Radio Dixie: Připravuješ film o českém trampingu. V jaké jsi fázi?
Benz: Jsem ve fázi příprav a obhlídek. Na konci by to měl být dokument, který zatím nazývám: "Country česká“. Snažím se v něm postihnout ono americké snění v českých luzích a hájích, které se tady vyskytuje už skoro sto let. Zatím sbírám a třídím informace i osoby, jež bych chtěl ve filmu zachytit. Páteří tohoto filmu samozřejmě bude hudba, kterou vybírám s Tony Linhartem a Frantou Hackerem.
Radio Dixie: Jak ses k téhle muzice dostal?
Benz: Ke country? No upřímně řečeno se jakou představitel country music moc necítím. Vždy jsem ale ctil formu písně a je jedno, jestli je to Johnny Cash, nebo Beatles. Je to taková struktura jako krystal, která má schopnost prostupovat čas a prostor. Ostatně se necítím ani jako skladatel, co by sednul ke klavíru a začal "komponovat". Kytara se šesti strunama je pro mne dostatečně inspirativním omezením ke vzniku něčeho jednoduchého a universálního, jako je právě píseň. Pak se snažím uhlídat tu energii a smysl, který byl na počátku, i když to vstupuje do nějakých aranží.
Johannes Benz (vlevo) s Martinem Peškem ve vášnivé diskuzi o českém trampingu
Radio Dixie: Kdo je Johannes Benz?
Benz: Tohle jméno jsem si půjčil z filmu, který jsem ještě nenatočil.
Radio Dixie: Stále máš v plánu ten hraný film dokončit?
Benz: Ten pan Benz se teď trochu zbytňuje do mne samotného, zvlášť po vydání desky - tak toho času na dopsání scénáře a další produkce, je čím dál míň. Budete si muset asi zatím vymyslet nějaký vlastní příběh k těm písničkám…
Radio Dixie: Jste regulérní kapela, nebo uskupení pro jedno konkrétní album?
Benz: Řekl bych ani jedno, ani druhý. Johannes Benz jsem nejspíš já s kytarou, s doprovodem backvokalistek Harvey sisters a s dalšími muzikanty - Davidem Landštofem, Josefem Štěpánkem, Almelou. Nakonec i v doprovodu s projekcí nás můžete vidět a slyšet.
Radio Dixie: Co tě táhne k truckům?
Benz: Vždycky mě zajímal člověk a jeho cesty. A mám pocit, zvlášť v případě trucků, že na to člověk docela dojíždí. Daleko od rodiny, kterou se snaží uživit, převáží neznámý náklad podle poptávky neviditelného trhu. Trochu existenciální drama, ne? Když koukáš na ty nekonečně se míjející pruhy… Tak třeba ti dojde, že je čas s tím praštit. V tomhle směru jsme každý truckerem, co si veze svůj osud.
Radio Dixie: Zkusil jsi tuhle specifickou americkou poetiku kamiónů sdělit posluchačům v češtině?
Benz: Jednou jsem se pokusil písničku převést do češtiny a vznikla z toho velmi průměrná věc. Jazyk je struktura, kterou uchopuješ svět, síť, která má jaksi předepsaný vazby. A mě to svazuje. Čeština často vyznívá velmi ironicky, a i když jí miluju, musel bych začínat od ní a ne od melodie. Ta angličtina mne i určitou neznalostí osvobozuje, dokážu s tím jazykem pracovat bezostyšně - drze I LOVE YOU!
Radio Dixie: Můžeš říct, zda v současnosti dáváš přednost filmu, či muzice?
Benz: To neumím definovat. Každý člověk má sny a ty se hodně podobají filmu. Takže se filmu nedokážu zbavit. A hudba je stejně tak mojí neoddělitelnou součástí. Možná - co je tělem těch dvou nohou, na kterých stojím? Abstraktní myšlení. Hlavatěla.
Radio Dixie: Každý tvoří pod různými vlivy. Ty se časem mění, doplňují i popírají. Co ovlivnilo tebe?
Benz: Je toho hrozně moc. Taková duchovní rodina, kterou "si vybíráš" v průběhu života. Velvet Underground, Andy Warhol, Beatles, Charlie Chaplin, Ladislav Klíma, Davie Bowie, Jean-Luc Godard, Johnny Cash, Jimi Hendrix, Radio 1, Beck, Nirvana, Tao, Ježíš, Bob Dylan, Townes van Zandt, Henri Bergson, Karel Vachek, Mikuláš Medek a samozřejmě MÓZART.
Radio Dixie: Jakou muziku teď posloucháš?
Benz: Televizi nemám, rádio přepínám. V kazetách se nevyznám, cédéčka jsem poházel bez obalů na jednu hromadu. Gramofon je v opravně (jestli ho už nevyhodili), harddisk s nakradenou muzikou nevlastním… Je budoucnost hudby v audiovizuálním skladišti? YouTube?
Radio Dixie: Máš nějaký návod, jak se orientovat v současné muzice, které jsou všude kolem mraky?
Benz: Vůbec nevím, jak ji sledovat. V tomhle bych se rád v budoucnu spolehnul na nějakou informační křižovatku, která to bude kultivovat - Radio Dixie? Zatím ale vznikají nepřehledný digitální oceány motivovaný prachama.
Radio Dixie: Část tvé desky je hodně melancholická. Jak to jde dohromady s drsnými truckery?
Benz: Johannes Benz je asi melancholický trucker, ale doufám, že si najde cestu nejen k řidičům velkých aut s neznámým nákladem.
Díky za rozhovor
