Minule jsme skončili rokem 1983, kdy se uzavřela pokojnou smrtí etapa života Muddyho Waterse na této zemi. Jako každý výrazný tvůrce ale také tento černý švihák přežívá už desítky let v povědomí jako inspirátor, jako nabíječka pro vybité baterie, jako pramen sále ryzí bluesové syrovosti.
PŘEČTĚTE SI:
Coververze i film
Waters ostatně velmi silně inspiroval už za svého života. Odkud myslíte, že Rolling Stones vzali svůj název? No samozřejmě z písničky Rolling Stone z repertoáru Muddyho Waterse. Tutéž píseň, známou i jako Catfish Blues, ostatně hrál i Jimi Hendrix. Další ozdobu Muddyho repertoáru Rollin' And Tumblin' hrávali s oblibou Claptonovi Cream, natočili ji v roce 1966 už na svůj debut, a v repertoáru ji měl namátkou i Johnny Winter, Canned Heat, skvělou verzi s bílou kapelou Jona Spencera nahrál v 90. letech R. L. Burnside a variaci na ni si vystřihl v roce 2006 dokonce Bob Dylan na albu Modern Times. Z Watersovy, respektive Dixonovy, Watersem zpívané písničky You Need Love, si vzali základ Led Zeppelin při vzniku jednoho ze svých největších hitů Whole Lotta Love a táž kapela už na svém debutu udělala z další pecky z Watersova zpěvníku You Shook Me rockový hit.
Watersovských coververzí bychom samozřejmě našli stovky, zejména na bluesové scéně, ale i rockeři rádi využívali jejich silné riffy ke svému řádění, nebo si k nim odskakovali při potřebě načerpat trochu síly z kořenů. Jako třeba zpěvák Paul Rodgers, který v roce 1993 natočil tematickou poctu Muddy Water Blues a přizval si k tomu zástup hostů velmi zvučných jmen. A Waters se stal přeneseně i filmovou hvězdou. V roce 2008 se na plátna kin dostal film režisérky Darnell Martin s názvem Cadillac Records, který v polofiktivní podobě zachycuje historii vydavatelství Chess Records a Muddy Waters jako jeho hlavní akvizice je samozřejmě jednou z hlavních postav.
Ovšem ne nadarmo se říká, že člověk přežívá svoji smrt hlavně ve svých potomcích. Jako skoro každý bluesman měl i Muddy Waters dětí sice několik, ale jako otec přímo čítankový nebyl. Život neustále na cestách a nástrah mnoho... Nicméně hned dva synové se doslova potatili a díky nim dodnes máme možnost se s živoucím odkazem Muddyho Waterse setkávat na deskách i pódiích. A u nás se ta možnost kvapem blíží. Úvodní večer letošního ročníku mezinárodního festivalu BLUES ALIVE, který proběhne od 14. do 16. listopadu, bude totiž připomínce osobnosti Muddyho Waterse při příležitosti jeho 101. nedožitých narozenin věnován.
Velká bluesová show
Večer Pocta Muddymu Watersovi bude koncipován jako velká show tradičního elektrického blues, v němž budou ke slyšení jak Watersovy klasické písně, tak skladby, co jsou jeho tvorbou inspirovány nebo vycházejí z hudebního modelu, který uvedl v život. Úvod večera bude patřit pro tento případ speciálně sestavené kapele českého kytaristy Marcela Flemra a hosty, kterými bude v Česku žijící americká zpěvačka Kaia Brown, slovenský fenomenální harmonikář a zpěvák Erich Boboš Procházka a frontman brněnského Hoochie Coochie Bandu, kytarista a zpěvák Jan Švihálek.
Táž kapela pak doprovodí oba hudebně činné a světově proslulé Watersovy syny Muda Morganfielda a Big Billa Morganfielda. Afterparty se pak zhostí brněnský Hoochie Coochie Band, pro který je tradiční elektrické blues chicagského modelu základním vyjadřovacím prostředkem. Ostatně i jeho název je inspirován jednou z nejslavnějších Muddyho písniček HoochieCoochie Man.
Dokonalá iluze
Nejstarší ze Watersových synů Mud Morganfield se narodil pod jménem Larry v roce 1954, jeho matkou byla Mildred Williamsová, s níž se Waters rozvedl, když synovi bylo osm let. Ten zůstal v Chicagu pod matčiným výchovným dohledem a otec jej pouze navštěvoval. Vyrůstal podle svých slov v divoké čtvrti, de facto na ulici, obklopen zločinem, drogami a alkoholem, což jej zocelilo a vytvořilo základ pro jeho bluesový postoj k životu.
Dlouho netoužil stát se profesionálním hudebníkem, teprve po otcově smrti v roce 1983, kdy se živil jako řidič, se mu začaly vracet sny o Watersových koncertech a ty jej přiměly k nastoupení zpěvácké dráhy.Debutoval nicméně až v roce 2008 albem Fall Waters Fall, které následoval o čtyři roky později titul Son Of A Seventh Son. Mud Morganfield vždy rád interpretoval písně z otcova repertoáru, které doplňoval vlastními kousky. Letošní, vysoko hodnocené album For Pops: A Tribute To Muddy Waters, je ovšem, jak sám název napovídá, složeno výhradně z písniček Muddyho Waterse, nahraných v ortodoxním a velmi působivém duchu, kde zpěvákovi vynikajícího partnera dělá skvělý foukačkář Kim Wilson. Právě na tomto albu slyšíme, jak blízko otcově projevu je zpěv Muda Morganfielda, včetně hlasového zabarvení. Iluze je takřka dokonalá.
Semínko
Druhý syn Big Bill Morganfield se narodil v roce 1956 a až do smrti Muddyho Waterse v podstatě nedržel kytaru v ruce, živil se jako učitel. Se svým otcem se vídal jen zřídka. Vydal se za ním mimo jiné v roce 1980, tři roky před jeho smrtí. "Potřeboval jsem strašně moc vidět svého tátu tváří v tvář," svěřil se Bill na svých internetových stránkách. Dostal se k němu přes ochranku, objali se, chvíli si spolu promluvili, pak Muddy odehrál koncert, po něm se znovu objali a to bylo naposledy, co se setkali. Potom si už jenom telefonovali. "Nebyl jsem fanoušek blues, ale to, co jsem ten večer viděl a slyšel, uvnitř mě zasadilo semínko,“ pokračuje Big Bill.
Po Muddyho smrti v Billovi zasazené semínko vyrostlo. Ten večer, kdy přijel do klubu za Muddym, se totiž potkal se všemi, co hráli v tátově kapele: Pinetopem Perkinsem, Williem "Big Eye" Smithem a hlavně bílým kytaristou Bobem Margolinem. Ten se nakonec stal i producentem jeho první desky Rising Son. Bill se na ni chystal celých šest let. Vyšla v roce 1999 a hned rok poté za ni dostal významnou bluesovou cenu W.C.Handyho. Právě díky Margolinovi se ve studiu sešla vlastně celá Muddyho kapela: Pinetop Perkins, Willie Smith, na harmoniku hrál Paul Oscher a na kytaru Margolin. Big Bill od té doby natočil nejen další alba, objevil se také na řadě bluesových kompilací. Například na desce poct chicagskému bluesovému králi Muddy Waters: King Of The Blues. Tady si zahrál patrně nejslavnější písničku z otcova repertoáru Hoochie Coochie Man.
V šumperském Domě kultury se tak budeme moci na vlastní oči a uši přesvědčit, že hudba Muddyho Waterse je dodnes, i víc než třicet let po jeho smrti, životná. Je naprostým základem elektrického blues a tudíž i rocku ve většině jeho variant. Zdrojem, k jehož nejčistší podobě určitě stojí za to se čas od času vrátit.
