Otestovali jsme Victory Judge - muscle car na dvou kolech

Judge znamená v překladu „soudce“. Nevím, co tento soudce má mezi motocykly rozhodovat, ale já měl před převzetím motocyklu jistý vnitřní rozsudek. Říkal jsem si, že to bude taková "japonská Amerika". Trochu nudný a sterilní motocykl, který by rád konkuroval značce Harley Davidson především tím, že je Made in USA. Jak velký byl v tomto směru můj omyl, to jsem zjistil hned, když jsem zařadil za jedna. Ozvalo se to „správné“ kovové klapnutí, které znám od konkurence . Někomu to možná vadí, ale pro mě je to jednoznačná informace, že je zařazeno do správných ozubených kol vhodných rozměrů a je čas vyrazit.

Proč Judge?
Pokud jste, stejně jako Petr, dumali, proč se tahle strojovna vlastně jmenuje „soudce“, máme pro vás vysvětlení. Z nedostatku vlastních historických modelů se značka Victory při hledání inspirace obrátila mimo motocyklový svět, a „svalnatý“ charakter své novinky podpořila odkazem na legendární muscle car, Pontiac GTO „The Judge“ z roku 1969. Kromě velkého motoru a pořádného kraválu ho připomíná i oranžová barva, a tvar litých kol, inspirovaný dobovými koly Magnum 500.

vše je tam, kde má být

I se svou výškou 190 cm jsem snadno našel pohodovou pozici a vše tam, kde bych to hledal. Stupačky, řadička, brzda. Ruce v příjemné výšce na řídítkách, v zrcátkách přehled o dění za mnou. Před sebou tachometr s kontrolkami funkcí motocyklu a malým, přehledným displejem, s ukazatelem zařazené rychlosti a možností přepínat jediným tlačítkem mezi otáčkoměrem, denním počítadlem a celkovým počítadlem.

Vyrazil jsem z města směr Beroun. I když firma uvádí tento motocykl jako sportovní, nic zásadně sportovního jsem na něm neshledal. Jen tu úžasnou akceleraci při odjezdu od semaforů. Ta je při příjemném zabručení z výfuků opravdu parádní. Po nájezdu jsem klapnul ve 120 za šest, motor si ulevil, na tachometru se vyhouplo 130 a frčeli jsme. S ohledem na jezdeckou pozici je příjemná rychlost na dálnici oněch 130–140 km v hodině, takže vás nijak nevzruší ani Passaty s „pupikem“ vepředu, co se vám lepí na zadek a snaží se vás „roztlačit“, jako to zkoušel jeden na mě.

Protože jsem se blížil k totálně černé obloze, po sprše jsem zrovna netoužil a cíl cesty jsem si neurčil, odbočil jsem z dálnice směr Karlštejn. Motocykl se velmi příjemně ovládá i na úzkých a zakroucených silnicích v okolí Berounky. A to jak na suchu, tak na vodě, která spadla během pauzy na oběd.

pozor na mokru

Na mokru si musíte dát velký pozor na zadní brzdu, která je až příliš jedovatá a společně s podřazením se vám téměř pokaždé „utrhne“ zadní kolo. Takže nejdřív brzdit a pak podřazovat. Společně ne. Opatrně používejte i plynovou rukojeť, protože krouťák 153 Nm na mokru prohrábne zadní kolo raz dva.

Od Berounky jsem vyrazil na focení a natáčení do Roztok a následně okolí Okoře. Cestou sem jsem si opět užil kousek dálnice, městský provoz i menší silnice.

Všude mě Victory provezla příjemně a svižně. Jen otáčky při předpisové padesátce jsou poněkud vyšší a na trojku zase skočí tachometr rovnou na 60. To je ale zřejmě dáno rozdílem mezi rychlostními limity v domovských USA a u nás.

příjemné ovládání, pohodlná jízda

K velmi příjemnému a bezpečnému ovládání motocyklu, především ve městě na kolejových pásech a nejrůznějších nerovnostech,, přispívají přitažlivá 16“ kola obutá do relativně vysokých pneumatik.

Na polepených cestách v okolí Okoře jsem otestoval účinnost pérování. A musím říct, že funguje velmi dobře. Předek nemá tendenci se potápět ani při intenzivním brzdění. Tedy alespoň pokud jedete jako já sólo. Vzhledem k absenci jakéhokoli nastavení pérování si myslím, že při jízdě ve dvou se na limity odpružení dostanete.

Natáčení a focení už tak zábavné jako volné ježdění není. Je to samé popojeď tady, postav to sem a ten průjezd dáme ještě jednou. A přitom si mnohokrát vyzkoušíte manipulaci na úzké silnici nebo malém prostoru. Ta je i přes váhu motocyklu (300 kg) vzhledem k nízké výšce, těžišti a šířce řídítek překvapivě snadná.

bacha na benzín!

Jedna nepříjemná zkušenost se ale přeci jen dostavila. V závěru natáčení se rozsvítila kontrolka paliva. Řekl jsem si, „Času dost, to aspoň na pětadvacet kilometrů. Dotočíme to a zajedu na kafe k benzince.“ Stačily ale dva rozjezdy, slabých 10 kilometrů, a motor po zhltnutí posledních výparů zdechl. Možná šlo o problém s konkrétním kusem, ale pokud je to běžný jev, bude to znamenat zásadní problém i při hustotě čerpacích stanic v ČR.

Zatímco kolegové vyrazili pro benzín, já měl čas pořádně si "pana soudce" pořádně prolézt. A nalezl jsem pár „drobností“, které bych u motocyklu v této cenové relaci nečekal. První, co člověka při podrobnějším prohlížení praští do očí, je tlakový odlitek krku řízení, do něhož jsou vsazeny a zavařeny kulaté trubky. Tento díl je zřejmě výrobce (hlavním artiklem jsou sněžné skútry Polaris) zvyklý mít překrytý a nikoho ani nenapadlo ho nějak opracovat. Přitom by stačilo otryskání, aby zmizely nepěkné hrany a mapy po odlití.

Poměrně nevychytané je i to, že motocykl je prost jakýchkoli byť i sebemenších úložných prostor. Vyrazíte-li tedy na cestu, musíte si vzít alespoň malé zavazadlo, nebo mít povinnou výbavu nacpanou po kapsách.

bez batohu to nepůjde

Úložný prostor jsem hledal i v kastlících pod sedlem. Ty jsou na rozdíl od blatníků i nádrže plastové. Úložný prostor jsem nenalezl, za to na mě vykoukla kabeláž a pojistková skříňka na jedné straně a baterie na té druhé. Oba kastlíky jsou uchyceny velmi „lacině“ pomocí kolíčků a gumových průchodek, které se podle mojí zkušenosti časem uvolní. Ztráta je pak jen otázkou času. Zámečky by motocykl jistě příliš neprodražily a jistota že vám někdo nevytahá pojistky nebo neukradne baterii uchycenou na dvou šroubkách stojí za to.

Celkový dojem z motocyklu mám pozitivní. Opravdu skvělý je motor, který táhne od nejnižších otáček bez zaklepání. Převodovka je až na „klapnutí“ 1. a 2. stupně přesná. Ovládání motocyklu je intuitivní a bez záludností.

Verdikt: Skvělý motocykl pro individualisty, kteří se chtějí lišit a za své peníze požadují odpovídající kvalitu.

Victory Judge

• Motor: Freedom V – Twin (50°)
• Objem: 1740 ccm, výkon (výrobce neuvádí - cca 60 kW), kroutící moment 153 Nm
• Převodovka: šestistupňová manuální
• Kola/pneumatiky: litá 16“ vpředu i  vzadu, Dunlop 491 Elite II 130/90 vpředu, 140/90 vzadu
• Cena testovaného modelu 393 990,--
• Za zapůjčení motocyklu děkujeme společnosti MR 43