Legendy, motoristická sláva v blázinci

V rozlehlém prostoru panuje klid a pohodová nálada, a to i navzdory rozsáhlosti a bohatému programu akce. Jen je třeba se vyvarovat zvolání typu „to jsou ale káry, já se z toho zblázním!“, protože kdo ví, jaké by to mohlo mít následky. Postav v bílých pláštích se pohybuje okolo celkem dost…

Krásky všeho druhu

Legendy se konaly již podruhé. Vloni šlo ale spíše o test, jenž dostal označení nultý ročník. Letos lze tedy můžeme mluvit o prvním ostrém ročníku - náplní i místem stále ojedinělé akce. Setkávají se zde auta či motorky všech možných kategorií, stáří i zemí původu. Prostě legendy v libovolném smyslu. Od stařičkých veteránů, závodních speciálů, amerických korábů až po koutek věnovaný Miatám (Mazdám MX-5, chcete-li) nebo všemožným variantám Mini. Zkrátka nepřišli ani obdivovatelé luxusních vozů, ať již klasických či současných. A nechyběl plácek zaměřený na socialistickou éru. Program například zpestřily ukázky, co dokáží v terénu autokrosové bestie. Každý nadšenec si přišel na své a většinou si rovnou rozšířil obzory.

Úžasná atmosféra

Prostorám léčebny dominuje zeleň a krásné budovy z počátku 20. století, byť již často ve zchátralém stavu, což ale celému místu ještě dodává na atmosféře. I klienti ústavu, kteří pozorují dění kolem, jsou pozitivně naladění a dokonce tleskají projíždějícím autům. Ani nevnímám, kolik jsem nachodil kilometrů kvůli rozložení výstavy do celého více než šedesátihektarového areálu a při pozorování klidu kolem si říkám, že bych tam snad nejraději zůstal. Ale pak mi dochází, že bych asi neměl klíče a počítač s internetem a raději takové myšlenky zaháním.

A jelikož o akcích typu Legendy vypovídají mnohem víc obrázky než slova, místo zbytečného popisování raději přenechám prostor fotografiím, které snad z části zachytily, oč přišli ti, kteří nepřijeli. Tolik uměleckých děl ze světa motorismu pohromadě se v Čechách zkrátka příliš nevidí a přeji pořadatelům, aby se budoucí ročníky dařily minimálně jako tento.