Spojení příjemného s užitečným, to je ideální stav, ke kterému je potřeba se pokoušet dostat, leč nutné je počítat s tím, že to na 100% nikdy nebude. V případě dnešního neplánovaného Honkytonk Jukeboxu se to ale docela povedlo. Užitečnost je jasná – je potřeba vyplnit dvojicí speciálů ten pátý týden, kterým je obdařen letošní říjen, abyste nebyli ochuzeni o svoji pravidelnou dávku novinek z americké country a rockové scény. V úterý to načal druhý díl Moonshine Jamu záplavou nejžhavějších singlů a dneska to dorazíme trojicí nových velkých desek. No a to příjemné je pro mě ta práce samotná. Objevování nové muziky mě vždycky bavilo a doufám, že se mi aspoň trochu daří tímhle virem infikovat i vás, naše posluchače. Takže dost keců a vzhůru za Atlantik!
Ve druhém pokračování Moonshine Jamu jste slyšeli mimo jiných i The Dead South
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 47 – Drsní, nezkrotní a opravdoví
Brantley Gilbert – Zlej hoch u rodinnýho krbu
Bro-country. Hudební kritici pláčou. Žánr, na kterém si řadu let brousili svůj ostrovtip a výborně se bavili psaním recenzí na téma „Ta nejukrutnější sračka, kterou jsem kdy slyšel“, pomalu ustupuje ze scény. Těžko odsud z Evropy odhadovat příčiny polevujícího proudu nových nahrávek této supermacho odrůdy moderní country. Že by písně načichlé tvrdým rockem a hiphopem a dokolečka opakující tisíckrát omletá klišé přestaly táhnout? Jasně, furt se nedá zpívat jen o tom, jak je fajn v pátek vypadnout z práce, naložit na korbu pickupu piváky, maso, gril a houf přítulnejch roštěnek a vyrazit za město někam na mejdan.
V současné na hlavu postavené hyperkorektní Americe je tenhle novodobý country-rap bílého heterosexuálního muže problém sám o sobě. V levicově a aktivisticky naladěné části populace vzbuzuje samozřejmě silně negativní reakce, takže i ze strany velkých gramofirem může tu být určitý tlak na to, aby se celá bro subkultura trochu učesala a přestala moc vystrkovat růžky. Posun kapel typu Florida Georgia Line někam do méně kontroverzní polohy budiž toho příkladem.
Podle mě je ale za nižší frekvencí nových bro-country desek nutno hledat i jiné příčiny. Muzikanti a autoři prostě stárnou. A to je přesně případ jedné z největších star tohoto specifického subžánru, Brantleyho Gilberta. Kristovy roky jsou tady, ke dvouletému synkovi přibyla doma tři týdny před premiérou alba dcerka, a ze zlého hocha předvádějícího na pódiu drsné pózy, vymakanou muskulaturu a zpívajícího písně, kterými by se v pohodě daly mučit LGBT aktivistky, se stal táta od rodiny. K tomu si navíc přičtěte znovuprobuzenou víru v Boha (jsme v USA, nezapomínejte) a je namixováno. Na jeho páté řadové desce se to všechno zákonitě muselo projevit. A to především v textech písní, ale částečně i v muzice. Jediným problémem je, že to celé nějak nechce držet pohromadě. Pokud tedy vůbec hodláte hrát Brantleyho hru a celé to spolknete i s navijákem.
Pomalejší, do Gilbertova nitra zahloubané kousky mě prostě ničím extra neoslovily, čestnou výjimkou budiž titulní píseň alba s hostujícími „sboristy“ Jamey Johnsonem a Alison Krauss. Ovšem jak se jeden z nejlíp vydělávajících country umělců dneška do toho pořádně opře a vzpomene si na svůj osvědčený sound, je po problému. Kousky jako Fire´t Up nebo Tough Town duní tvrdým rockem, nutí vás otáčet regulací hlasitosti doprava a podupávat do rytmu. A o tom to je. Nakonec reakce Brantleyho fanoušků hovoří jasně. Album Fire & Brimstone je No.1 na country žebříčcích, streamuje se ostošest a naživo je to pecka, nářez a show jak blázen. Do playlistu Radia Dixie určitě nějakej flák pronikne. Takže za řepáky dobrý.
Brantley Gilbert – Fire & Brimstone
4.10.2019
The Valory Music Co.
https://www.brantleygilbert.com/
Pokud to náhodou nevíte, tak ze zisku našeho řepáckýho eshopu DixieGear.cz financujeme provoz tohohle webovýho magazínu a internetovýho Radia Dixie. Takže vás nemusíme votravovat žádnou reklamou a lízt do prdele inzerentům. Jestli chcete, abysme v tom pokračovali, zkuste si u nás něco koupit. Nikde jinde takovýhle trika prostě neseženete.
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 47 – Drsní, nezkrotní a opravdoví
Kelsey Waldon – Nenápadná country
„Všechno, co dělám, jak píšu písně, jak nacházím náměty, jak je s kapelou hrajeme, prostě celej můj život, je o hledání pravdy. Nemusí se to každýmu líbit, pravda je o bolesti i lásce, o dobrých i špatných časech, je ošklivá i krásná zároveň, je v ní ztráta, chtíč, závislost, zneužívání, život i smrt, ale to všechno je součástí našeho života. Jsou to moje vlastní příběhy, ale nepřestává mě udivovat, kolik dalších lidí se v nich najde. A to je na pravdě to krásné. Spojuje lidi.“
Kelsey Waldon to prostě má takhle. Berte nebo nechte bejt. Její písně jsou dost silné na to, aby mluvily samy za sebe. Po dlouhých deseti letech pozvolného budování své kariéry se talentované písničkářce ze západního Kentucky (žádné kopce a uhlí – rovina, tabákové plantáže a krávy) povedlo zaujmout legendárního Johna Prinea a svou novou desku vydává na jeho nezávislé značce Oh Boy Records. Ovšem akustické, bluegrassově laděné kousky na albu nehledejte, byť je tradice americké lidové muziky v písních Kelsey Waldon někde vespod samozřejmě cítit.
Zvuk její novinky je spíš folkový či častěji folkrockový s nepřeslechnutelnými countryovými kořeny. K přemýšlivým a darem pro neotřelé obraty a zkratky obdařeným textům písní se hodí výborně. První liga mainstreamové country music to samozřejmě není, ale své vnímavé a spíš alternativněji naladěné publikum si Kelsey zcela jistě najde. Za sebe osobně bych přivítal víc rockovějších čísel jako jednoznačně nejlepší pecka alba, odpíchnutá Anyhow, ale to je možná moje profesionální deformace a věčná otázka. „Mohlo by to jít do playlistu Radia Dixie?“ Jo, mohlo. Jen houšť. Lehce přitvrdit a bude to ještě lepší…
Kelsey Waldon – White Noise / White Lines
4.10.2019
Oh Boy Records
https://www.kelseywaldon.com/
Whiskey Myers – Ze zapadákova do první ligy
Aby se nezávisle vydané album v podstatě regionální kapely dostalo ihned po premiéře na vrchol prestižního a dle prodejů desek sestaveného žebříčku časopisu Billboard v kategorii Top Country Album, tak to se stává málokdy. Parta kámošů z východního Texasu vtrhla se svou pátou řadovou deskou na večírek pro uzavřenou společnost nashvillské hudební smetánky a převrátila ho vzhůru nohama. Jasně, není to zničehonic, tihle kluci mají odježděno a odehráno svoje, od svého debutu Road Of Life (2008) jdou postupně nahoru, na posledním albu Mud (2016) spolupracovali s věhlasným producentem Davidem Cobbem a letošní novinka je jasnou vstupenkou do první ligy mezi nejžhavější southern-country-rockové skupiny současnosti. Ano, cestu jim už trochu stihli prošlápnout Blackberry Smoke, ale to kvalitu muziky gangu kolem charismatického zpěváka a skladatele Cody Cannona nijak nesnižuje.
Whiskey Myers dokážou s přehledem stát na obou březích té obrovské řeky americké muziky, kterou u nás na Radiu Dixie hrajeme. V nejtvrdších kusech (třeba písně Bitch nebo Gasoline) se jejich zvuk blíží až téměř k trash metalu s jižanskou příchutí, mandolina v Bury My Bones či skvělá steelkytara hostujícího Cowboye Eddieho Longa v Rolling Stone či Houston County Sky zase dodávají songům WM ten správný countryový šmrnc. A kdesi uprostřed toho proudu se to všechno potkává, ozubená kola zaklapnou do sebe a výsledkem je sound, za který by se nemuseli stydět ani Skynyrd či Marshall Tucker Band ve svých nejlepších letech.
Je to southern rock, je to country a je to všechno mezi tím. Miláčky intelektuálně vytříbených hudebních kritiků se Whiskey Myers nejspíš nestanou, okruh fandů dnes tolik módní, korektní a angažované muziky zvané americana je mezi sebe taky nevezme. Na to jsou tihle týpci z texaského zapadákova příliš drsní, nezkrotní a opravdoví. Ale my, vidláci, jsme spokojení. A jestli jste tenhle band doposud neznali, mazejte naposlouchat jejich starší desky. A hybaj!
Whiskey Myers – Whiskey Myers
27.9.2019
Wiggy Thump Records
https://www.whiskeymyers.com/
Poslouchejte: Honkytonk Jukebox 47 – Drsní, nezkrotní a opravdoví
Playlist:
Brantley Gilbert – Tough Town
Brantley Gilbert – Fire´t Up
Brantley Gilbert, Jamey Johnson, Alison Krauss – Fire & Brimstone
Brantley Gilbert – Laid Back Ride
Kelsey Waldon – Anyhow
Kelsey Waldon – White Noise, White Lines
Kelsey Waldon – Kentucky, 1988
Kelsey Waldon – Lived And Let Go
Whiskey Myers – Die Rockin´
Whiskey Myers – Rolling Stone
Whiskey Myers – Houston County Sky
Whiskey Myers – California To Caroline
Martin Pešek
Konzervativní Kozoroh na trnité cestě ke splnění svého amerického snu. Tenhle svět potřebuje opravdu trochu víc buranů.
