Když se z psanců stanou Loupežníci

Za Johnnym vrtulníkem

Když jednoho dne na konci šedesátých let na trávníku před domem Johnnyho Cashe (1932 - 2003) přistál vrtulník Národní gardy, z něhož vystoupil mladík s nahrávkami v ruce, zapadl poslední dílek skládačky. Byl to Kris Kristofferson (1936), premiant z Oxfordu, bývalý vojenský pilot, špičkový boxer, ragbista, v té době údržbář v nashvillských studiích, který si u Národní gardy přivydělával jako pilot, a začínající hudební autor.

S Cashem se setkal už dřív, ale nikdy se mu nepodařilo dosáhnout toho, aby nahrál některou z jeho písní, takže zkusil zapůsobit ve velkém stylu. Těžko říct, jestli to bylo vrtulníkem, tím, že se neustále motal kolem Cashe a dalších hvězd, nebo prostě že jeho písničky byly tak zatraceně dobré, ale nakonec Kristofferson získal první angažmá na folkovém festivalu v Newportu, kde ho poprvé objevily davy. A jeho hudbu objevili další umělci, v jejichž podání začala skutečně zářit – vedle Cashe samotného třeba Janis Joplin (1943 - 1970), se kterou Kristofferson dokonce nějakou dobu udržoval vztah.

The Highwaymen (zleva): Willie Nelson, Kris Kristofferson, Johnny Cash, Waylon Jennings

Drogy a kocovina

Waylon Jennings (1937 - 2002) už byl v té době velkým jménem a začínal svoji revoltu proti nashvillskému establishmentu, zatímco Willie Nelson (1933) dělal první krůčky od kariéry skladatele a textaře k sólovému hraní. V následujících letech se téměř všichni tak či onak setkali na pódiu nebo mimo něj.

Willie s Waylonem spolu účinkovali na legendárním albu Wanted! The Outlaws(1976) a později spolu vydali další desku, nazvanou prostě Waylon & Willie (1978). Waylon s Johnnym Cashem spolu sice nehráli, ale zato spolu nějakou dobu sdíleli byt a zálibu v drogách. A s Kristoffersonem nahrál Cash ranní hymnu všech opilců s kocovinou, Sunday Morning Coming Down (1970).

Psanec prezidentovým přítelem

Z Cashe a Jenningse už v té době byly legendy celoamerického formátu, a i méně populární Nelson s Kristoffersonem se vyhřívali ve světlech reflektorů. Původní myšlenka, že budou hrát, co sami chtějí, a nahrávat to, jak sami uznají za vhodné, samozřejmě stále platila. Ale pokud si představujete „psance“ jako někoho na okraji společnosti, bojujícího se zavedenými pořádky na všech frontách, asi by vás realita trošku zmátla. Třeba Johnny Cash se znal osobně s každým americkým prezidentem, počínaje Richardem Nixonem (1913 - 1994) a s Jimmy Carterem (1924) byli dokonce blízcí přátelé.

Tak už to ale ve světě bývá. Ti, kteří v mládí revoltovali proti establishmentu a působili rozbroje, postupem času dospějí, jejich fanoušci zestárnou, a nakonec se sami stanou novým establishmentem.

Tři alba Loupežníků

Když se všichni čtyři v roce 1985 dali dohromady, bylo to svým způsobem vyvrcholení a konec jedné éry. Superskupina The Highwaymen dostala své jméno podle songu Highwayman od Jimmyho Webba (1946), který se značně „necountryově“ točil kolem posmrtného života a převtělování. Měla čtyři sloky, a kapela měla čtyři zpěváky. A navíc, co může být lepší název pro partičku starých countryových psanců, než právě Loupežníci?

Johnny Cash, Waylon Jennings, Willie Nelson a Kris Kristofferson spolu jako Highwayman nahráli pouhá tři alba - Highwaymen (1985), Highwayman 2 (1990) a The Road Goes On Forever (1995)a odehráli jen pár živých vystoupení. Jejich krátká společná kariéra ale dodnes představuje jeden z vrcholů „původní outlaw country“.

• Začátky Outlaw Country

Příště se podíváme na méně známé interprety z řad psanců. Zatím si můžete vychutnat záznam jednoho z koncertů The Highwaymen.