úplně novou sestavu a jen on sám pamatuje staré časy. Ani tato parta ale svému kapelníkovi dlouho nevydržela. Heslo „dobří holubi se vracejí“ potvrdili Pavel Gregor s druhou kytarou, Honza Drašnar s baskytarou a taky Honza Tříška za mikrofonem. Tahle sestava stihla za rok a půl oslavit v 1991 desáté výročí existence Pumpy a také přispět dvěma svými písničkami na první kompilační výběr domácích southern rockových kapel Whiskey & Fazole. Vedle Žlutého psa působí na této kompilaci Pumpa nejpřesvědčivěji, ale na paty oběma “zavedeným” kapelám už šlapou další, nejvíce mladý General Lee.
V době, kdy se konečně Pumpě podařilo proniknout k posluchačům prostřednictvím velkého, byť kompilačního alba s dalšími kapelami, (předtím Pumpa vydala jen několik singlů), se Němečkovi v létě 1992 Pumpa opět rozsypala pod rukama, když Gregor s Drašnarem odešli za Petrem Roškaňukem do R-Force (sice krátký projekt, ale s velmi výraznou stopou v českém southern rocku). Němeček byl z nastalé situace tak otrávený, že to opět, už podruhé, zabalil a na dva roky si dal pauzu.
Záblesk stability
Ty dva roky hibernace (od července 1992 do května 1994) ale nebyly zmařeným časem. Němeček si řádně odpočinul, načerpal nové síly a uvědomil si, že bez toho svého „bigbítu“ nemůže být. Dalším z motivů byla výzva k natočení příspěvku na druhou kompilaci českých jižanských kapel Whiskey & Buráky. Tam prostě Pumpa nesměla chybět! K natočení písničky Tiše nesu kost se v dubnu 1994 sešla sestava, jež se stala základem pro další fungování kapely. K baskytaře se po letech vrátil Radek Křemenák, na bicí hrál Jiří Lang a za mikrofon se postavil Zdeněk Jakubec. Do stálé sestavy Pumpy, která zahájila oficiální činnost v květnu 1994, pak k bicí soupravě nastoupil Roman Krajdl. S jednou kytarou vydržela Pumpa jen půl roku a pak ji na dva roky doplnil Jirka Milota. Pumpa odehrála ve stejné sestavě téměř tři roky!
První album až po 18 letech
Za 33 let odehrála Pumpa stovky a tisíce koncertů. Pokud bychom počítali i ty odehrané „tancovačky“, tak bychom se blížili ke dvěma tisícovkám vystoupení. Je paradoxní, že takováto kapela, která sbírala úspěchy na mnoha soutěžích a festivalech a měla spoustu nahraných singlů i promo nahrávek se dočkala prvního vlastního řádného CD až v roce 1999. Vyšlo pod názvem Tak tradá. Za léta broušení vlastního hudebního stylu je Pumpa jasně rozeznatelná mezi domácími kapelami už po prvních taktech a kytarových rifech.
Tak jako klasici jihu Lynyrd Skynyrd mají svůj ostřejší protějšek v Blackfoot nebo později Molly Hatchet, tak domácí klasika - bluesrockovější Žlutý pes a General Lee mají svůj tvrdší a rockovější protějšek v Pumpě. Pumpa nezapře inspiraci a oblíbenost AC/DC, ale současně drží tu boogie jižárnu s výbornými kytarovými dvojhlasy. Velkým kladem alba jsou výborné a vtipné české texty (například Potravní řetězec či Slabikář) Vedle rockových hitovek (třeba Hodím si lano) jsou krásné balady (Kopej, kousej, Tak si nalejt dávám, Prozatím). Jako vzpomínku na „staré časy“ zařadil Michal Němeček na album také dvě starší věci, které nemůžou chybět na žádném koncertu – pumpácká klasika Otužování a titulní Tak tradá.
V roce 2002 udělal Němeček radost sobě i mnoha fanouškům. Vydal postupně tři alba: Ozvěny (měly vyjít původně v roce 1983) a Parní pumpa (mělo vyjít v roce 1986). Poslední Otužování obsahuje šest skladeb z nedokončeného CD doplněné o dva singly a tři skladby z kompilací.
Zatím poslední deska Masařka vyšla v roce 2011. Dostaly se na koncerty osvědčené a ověřené kousky (mé oblíbené Dneska platím já, Takhle budu zlej nebo Výdrž vlčí) i novější věci. Vo tom to může bejt je Němečkův hold jeho velké vášni horolezectví a vysokohorské turistice. V titulní Masařce zase cítím hudební vliv kapely Barefoot Servants a jejich prvního eponymního alba. Masařka je skvělé současné album jedné z nejlepších současných českých southern rockových kapel.
Předkapela hvězd
O tom, jak výsostné postavení mezi „jižanskými“ kapelami si u nás Pumpa za poslední roky vytvořila, hovoří fakt, že kdykoli v Čechách hraje některá významná zahraniční kapela tohoto žánru, Pumpa u toho nemůže chybět. Když v Praze v prosinci 2010 hráli poprvé Molly Hatchet, čest dělat předkapelu dostala Pumpa. O rok později si při dalším předvánočním vystoupení v Praze a ve Zlíně Molly Hatchet o Pumpu řekli sami.
To ale nebylo všechno. Na jaře 2011 předskakovala Pumpa kapelám Blackfoot a Hogjaw a na podzim 2013 zase nechyběla před vystoupením špičky amerického southern rocku Skinny Molly.
V plném znění si článek můžete přečíst na webu Herald Dixie.
Dalibor Mierva
Nenápadný, skoro introvert, když ale dojde na SOUTHERN ROCK, šel by na kraj světa. Neúnavný propagátor domácí jižanské rockové scény.
