Legendární General Lee je zpátky

Když pomineme historickou postavu generála a vrchního velitele vojsk Konfederace z doby občanské války Severu proti Jihu (1862–1865), v českých poměrech by všichni milovníci southern rocku měli vědět, že General Lee je jižanská kapela, která na rozhraní tisíciletí pomáhala výraznou měrou psát historii domácího southern rocku. Po Žlutém psu a Pumpě to byla třetí kapela, co pronikla mezi celorepublikově známé a uznávané southern kapely hrající vlastní repertoár s českými texty a hlásily se hrdě k jižanskému rocku. Na rozdíl od svých dalších vynikajících vrstevníků (například kapely R-Force) General Lee vydržel na scéně přes 10 let a zanechal po sobě víc než jen jedno CD.

Když se metalisti a folkaři spojí

Začátek a „inkubační dobu“ kapely můžeme umístit do léta 1989, kdy se v Hostivaři v nahrávacím studiu potkali „metálisti“ z kapely Masters Hammer Milan Fibiger (basa) a Karel Zástěra (bicí) se zvukovým technikem, kytaristou a majitelem studia Zdeňkem Šikýřem. Bylo dost času na to zjistit, že všichni tři poslouchají a mají rádi southern rock a to už nebylo daleko ke spřádání odvážných plánů.

Do nově se rodící kapely přišli v září 1989 ze skupiny Folk Groups kytarista Víťa Havlíček a zpěvák Dominik Wallenfels. Oba se v průběhu let stali hlavními autory vlastního repertoáru Generálů. Kapela začala pilně cvičit a brzy i koncertovat.

Od začátku bylo jasné, že se nebude jednat o kopii některé z věhlasných veličin jižanského rocku, ale o zcela samostatně se vyvíjející a především po svém tvořící kapelu. Jižanský rock, Lynyrd Skynyrd, Molly Hatchet, 38 Special, Allman Brothers Band, Atlanta Rhytm Section? Samozřejmě, ale po svém.  Od jara 1990 Generálové pilně koncertovali a vystupovali jak v rockových klubech, tak i festivalech se svým vlastním repertoárem.

Do konce roku 1990 stihli General Lee natočit své první demo pod názvem K bábovce a čaji a dvě písničky (Tutovej paroháč a Údolí dutejch hlav) přidali do prvního českého sampleru jižanských kapel, který vyšel v roce 1991 pod názvem Whiskey & Fazole.

Personální obměny

Rok 1991 znamenal první změny v sestavě kapely. Místo Karla Zástěry přišel k bicí soupravě Ben Vítek, kterého přivedl z kapely Vítkovo kvarteto Zdeněk Šikýř (oba tam spolu před časem hráli). Zásadnější změnou ale bylo rozšíření a obohacení kytarového zvuku třetí kytarou Luďka Sedláčka, který přišel z kapely Vejfuk. Ani tato sestava ale nevydržela dlouho.

Po roce Generály opouští Milan Fibiger, aby si mohl realizovat své představy a své písničky ve své kapele (Stará cesta… Zlatá cesta… Ohnivá voda…). Volné místo u baskytary rychle obsazuje další muzikant z kapely Vejfuk Václav „Čáda“ Růžička a v této sestavě General Lee v roce 1992 nahrává ve studiu další demo Starý party.

O rok později došlo u Generálů k dalším personálním změnám, které ale kapelu na dlouhý čas stabilizovaly a řekl bych, že i přivedly na ten pověstný vrchol.  Bena Vítka u bicích vystřídal Milan Milata, který přišel od Los Vobos a časem se projevil také jako výborný a schopný organizátor.  Záhy přišel i kytarista Jirka Hrubeš, jenž nahradil Luďka Sedláčka, který odešel k Milanovi Fibigerovi do jeho Ohnivé vody.

Generál šlape naplno

Sestavu kapely General Lee ve složení Dominik Wallenfels (zpěv), Víťa Havlíček (kytara), Zdeněk Šikýř (kytara), Jirka Hrubeš (kytara), Václav„Čáda“ Růžička (basa) a Milan Milata  - (bicí) považuji za nejlepší a nejslavnější sestavu, v jaké kdy General Lee hrál. Na větších akcích pak tuto základní sestavu doplňovaly dvě vokalistky (jak to ve správné a klasické jižanské bandě má být) Magda Rezková a Marie Urbánková. Kapela zvyšovala obrátky a bylo možné ji slyšet a vidět na pravidelných koncertech, motorkářských srazech CCMC Bohemia a rockových i bluesových festivalech.

V roce 1994 nemohl General Lee chybět při nahrávání další kompilace českých southern rockových kapel, která vyšla v roce 1995 pod názvem Whiskey & Buráky. Na albu se objevily jejich písně Konečná a Jasná věc. A zase následovaly koncerty a festivaly a to už nejen doma, ale i v sousedním Německu, které pro southern rock bylo a je zemí zaslíbenou.

Vrcholem celé doby existence kapely bylo v roce 1996 vydání prvního eponymního alba. Album vydalo v té době agilní nakladatelství Snake Records. Písničky prověřilo šestileté pilování na koncertech a tak nebyl problém vybrat ty nejlepší a nejúspěšnější. Velkou akcí roku 1996 také byla organizace festivalu Blues Rock Open ´96, kde se nejvíc angažoval Milan Milata. Objevily se i dva nové dívčí hlasy Šárky Janouškové a Lucie Kukulové. 

Další kolo obměn

Velký zápřah a únava z neustálého cestování si vyžádaly svou oběť. Zdeněk Šikýř se chtěl více věnovat práci ve svém nahrávacím studiu a kapelu opustil. Tím pomalu načal, po čtyřech letech personální stability, lavinu dalších změn. Jeho samotného u třetí kytary občas a krátkodobě nahradil Omar Khaouaj, který ale svou hlavní lásku našel v jazzu.

Na konci roku 1998 odešel Milan Milata. Náhradu za něj Generálové našli v Oldřichu Borovičkovi. Tato sestava ale vydržela jen rok a na konci roku 1999 odchází Jirka Hrubeš, v té době třetí služebně nejstarší hráč. Tím ovšem nastal pro Generály velký problém. Omar nebyl pro trvalé hraní volný. Nejdříve vyplňoval mezeru po třetí kytaře Zdeňka Šikýře a pak v nouzi nejvyšší odehrál druhou kytaru za Jirku Hrubeše. Prostě situace na hraně. Díky Omarovi kapela překlenula dlouhé období hledání vhodného kytaristy. Toho pravého našli v roce 2000 v podobě Michala Pelanta.

Zájem o kapelu sice neopadal, stále měli spoustu hraní po klubech, zajímavá byla určitě účast kapely na velkém open air festivalu v Německu a finančně atraktivní bylo možná i hraní pro firmu CCMC, ale personální stabilita pro nějakou systematickou práci na novém repertoáru chyběla.

V závěru roku 2002 kapelu opustil bubeník Olda Borovička a místo něj nastoupil Zdeněk Pospíšil. Poslední ranou do vazu byl odchod Vaška „Čády“ Růžičky, který už nestíhal svou řádnou práci skloubit společně s časově náročným programem kapely. Čádu sice ještě na nějakou dobu nahradil basák kapel Ohnivá voda a Dux Michal Němec, ale to už byla jen „labutí píseň“ kapely.

Nenápadný konec

V závěru své existence se Generálům ještě podařilo vydat demo 1997 – 2001 All in One, které je složeno z nahrávek z několika posledních let a zachycuje tak výše zmíněné personální šachy.

I když General Lee svou činnost pomalu a do ztracena ukončil, většina jeho bývalých členů dál nesla „vlajku southern rocku“. Milan Fibiger dlouho táhl kapelu Ohnivá Voda. Víťa Havlíček s Jirkou Hrubešem a Oldou Borovičkou dodnes hrají v bluesrockové kapele Second Band. V Second Bandu zpívá Michal Cerman, který je zase kmenovým zpěvákem kapely The Cell a tu vede Milan Milata… Snad jen Dominik Wallenfels a Čáda Růžička po ukončení svých aktivit u Generálů nepokračovali v hudební kariéře dál a věnovali se jen svým pracovním aktivitám. 

Uvidíme, s kterými muzikanty se 24. září v pražském Lucerna Music Baru setkáme. Určitě dojde na prolínání všech těch sestav, co kapelou prošly a třeba i na nějaký „majstrštych“ v podobě společného vystoupení všech. To bych už ale předbíhal. Nechme se překvapit.