Noční můra 29: Jediná hvězda

V zemi tak veliké, že Německo by se do ní vešlo dvakrát a třikrát, lidnatější než naše středoevropská kotlina, s obrovskou tradicí nejen bílé lidové hudby, by bylo s podivem, kdyby tu nehrála spousta zajímavých kapel. Dvacátá devátá Noční můra vás zve na výlet s jasným cílem a tím je Texas!

Poslouchejte: Dupárna 26 – V Texasu je ode všeho kousek

Nejinak tomu bude v Dupárně. Záměrně jsem volil jména, která sice nejsou notoricky známá, ale o to větší hudební překvapení vám poskytnou. Letem světem, tedy vlastně Texasem, uslyšíte např. Bonnie Whitmore, Dirty River Boys, Shakeyho Gravese nebo skupinu The Fox And The Bird.

Na tomto místě by bylo vhodné omluvit se ctihodným občanům Fort Worth, který jsem ve vysílání označil za díru. Na vině je samozřejmě moje chabá znalost geografie. Fort Worth, který v současnosti už tvoří jakési dvojměstí s Dallasem je v současnosti aglomerace o počtu cca 790 000 duší, Dallas v to nepočítaje. Takže sorry. Zároveň zavzpomínáme na Toma Pettyho, který nás opustil minulý týden ve věku šestašedesáti let.

Poslouchejte: Noční můra 29 - Jediná hvězda

Quaker City Night Hawks – Psychadelické fazole a bluesové hovězí

Mísení kultur je pro Texas naprosto typické a stejně jako se smísili Anglos a Mexikanos, aby vznikli Tehanos a jako se začaly míchat fazole s hovězím, aby vzniklo chilli con carne, mísí se hudební žánry, aby bylo co poslouchat. Sedmdesátkový zvuk někde mezi blues a rockem je jakýmsi předstupněm k jižanskému rocku v jeho nejčistější formě. Bluesová sóla na gibsony, těžká basa a hammondky dodávající celé věci až psychadelický nádech. To by samo o sobě nebylo nic nového. Nový je (díky moderní technice) perfektní zvuk, kterého kapely v sedmdesátých letech samozřejmě nemohly dosáhnout.

Fortworthští(!) Quaker City Night Hawks oboje spojují dohromady a přinášejí zvuk tak hutný, že musí posadit na zadek i člověka, který o blues v životě nezavadil. Dovedu si představit sám sebe, jak se na mašině plahočím rozpálenou planinou v tom největším poledním žáru, ale pokud by mi do uší duněli QCNH, byla by to vlastně příjemná vyjížďka. Vlastně, když o tom tak uvažuji, klidně bych při téhle muzice ušel i pár kiláků pěšky!

Uncle Lucius – Strejdové na cestách

Ona věčná touha naskočit do dodávky a vypadnout na čas z rodného kraje, v tomto případě z jižního Texasu, vedla austinskou pětici Uncle Lucius k tomu, aby naskočili do dodávky a vyrazili. Kromě toho samozřejmě hráli muziku. Jednoduše řečeno, je to taková bluesovým odérem šmrncnutá kytarovka, nutno slyšet.

Na rozdíl od většiny podobných kapel se Strejda Lucius neutápí v nimrání bolístek vlastního nitra, ale je občas schopen vyčarovat i něco optimističtějšího.

Za ty roky křižování Států si vybudovali věrnou fanouškovskou základnu, takže jejich desku z roku 2015 jménem The Light už si pravděpodobně koupili všichni, a fakt to není špatná muzika.

Slaid Cleaves – Texasan od kanadské hranice

Slaid Cleaves je čestná výjimka této dvouhodinovky. Narodil se ve Washingtonu (v tom DC), konkrétně 9. června 1964, a vyrůstal v Maine. Do Texasu přibyl až v roce 1991 se svou ženou Karen. To už měl za sebou pestrou řádku povolání, jak se ostatně na folkového zpěváka sluší. Teprve v Austinu se začal svojí hudební kariéře věnovat naplno. V roce 1992 zvítězil ve folkové sekci na Kerrville Folk Festival. Na první desku si musel počkat až do roku 1997, kdy vydal svoje debutové album No Angel Knows. Od té doby jich vyšlo dalších osm. Letošní novinkou Ghost On The Car Radio se (mimo jiné) zabýval kolega Marty v 17.díle svého Honkytonk Jukeboxu, kterýžto tímto vřele doporučuji vaší ctěné pozornosti.

Přes nesporné kvality jeho tvorby zůstává tak trochu ve stínu slavnějších kolegů. Vzhledem k obrovské konkurenci ani není divu. A to je právě to nejzajímavější. Ono dobrodružství hledání a nalézání předpokládá v první řadě odfiltrovat prvoplánovou mainstreamovou produkci. Pokud vás zajímá kvalita, začít Slaidem Cleavesem je dobrý nápad. Od toho je tu Noční můra, která vám kvalitu prezentuje na stříbrném podnose.