Nový román Dryák od Františka Novotného nás uvádí do alternativního 17. století
Znalcům a fandům české literatury zajisté není nutné představovat Františka Novotného, který je známý též pod přezdívkou „Mrož“ a získal si tisíce nadšených čtenářů díky svým románům Valhala, Křižník Thor nebo Osudový konvoj, díky řadě sci-fi povídek i díky publikacím, jež se věnují dějinám válečných lodí. V říjnu vyšel jeho nový román jménem Dryák, jenž se vrací až do 17. století, ovšem do jeho alternativní podoby, v níž se přemyslovské Trojkrálovství chystá k válce s námořními mocnostmi Anglií a Holandskem. Jelikož alternativní historií se zabývá i Rádio Dixie, požádali jsme „Mrože“ o rozhovor.
Nedávno vyšel Váš nový román Dryák, který vlastně vznikl na základě povídky Útok na oceán z antologie Imperium Bohemorum, takže samozřejmě musíme začít u něj. Co Vás přivedlo k tomu rozšířit povídku na knihu?
Editorem sbírky Imperium Bohemorum byl Ondřej Müller, kterému přišel původní text na povídku příliš dlouhý a přeplněný náměty. Musel jsem tedy povídku zkrátit a zjednodušit, avšak Ondřej nadhodil, že text přímo vybízí k rozpracování do románu. K témuž mě po přečtení povídky vyzývali i přátelé z fandomu. Hlavním faktorem však bylo to, co mě předtím hnalo k sepsání jak Křižníku Thor, tak Osudového konvoje, totiž otázka, zda se situace, v níž se český stát ocitl v minulém století, kdy si nás napřed podal Hitler a pak Stalin, nedala řešit jinak. Ukázalo se, že Masarykův projekt českého státu byl projektem do „dobrého počasí“ a hned první bouře ho poslala ke dnu a vítězství nad nacismem posloužilo k tomu, že jsme padli do Stalinova područí. Pokusil jsem se tedy, ovšem jen na papíře, uskutečnit geopolitický pokus, co by se stalo, kdyby nepřestala existovat podunajská monarchie v nějaké federální podobě – jak je tomu v Osudovém konvoji – a v případě Dryáku poté provedl druhý geopolitický experiment, v němž české království předbíhá v integraci německou, respektive habsburskou říši a zaplňuje středoevropské mocenské vakuum dříve.
Impozantní román Křižník Thor nesporně patří k tomu nejlepšímu v české literatuře
Do jakého žánru byste Dryák zařadil? Je to klasická alternativní historie, nebo spíš něco jako zvláštní kombinace sci-fi a fantasy?
Vlastně ani nevím. Dryák samozřejmě těží z postupů, typických pro slovesná díla žánru alternativní historie, jsou zde vypíchnuty okamžiky, kdy se dějiny daly jinou cestou, například vítězství krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli nebo třebas zmaření atentátu na mladého krále Václava III. v Olomouci roku 1306, neboť byl držitelem jak královské koruny české, tak polské a maďarské, a je logické, aby se od něho v románu odvíjel mocenský vzestup přemyslovského impéria – ale je zde i silná linie alchymistická a kabalistická, spojená se špionážní. Avšak alchymie a kabala jsou v románu podány jaksi technologicky, jejich magie funguje prostřednictvím magických přístrojů, která však musí mág v roli mechanika sestrojit. Záleží tedy na čtenáři, jestli takto pojednanou alchymii a kabalu bude pokládat jen za magii – pak je Dryák fantasy, anebo za utajenou či zapomenutou vědu – a pak je Dryák sci-fi. Pro sebe jsem si tento styl pojmenoval alchypunk.
Co kdyby osudné střetnutí na Moravském poli v roce 1278 dopadlo naprosto jinak?
Alternativní historie se týká i Vaše veledílo Valhala a román Osudový konvoj. Jak svoje scénáře typu „co kdyby“ vytváříte? Máte k tomu nějakou exaktní „řemeslnou“ metodu, nebo sázíte více na intuici a okamžitou inspiraci?
Nedokážu posoudit, do jaké míry se jedná o „řemeslo“ a do jaké o intuici a inspiraci, ale fakt je, že na samém začátku mého psaní je skoro vždycky nějaká výstřední až bláznivá otázka. V případě Valhaly zněla asi takto: V jakém příběhu by bylo možné, aby se ve vzdušné bitvě střetly dvojplošné stíhačky z první světové války s draky chrlícími oheň? Odpovědí bylo podsvětí severské mytologie, kam na Ódinův hrad Valhalu sváží valkýry padlé piloty i s jejich letadly jako obránce proti drakům vládce ohnivého Múspellu. Jelikož bylo zapotřebí přidat dramatický prvek, pronikají do podsvětí nacističtí nekromanti, což se ukázalo natolik nosné, že si vyžádalo dopsání dalších dvou dílů. Moje generace si musela klást otázku, jak by vypadal její život, kdyby nebylo komunismu, a od toho je velmi blízko k otázce, která stála na počátku oněch dopsaných dílů: Jak by vypadal můj život ve světě, který by si nacisté podmanili?
Gigantický román Valhala od Františka Novotného jistě nepředstavuje jednoduché čtení, nabízí však opravdu výjimečný čtenářský zážitek
Totéž platí i pro Osudový konvoj. Na samém začátku stála otázka, do jaké míry by přetrvávající existence Rakousko-Uherska pozměnila Hitlerovy plány, a co by se stalo, kdyby se řídil orákulem, které by mu věštilo, že útok na Stalinovo Rusko bude jeho zkáza. A k tomu se pojí alespoň minimální znalost prostředí. Do Křižníku Thor jsem se pustil až poté, co jsem měl k dispozici zevrubný popis raketového torpédoborce třídy „Arleigh Burke“ a všech zbraňových systémů, do Osudového konvoje pak základě informací z monografie o fregatách třídy „River“. Aby byl příběh hodnověrný, potřebujete vědět takové podrobnosti, jako je třeba barva linolea v bojovém středisku. Poté je třeba vymyslet zápletky a oživit příběh postavami, jež nesou děj kupředu. A samozřejmě v tomto žánru nesmějí chybět magické artefakty, v mém případě technologicky ozvláštněné ve stylu alchypunku.
Fregaty britské třídy River (na fotografii plavidlo HMS Lochy) tvořily významnou součást ochrany spojeneckých atlantických konvojů
Kniha Křižník Thor hledí naopak do budoucnosti. Když dnes sledujete aktuální události ve světě, zejména atmosféru v USA a asertivitu Číny, nemáte pocit, že se Vaše románová předpověď až strašidelně přesně naplňuje?
Ano, docela mám, a ona předpověď mohla být ještě přesnější, kdyby se mi před napsáním Křižníku Thor dostala do rukou kniha Stoletý maraton amerického experta na Čínu Michaela Pillsburyho s podtitulem Tajná čínská strategie, jak vystřídat Ameriku v roli globální supervelmoci a nastolit čínský světový řád – a nikoli až potom. Pillsbury dokládá, že západní liberální politikové i se všemi experty (včetně jeho) skočili čínským komunistům na lep, když slepě věřili teorii, že ekonomická svoboda musí jít ruku v ruce se svobodou občanskou. Nemusí, Čína si přeměnila marxismus v jakési hybridní učení, v jakýsi státní kapitalismus s omezenou mírou osobní svobody v rámci jednoho světonázoru (což silně připomíná národní socialismus Adolfa Hitlera), do něhož se promítlo dva tisíce let konfuciánských zkušeností s vládnutím a také lekce ze „století hanby“, tedy z let 1845–1945, kdy byla Čína jen hříčkou západních velmocí. Komunismus se pak stal pro Mao Ce-tunga nástrojem, jak toto století hanby odčinit, a ve spojení s tradiční čínskou strategií lsti Mistra Sun’c zbraní, jež během „stoletého maratonu“ má někdy kolem roku 2050 přinést Číně roli světového hegemona. Někteří politologové došli k závěru, že několik století trvající ekonomická, technologická a vojenská nadvláda Evropy a její rezidentury v Severní Americe byla jen historickou anomálií, že po většinu dějin lidských civilizací stála v čele Čína, pokud pomineme Egypt faraonů, a že se prostě jen vrací na své místo. Tento názor je mi blízký, aniž bych z něho měl radost, a myslím si, že jde o proces, který je přičiněním slepoty progresivistických elit Západu již nevratný a zpečetěn právě tím, co se současně děje v USA, bohužel.
Podle mnoha předpovědí se už blíží rozhodující válečné střetnutí Ameriky s Čínou
Tento proces ale bude mít jeden kladný účinek. Jestliže si uvědomíme, že prostředek ke vstupu do kosmu vznikl následkem boje na život a smrt mezi Osou a Spojenci, a že se astronautika zrodila za studené války ze soupeření mezi SSSR a USA, dá se předpokládat, že skrytý konflikt mezi USA a Čínou, který poodhalil prezident Trump, opět povede po letech stagnace k oživení. Což se již děje, připomínám lety soukromé kosmické lodě Crew Dragon Elona Muska a jeho projekt kolonie na Marsu. Jsem přesvědčen, že čínská vláda nad světem bude mocným stimulem pro svobodomyslné lidi, aby emigrovali do vesmíru, jako byl náboženský útlak příčinou pro puritány, aby v roce 1620 odpluli do Ameriky. Letos na jaře, když vypukla covidová pandemie, jsem se odreagoval napsáním povídky Jenkins, Bonzačka a vlci, jejíž děj vychází z výše uvedené představy a odehrává se v témže světě jako Křižník Thor. Povídka vyšla v říjnu 2020 ve sborníku Robot100.
Možná je můj výhled do budoucnosti příliš pesimistický, avšak je nepochybné, že v příštích 30 letech projde svět obrovskými mocenskými změnami, zřejmě dojde ke střídání na postu globálního hegemona, což se v celé dosavadní historii nikdy neobešlo bez násilí. O to více bije do očí slepota leaderů Evropské unie, kteří staví do středu unijní politiky nesmyslný boj proti změně klimatu a podporují ideologie, jež usilují o rozmělnění lidských vazeb na rodinu, na vlast a dokonce na pohlaví, aniž by alespoň artikulovali blížící se krizi, natož aby při vytváření unijních dlouhodobých programů na ni reagovali. Evropské unijní elity se chovají stejně dětinsky jako cestující na Titaniku, kteří nepřestali tančit, i když se už loď potápěla – a tím jen napomáhají uskutečnění čínského snu o vládě nad světem.
František Novotný určitě není sám, kdo vkládá velké naděje do nových kosmických lodí Crew Dragon od soukromé společnosti SpaceX
Vaši tvorbu zjevně hodně ovlivnili klasičtí autoři sci-fi. Inspirovalo Vás také něco kromě těchto knih, např. nějaké filmy nebo seriály?
Abych alespoň některého z těchto klasiků jmenoval, pokládám se za žáka Stanisława Lema a také jsem se nechal inspirovat sociologickými díly jako třebas knihou Osudy lidských společností Jareda Diamonda, v poslední době pak knihou K čemu je dobrá válka? z pera britského archeologa a historika Iana Morrise, který právě velmi přesně analyzoval onen proces střídání globálních hegemonů – „globocopů“, jak je nazývá. Mám prostě rád knihy, které bourají falešné, byť oficiálně hlásané mýty. Sci-fi filmy mě nijak neoslovily, ano, Star Wars jsou dobrá zábava, ale invenčně velmi chudé. A pokud se filmoví tvůrci pokusili o něco vážnějšího, jako třebas Tarkovskij a Soderbergh zfilmováním Lemova románu Solaris, v prvém případě vznikl skvost natolik osobitý, že je inspiračně nepřenosný, a v druhém pak něco, co je zcela mimo záměr autora literární předlohy. Co se týče seriálů, dávám přednost Hvězdné bráně před Star Trekem, ale ani zde není nic inspirujícího. Pokud jsem se něco na seriálech naučil, tak lepší vyprávěcí techniku, avšak nikoli ze sci-fi seriálů, ale třebas ze Zoufalých manželek. Je úžasné, jak jsou zde vystavěny zápletky, jak jsou dokonale zkonstruovány dějové zvraty. Myslím si, že pro každého začínajícího literáta jsou TV seriály mnohem lepší školou než sebelepší kurz tvůrčího psaní.
Obálky některých populárně-naučných knih, jimiž se František Novotný inspiroval
Dovolil bych si ještě několik odlehčujících otázek… Jste také velkým znalcem lodí. Které historické plavidlo je Vaše největší „srdcovka?“
Tuším, že ve filmu Nebeští jezdci říká Prcek, že nezná nejlepšího koně, že jsou jen koně dobří a koně špatní. Vidím to stejně, je více „dobrých“ lodí v historii mořeplavby a válčení na moři v tom smyslu, že se mi líbí a na jejichž muzeální paluby vstupuji se zatajeným dechem. Taková byla moje první návštěva HMS Victory i s minutou ticha na místě, kde zemřel Nelson. Ale velkým zážitkem byla též prohlídka HMS Warrior, dokonale restaurovaného obrněnce též v Portsmouthu, nebo prvního Brunelova parníku SS Great Britain v Bristolu, opět skvěle restaurovaného. Nemohu však vynechat ani prohlídku USS Olympie ve Filadelfii, chráněného křižníku No. 6, který byl vlajkovou lodí admirála Deweye za bitvy v Manilském zálivu. A musím se ještě zmínit o ráji každého milovníka lodí, jímž je Battleship Cove, námořní muzeum s úžasnou sbírkou muzeálních lodí na řece Fall River ve státě Massachusetts. Je zde k prohlédnutí od můstku až po muniční komory i bitevní loď USS Massachusetts třídy „South Dakota“ ve zcela autentickém stavu z druhé světové války. To se však nedá říci o letadlové lodi USS Intrepid třídy „Essex“, která je přístupná v New Yorku. Její hangár připomíná zábavní park s atrakcemi pro děti a na vzletové palubě se nachází sbírka nesourodých letadel podle vzoru každý pes jiná ves. Co se týče lodní architektury, velmi ladné byly francouzské bitevní křižníky třídy „Strasbourg“ a italské bitevní lodě třídy „Littorio“, ale nejkrásnější jsou pro mne japonské těžké křižníky tříd „Takao“, „Mogami“ a „Tone“. Přímo z nich vyzařuje to, co má z válečné lodě vyzařovat – dravost a smrtonosnost. A přitom byly elegantní, jako jsou velké kočkovité šelmy.
Design japonských křižníků třídy Takao kombinuje elegantní a smrtonosný vzhled
Kdybyste si mohl vybrat nějakou velkou historickou záhadu či otázku, na niž byste chtěl znát definitivní odpověď, co by to asi bylo?
Na to je pro žáka Stanisława Lema snadná odpověď. Přál bych si definitivně vědět, zda jsme ve vesmíru sami, nebo zda existují jiné inteligentní rasy a zda je možný kontakt. Možná máte dojem, že jsem se z vaší otázky vykroutil, ale historická otázka to je, protože lidstvo si ji klade od samého počátku své existence, jak vyplývá z nesčetných mýtů, legend a pohádek. Osobně jsem však skeptik, myslím si, že v této verzi vesmíru jsme jediní a navíc je náš vesmír zkonstruován tak, aby jakýmkoli kontaktům zabránil. Všechny ty literární hvězdolety a seriálové představy o cestování červími děrami by si ve skutečnosti vyžádaly tak gigantická kvanta energie, násobky výkonu Slunce, že je téměř nemožné si představit technologii, která by to zvládla. Každopádně by galaktické kosmické lodě musely být obrovskými monstry s obřími zdroji energie, řádově větší než Millenium Falcon či Enterprise z kultovních seriálů, o kosmických lodích velikosti současných stíhaček, které v nich vesele poletují z jednoho konce galaxie na druhý, ani nemluvě. To jsou prostě jen moderní verze létajících koberců z orientálních pohádek.
František Novotný u dálkoměru zadní věže americké bitevní lodě USS New Jersey
Lákalo by Vás strávit třeba den v nějakém fiktivním světě, ať už některém přímo z Vaší tvorby, nebo v některém od jiného autora?
Osudový konvoj se dá popsat jako spojení námořního románu a alternativní historie
Spíše ne než ano. Ona totiž většina fiktivních světů světové sci-fi literatury je konstruována podle zákonů dramatu jako místa, kde jde o krk, tedy žádná selanka. A jestli přece jen mám odpovědět, tak by se mi líbilo na zámku v Lysicích ve světě, který vznikl vytěsněním oné „Evropy nočních můr“z našeho světa po spuštění Reverových hodin, jež rekombinovaly ony „závadové“ světy – jak je vylíčeno v závěru Osudového konvoje.
Za tu dobu strávenou na moři jste jistě zažil věci, jaké nám suchozemcům musí připadat neskutečné. Můžete se podělit o nějakou krátkou námořnickou historku? Nechám úplně na Vás, zda bude napínavá, veselá či smutná…
Více méně všechny dramatické události mého jachtařského života jsem vylíčil jako ilustrace hodné nebo nehodné následování ve své učebnici námořního jachtingu Za kormidlem nejen na Jadranu. Mohu zopakovat jednu poměrně nedávnou, kdy při plavbě z Islandu na Faerské ostrovy v roce 2015 jsem spadl do Atlantiku. Měl jsem automaticky nafukovanou záchrannou vestu, nikoli však bezpečnostní popruh, který jsem si zapomněl připnout, když jsem se po kontrole polohy na notebooku v podpalubí opět vrátil na palubu. Potřebovali jsme rozrefovat hlavní plachtu, poněvadž vál velmi slabý vítr a byly jen dlouhé nízké vlny. Stoupl jsem si na obrubu kokpitu a oběma rukama uvolňoval příslušné lano, když jedna z těch dlouhých vln smýkla lodí a už jsem letěl. Prostě školácká chyba.
Právě v tomto oděvu a z této jachty spadl František Novotný v roce 2015 do oceánu
Nějak jsem si zachoval klid, kolega ve hlídce pak řekl, že jsem na něho volal pokyny, jako kdyby to byl jen nácvik manévru „muž přes palubu“ a nikoli ostrá akce, vyhlásil však řádně poplach a zavolal celou posádku na palubu. Naštěstí byl oceán opravdu klidný, ozářený ranním sluncem, takže mému zástupci se podařilo po nastartování motoru, aniž musel spustit plachty, zamířit mým směrem. Při prvním pokusu projel příliš daleko, při druhém jsem se však už chytil záchranného poplavku, vypuštěného ze zádi, nechal se přitáhnout k lodi a vyzvednout na laně s dračí smyčkou po záďovém žebříku na palubu. Teplota vody činila 7 °C, takže by trvalo hodinu, než bych ztratil vládu nad tělem, a tři hodiny, než bych zemřel. Vytáhli mě ale za 8 minut. Spravilo to dopoledne v kóji ve spacím pytli a hrnek teplého čaje, nicméně na Faerských ostrovech jsem zjistil, že mi „plácá“ chodidlo levé nohy. Ochrnul mi tam nějaký nerv, po dvou měsících se to však spravilo.
Vrátíme se ještě ke knihám. V poslední době se někdy mluví o úpadku klasických knih a o tom, že lidé obecně méně čtou. Máte ten pocit?
Úspěch knih Františka Novotného dokazuje, že navzdory některým předpovědím se klasické tištěné knihy rozhodně nechystají k odchodu
Myslím si, že ohledně mainstreamové literatury je to částečně pravda, avšak komunita čtenářů sci-fi je poměrně stabilní a mnozí chtějí nejen e-knihu, ale též papírový svazek. V Česku s velkou literární tradicí jsme na tom pak mnohem lépe než jinde na světě, o čemž svědčí návštěvy veřejných knihoven. Pokud dnešní náklady činí jen zlomek těch, které dosahovaly knižní tituly za minulého režimu, není to ani tak dáno poklesem zájmu o četbu, ale spíše úžasným rozsahem současného, ideologicky neomezovaného knižního trhu. Dnes si můžete koupit všechno, na co jen pomyslíte, od české a světové klasiky až po avantgardu, prakticky v okamžitých překladech světové bestsellery a vůbec vše významné, co v zahraničí vyjde. A to nemluvím o literatuře faktu, trh je zaplaven memoáry všeho druhu, historickými a popularizačními díly ze všech oborů lidské činnosti.
Na závěr pochopitelně standardní otázka. Na čem teď pracujete? Máme se těšit na další román, nebo naopak něco z literatury faktu?
Už asi rok pracuji na knize o námořní historii minulého století, v níž chci zhodnotit svůj více než půl století trvající zájem o mořeplavbu a války na moři a navázat na již vydanou knihu Veleobři oceánů o bitevních lodích a bitevních křižnících. Rukopis nese pracovní název Od děla k řízené střele s podtitulem Námořní konflikty XX. století. Původní záměr vylíčit velké námořní střety od rusko-japonské války až po války v Zálivu se rozrostl do komplexního díla, které zahrnuje jak geopolitické, tak technologické pozadí těchto konfliktů, a snaží se vyvrátit mýty, které v této oblasti existují a drží se s úporností hodnou lepší věci. Knihu píši pro nakladatelství Elkapress, specializovaného na militária, a doufám, že ji do léta 2021 dokončím.
František Novotný v kapitánském křesle na můstku válečné lodě USS New Jersey
Ke sci-fi jsem se dost nečekaně vrátil letos na jaře již zmíněnou povídkou Jenkins, Bonzačka a vlci, která mě přiměla znovu uvažovat nad pokračováním Křižníku Thor, neboť jsem povídku situoval do téhož světa. Navíc se ozývají čtenáři, kteří by pokračování chtěli. Takže dalším projektem by mělo být toto pokračování, nikoli však jako román, ale jako sborník povídek, spojených jedním prostředím a částečně i postavami. Bezelstně se přiznávám, že napsat soubor povídek se mi jeví snazší než zkomponovat román – a první povídku už vlastně mám. A samozřejmě je tu výzva napsat pokračování Dryáku, k němuž jsem si v epilogu otevřel cestu. Občas lituji, že jsem opustil žánr hard sci-fi, příběhy ze střetů galaktických impérií, jak jsou naznačeny v novele Ramax a povídkách Legenda o Madoně z Vrakoviště a Hvězdné hry, nyní i ostatními mými ranými povídkami, přístupných v antologii Hvězdné hry, již vydalo nakladatelství Nová vlna. Je však jen velmi malá pravděpodobnost, že se k této tématice vrátím, nicméně nic není vyloučeno, člověk nikdy neví, kam ho představivost zanese, a to je na psaní to nejkrásnější.