Přesto se stal jednou ze stěžejních osobností historie country hudby a bývá dokonce označován za otce tohoto hudebního žánru. Za svoje zásluhy byl také Asociací Country Music jako první zvolen v roce 1961 do Dvorany slávy, jako „ten, který to všechno začal“.
Jimmie Charles Rodgers se narodil 8. září 1897 v Meridianu v Mississippi jako syn oblastního předáka železniční společnosti. Matka mu zemřela, když mu byly čtyři roky. Jezdil tedy se svým otcem po ubytovnách a železničních depech po celém Jihu. Poznal těžký život železničních dělníků a také to, jak ho písnička dokáže ulehčit. Hudba se kterou se v dětství setkával byla velmi osobitá – byly to zejména písně černošských dělníků – ukolébavky, pracovní songy, blues. Po ukončení školy si našel práci u vodních cisteren pro parní lokomotivy. U železnice pak vystřídal ještě řadu dalších profesí. Během svého života na dráze – pracoval jako obsluha semaforu na stanicích, jako šéf zavazadlového vozu, byl brzdařem vlaku – získal tolik životních zkušeností, že mu vystačily na desítky písní.
Později, v roce 1924, když vážně onemocněl, byl donucen hledat méně namáhavé zaměstnání. Protože léta amatérsky zpíval při nejrůznějších příležitostech, rozhodl se vydat na dráhu profesionálního zpěváka a muzikanta. V roce 1926 se vypravil se svojí manželkou Carrie (oženil se v roce 1920) do Ashevillu v Severní Karolíně, kde založil hillbillyovou skupinu Jimmie Rodgers' Entertainers. O rok později již hrál se svojí skupinou po celých šest týdnů na rozhlasové stanici WWNC v Ashevillu. Tou dobou uvedla do provozu gramofonová společnost Victor Records mobilní nahrávací studio v Bristolu. Rodgers neváhal a vydal se tam. V říjnu 1927 vyšly na desce jeho první nahrávky – balada The Soldier's Sweetheart a ukolébavka Sleep, Baby, Sleep (shodou okolností také tehdy vyšly i první nahrávky legendárních Carter Family).
Rodgers mohl být spokojen, vydělal si „celých“ 100 dolarů, a to byla ta tu dobu velmi slušná částka. Jeho písně měly úspěch a firma Victor Records s ním neprodleně začala točit další nahrávky. Ještě v roce 1927 tak vyšel Blue Yodel No.1, známější jako T For Texas. Během roku 1928 přidal do své diskografie další dva „smutné jódly“ (později tuto sérii doplnil na 13 titulů) a ke své přezdívce „zpívajícího brzdaře“ získal další – „Blue Yodeller“.
Victor Records začala pro nahrávání dalších Rodgersových písní zvát nejrůznější muzikanty, na některých písničkách tak můžeme zaslechnou ryzí jazzmany, jinde pro změnu hráče až z Havaje. Rodgersova popularita stále stoupala. Přestože v Americe tehdy probíhala hospodářská krize, jeho desky se prodávaly čím dál tím lépe. Do jeho života ale znovu zasáhla nemoc. Tuberkulóza, o které mimo jiné složil i píseň TB Blues, ho často nutila odříkat koncerty.
Přesto nahrával další a další písně. Mezi nazapomenutelné patří například Brakeman's Blues, Frankie and Johnny, Hobo Bill's Last Ride, In the Jailhouse Now nebo Waiting For a Train.
Během svého života si zazpíval dokonce s tehdy začínajícím trumpetistou Luisem Armstrongem (Blue Yodel No.9) i s Carter Family. Postupně se ale jeho nemoc stále zhoršovala a začátkem roku 1933 byl hospitalizován.
Jimmie Rodgers zemřel 26. května 1933. Dva dny předtím, již značně nemocný a vysílený, dokončil svoji poslední nahrávku Fifteen Years Ago Today.
Za pouhých šest let svého působení v hudební oblasti se stal skutečnou hvězdou a prodal více než dvacet miliónů desek. Jeho písničky od té doby zlidověly, mnohé se hrají i u nás, aniž by posluchači a někdy i sami zpěváci tušili, kdo je jejich původním autorem. Řada autorů a interpretů se hlásila a dodnes hlásí k jeho odkazu. Nechybí mezi nimi Hank Williams, Ernest Tubb, Hank Snow, Jerry Lee Lewis, Elvis Presley, Waylon Jennings, Johnny Cash nebo Bob Dylan. Merle Haggard mu dokonce věnoval celé dvojalbum Same Train, Different Time. Rodgers silně ovlivnil také bluesové muzikanty. K jeho ctitelům patřili Big Bill Broonzy i Muddy Waters. Pro „Vyjícího Vlka“ Howlin’ Wolfa byl dokonce prvním idolem a slavný bluesman se v mládí marně pokoušel napodobit jeho jódlování.
V roce 1997 vyšlo k příležitosti stého výročí Rodgersova narození album The Songs Of Jimmie Rodgers – A Tribute, na kterém jeho písně zpívají Bono, Bob Dylan, Steve Earle, Jerry Garcia, Alison Krauss, John Mellencamp, Dwight Yoakam, Van Morrison a další. Willie Nelson si na toto album vybral písničku Peach Pickin' Time Down in Georgia a na Farm Aid 1997 si ji střihnul s Beckem.
Závěrem ještě dodejme jedno dobové úsloví, které svědčí mimořádné popularitě Jimmieho Rodgerse na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Do amerických obchodů prý tehdy často přicházeli zákazníci se slovy: „Dejte mi libru másla, kopu vajec a poslední desku Jimmieho Rodgerse.“
Evžen Müller
Jako dítě mě chytla Dylanova Blowin' In the Wind. V pubertě přišel Johnny Cash, v osmnácti Waylon s Williem a karty byly rozdány.
