Začalo to pálenkou

Po úzké silničce hluboko v lesích Severní Karolíny se řítí stará, otřískaná Fordka. Zadní kola rozstřikují štěrk do širokého okolí a zvedají oblaka prachu. Mladík za volantem zběsile kroutí volantem ze strany na stranu, zatímco se auto řítí téměř neustále bokem, za zvuku řvoucího osmiválce, ječícího kompresoru a cinkajících lahví ilegální pálenky v obrovském zavazadlovém prostoru. Zoufalý policajt ve zbrusu novém, ale příliš pomalém autě se chvíli beznadějně snaží držet na dohled, než špatně odhadne zatáčku a skončí zapíchnutý v příkopu. Střih.

Jen o pár let později sedí stejný mladík za volantem také otřískaného, ale zároveň zbrusu nového Chevroletu Biscayne. Tempo je podobné, jen aut, ženoucích se za ním je o mnohem víc. A všechny zatáčky jsou doleva. Bílý Chevrolet s obrovskými čísly „27“ na střeše a na dveřích se právě blíží do cíle slavného závodu Daytona 500.

Zní to jako scénář kýčovitého hollywoodského filmu, není-liž pravda? Kterak chudý chlapec k rozumu a ke štěstí přišel, pálením nelegálního chlastu se živit přestal a slavným závodníkem se stal. Takové příběhy se nestávají. A pokud ano, jsou to výjimky, za nimiž stál dlouhý řetězec nepravděpodobných náhod. Vezměte si už jen to, kolik lidí se živí pašováním pálenky. A jak málo z nich může mít takové štěstí, aby nejenže neukončilo svůj bídný život mrzkého zločince omotáni kolem stromu, ale navíc se dočkali slávy a bohatství? Nemluvě o tom, kolik lidí si mohlo před 65 lety dovolit osmiválec s kompresorem.

Hnusná kořalka rozvážená autem

Jenomže na americkém jihu bylo v padesátých letech minulého století pálení nelegální „whisky“ (jež zlatavou, roky v sudech zrající tekutinu, kterou znáte vy, připomínala jen vzdáleně) podobně rozšířené jako pálení domácí slivovice na jižní Moravě. S tím rozdílem, že v Americe mají sklony brát věci tak nějak víc vážně. A také to mají všude daleko. Takže aby dopravili svůj zajisté velmi lahodný produkt ke koncovému zákazníkovi, potřebovali automobil.

Zatímco v Evropě bylo v té době vlastnictví jakéhokoliv automobilu vzácností, ve Spojených státech došlo k masovému rozšíření individuální silniční přepravy už někdy ve třicátých letech. A protože je to v Americe nejen všude daleko, ale je také všechno větší, neměla americká auta té doby maličké, udýchané motůrky jako ta evropská. Již ve třicátých letech nebylo nezvyklé, že se do běžných osobních vozů montovaly osmiválcové motory. A pokud vám sériový osmiválec ve vašem Fordu nestačil, dala se na vrakovištích a aukcích ojetých vozů najít spousta ojetých vozů, ve kterých byly větší osmiválcové motory.

rychlá Monstra byla potřeba

Jenomže, když vezete pár set litrů pálenky, nemusí stačit ani velký osmiválec. Takže kromě toho, že se upravovaly podvozky. Aby auta pod tíhou několika metráků v kufru netahala výfuk po zemi, a zároveň dokázala obstojně zatáčet, bylo potřeba udělat něco i s motory. Převrtané válce pro zvýšení objemu? Žádný problém. Vylepšená sací potrubí a modernější hlavy válců? Ve třicátých letech jste si je mohli objednat ze zásilkového obchodu. Kompresory, určené k namontování na váš motor? V padesátých letech byly na trhu i ty.

Takže vzít Fordku ze čtyřicátého roku, v aukci najít starou sanitku Cadillac s tím největším osmiválcem, který byl běžně k sehnání, nakoupit pár vylepšených dílů a potom to celé někde ve stodole seskládat do podoby nenápadného, ale zběsile rychlého monstra – to nebylo něco, co by si vymysleli hollywoodští fimlaři. Byla to běžná praxe. A je dost pravděpodobné, že tahle auta, uhánějící po lesích s nákladem domácího chlastu, byla rychlejší než leckteré závodní auto z Evropy v téže době.

Rovně i do zatáčky

Upravená auta, která se vyvinula v to, co dnes známe jako hot rod (a čemu se budeme věnovat někdy příště), se v téže době zrodila i v daleké Kalifornii, kde byla motivací nuda a touha po dobrodružství válečných veteránů. Na obou pobřežích také úpravy aut vyústily v touhu závodit. Zatímco znudění Kaliforňané měli k dispozici rozlehlé plochy solných jezer a začali tedy závodit v přímce, pašeráci pálenky (známé jako moonshine, protože vznikala za měsíčního svitu) museli při unikání policii i zatáčet.

Když se rozhodli změřit síly mezi sebou, nemohli zatáčení vynechat. Obvykle si jednoduše našli volné pole, vyznačili kolem něj ovál a začali jezdit dokolečka. Oproti evropskému způsobu závodění, kdy trať co nejvíc připomíná skutečné silnice – takže se, kupříkladu, zatáčí i doprava – je to poněkud jednoduché řešení. Ale nezabíralo moc místa a hlavně, když se přišli podívat kamarádi, příbuzní a postupem času i nespříznění diváci, mohli z jednoho místa krásně sledovat celý závod. A postupem času jich začalo chodit víc a víc.

Přišel čas dát tomuhle dovádění nějaký řád. Pole pozvolna začaly nahrazovat první skutečné závodní ovály a ze zábavy pár venkovanů se stávalt skutečný sport. Brzy měla vzniknout Národní asociace pro závody sériových vozů (National Association for Stock Car Auto Racing; 1947), známá též jako NASCAR. A Junior Johnson (1931), mladík ze začátku našeho příběhu, se měl stát jednou z jejích prvních velkých hvězd. Ale o tom až příště.

Obrázky: MotorFoundry.com, HotRod.com, Levinemuseumofthenewsouth.blogspot.cz