Nicméně od počátku 20. století se zejména ve Spojených státech začaly objevovat určité zájmové skupiny vlivných a mocných Američanů, kterým konopí překáželo v obchodních plánech, a tak se rozhodli rostlinu očernit a zakázat. Prvním krokem bylo zmatení veřejnosti zavedením zcela nového a pejorativně znějícího označení – marihuana.
Slovo marihuana se v anglickém jazyce oficiálně poprvé objevilo v roce 1894, kdy uznávaný etnolog John G. Bourke publikoval článek The American Congo, ve kterém odkazuje na rostlinu jménem mariguan rostoucí na březích Rio Grande u hranic s Mexikem.
Současně se ale stále spekuluje, jaký původ má tento mexický výraz. Jiný výzkumník Alan Piper uvádí několik možností, přičemž nejpravděpodobnější se zdají být dvě varianty. Buď prostřednictvím čínských přistěhovalců v průběhu 19. století, anebo ze Španělska, kam ho ve středověku přinesli Maurové.
Ať už termín marihuana do Mexika doputoval jakkoli, důležitější je otázka, jak se z neutrálního a v USA počátku 20. století neznámého výrazu mohlo během relativně krátké doby stát velmi pejorativní označení pro rostlinu konopí (v Americe do té doby známé buď jako léčivo cannabis, anebo zemědělská komodita hemp).
PŘEČTĚTE SI:
Rasismus a první americké pokusy o zavedení prohibice
První pokus o diskreditaci (tehdy ještě konopí) předvedli zástupci Spojených států na začátku první mezinárodní „protidrogové“ konference v belgickém Haagu, kdy se neočekávaně pokusili zařadit konopí mezi ostatní celosvětově zakazované substance.
Důvodem měl být údajný příliv barevných přistěhovalců z Mexika do oblastí kolem San Franciska, kteří kouřili vrchní části konopných rostlin a učili to prý i bílé. Většina ostatních zemí ale návrh nebrala vážně a nedoporučila ho do závěrečného ustanovení, a tak naštvaní američtí prohibicionisté odešli s prázdnou – prozatím.
Mezitím na půdě Kongresu probíhalo několik slyšení, které měly také konopí nějakým způsobem kriminalizovat, ale stejně jako v Haagu se i zde našlo dostatek významných odpůrců těchto návrhů. Pravděpodobně proto, že stále existovalo několik významných amerických farmaceutických firem, co vyráběly léčivé přípravky z konopí a nechtěly tak přijít o zisky. I přes vzrůstající odpor bílé části společnosti zejména ve státech s větší černošskou populací a u hranic s Mexikem dokázala tehdejší „konopná lobby“ udržet Kongres a federální legislativu na uzdě. Je ironií osudu, že za konopí se při politických diskuzích stavěli lékaři a zástupci farmaceutického průmyslu, kteří o pár desítek let později do posledního dechu bojovali za jeho absolutní prohibici, přičemž důvod byl stále stejný – zisk.
El Paso v době zákazu
Marihuanové šílenství příchází z jihu
Americký Kongres se tedy v prvních dvou desetiletích dvacátého století vyhnul přijetí zákonů proti konopí (na rozdíl třeba od opia nebo kokainu), protože většina zákonodárců zatím stále neznala žádnou marihuanu, ale pouze neškodnou a široce využitelnou rostlinu jménem konopí – tedy výše zmiňovaný hemp jako zemědělský produkt a cannabis jako léčivo. Jinak tomu ale bylo v jižních státech, kde se od prvních let dvacátého století nový výraz marihuana zarýval do hlav obyčejných Američanů jako symbol všeho špatného, co s sebou imigranti přinášejí. Tak například v prestižních novinách Los Angeles Times byl již v roce 1914 otištěn článek, ve kterém slovo marihuana prokazatelně figuruje v souvislosti s drogovými dealery.
V roce 1914 byl přijat historicky první protimarihuanový zákon v texaském El Pasu a od roku 1915 jej následovaly celé státy zejména na jihozápadě země – postupně Kalifornie, Utah, Texas a další. Otázkou zůstává, do jaké míry věděli místní zastupitelé, co vlastně zakazují. V Kalifornii a okolních hraničních státech se jednalo především o problémy s mexickými přistěhovalci, v New Orleans zase o černochy. V knize The Science of Marihuana je situace popisována následovně:
„Ve Spojených státech užívali pravidelně konopí jenom místní skupiny Mexičanů a afroamerických jazzových hudebníků v několika málo větších městech. Zejména až vlna mexických imigrantů v prvních desetiletích dvacátého století přinesla téma škodlivé drogy marihuany do širokého povědomí společnosti, což následně vedlo až k prohibici. Droga nejdříve pronikla do New Orleans a dalších jižních měst, načež se pomalu rozšířila na sever do více zabydlených oblastí. Postupně se začaly objevovat barvité příběhy a marihuana byla rázem zodpovědná za páchání násilných trestných činů a zkaženou morálku mládeže.“
S autorem bych nesouhlasil pouze v tom, že by za celou dekádou prohibičních snah měl stát strach bílé většiny z násilnických a smyslů zbavených Mexičanů. Daleko pravděpodobnější bylo to, že propaganda tzv. žlutého žurnalismu (Yellow Journalism – záměrné dezinformování čtenářů pomocí smyšlených a „přibarvených“ zpráv) pouze využila vrozeného odporu vůči minoritám a nižším sociálním vrstvám (což se častokrát překrývalo) k rozdmýchání nepřátelských nálad a dosažení „vyššího“ cíle.
Pozor na švába
Samozřejmě bylo nad slunce jasné, že obyvatelé Mexika mají ke konopí vřelý vztah a občasné kouření vrchních částí samičích rostlin patří ke společenským zvyklostem – stejně jako třeba šálek čaje o páté v Anglii. Jenže pro většinu bílých Američanů byl každý Mexičan jednoduše „negrem z jihu“ – sice nebyl otrokem, ale byl to zaostalý venkovan. Typický přistěhovalec z jihu měl být líný divoch, výbušný, nezodpovědný pobuda a zloděj.
Ve chvíli, kdy v Mexiku v roce 1910 propukla revoluce, zvýšil se i počet imigrantů a boje se čas od času přelévaly na americkou stranu hranice. Když v roce 1916 Pancho Villa zaútočil na vojenské stanoviště v Columbusu, dosáhla americká nesnášenlivost vůči všem Mexičanům vrcholu. Tento moment je v dnešní době připomínán i z jiného důvodu – když vojáci Spojených států odrazili útok a pronásledovali Pancho Villu až do vnitrozemí Mexika, zpívali si Panchovi bandité posměšnou píseň s tímto textem:
La cucaracha, la cucracha
Ya no puede caminar
Porque no tiene, porque no tiene marihuana quo fumar
Což v překladu znamená zhruba následující:
Švábi, švábi
Už nemůžou ani chodit
Protože jim došla, došla jim marihuana a nemají co čoudit
Je tedy zřejmé, že Mexičané se za své sympatie ke konopí na začátku dvacátého století nijak nestyděli a stejně tak Američané měli dostatek příhodných důkazů a informací k tomu, aby si udělali o věčně intoxikovaném a násilnickém přistěhovalci jasný obrázek.
Nyní už jen stačilo očernit černochy a jmenovat do správných funkcí ve státní správě několik schopných jedinců, kteří dokázali zmanipulovat veřejnost i Kongres tak, že postoj ke konopí – nyní už tedy spíše marihuaně – se během několika let radikálně změnil k horšímu. K této proměně přispěl značnou měrou i neúspěšný experiment s prohibicí alkoholu z let 1920 až 1933. Díky „vzniku“ nebezpečné drogy marihuany tak mohlo nakonec dojít až k celonárodnímu americkému zákazu konopí v roce 1937, kdy většina zákonodárců vůbec netušila, že zakazují lékaři opěvované cannabis a u zemědělců oblíbený hemp.
