Ve Spojených státech je přitom Gregg Allman (1947) naprostá ikona. Vlastně celebrita v pravém slova smyslu, i přes svůj věk a i na dnešní poměry vlastně pořád nekonvenční zjev, se záplavou půlmetrových blonďatých vlasů a rukama pokérovanýma od zápěstí po ramena. Když letos v lednu proběhl v divadle Fox v Atlantě velký koncert k jeho poctě, věnovala tomu americká média obrovskou pozornost a záznam vyšel v různých formátech ve zvukové i video podobě. Koncert i nosiče se jmenují podle Allmanovy písně All My Friends, tedy Všichni moji přátelé, a událost přivedla na jedno pódium v původně čtyřhodinové show, jejíž podstatný sestřih přináší 2CD, skutečně řadu Allmanových buď přímých hudebních souputníků, nebo hudebníků, kterým se stal přítelem či idolem.
PŘEČTĚTE SI:
Allman není jen Brothers
Vyprávět historii Greggovy domovské kapely The Allman Brothers Band zrovna čtenářům tohoto portálu asi trochu hraničí s drzostí, nehledě k tomu, že to je pěkné téma na samostatný článek. Takže někdy příště a třeba někdo jiný. Zde se zaměřme na samostatnou osobnost téhle pěvecké a muzikantské osobnosti, jak se odráží na zmiňovaném dvojcédéčku a také na přátelský okruh, jenž mu přišel onoho lednového večera vyseknout poklonu. Protože se jedná o zástup skutečných es amerických hlasivek, strun či kláves. A to hned v několika žánrech.
Zatímco totiž definice The Allman Brothers Bandu je jednoznačná, jde přece o bezesporu nejvýznamnější představitele jižanského rocku (i kdyby ctitelé Lynyrd Skynyrd byli stokrát proti). Greggova sólová kariéra, která započala poté, co se jeho bratr, geniální kytarista a instrumentální leader Allmanů Duane (1946-1971) zabil na motorce, totiž teče mnohem širším žánrovým řečištěm. Má to svoji logiku. Jestliže chtěl i nadále původní kapelu udržet při životě, což se mu v různých etapách, ale vlastně průběžně dařilo až do letošního roku, kdy ohlásili odchod dva kytaristé Warren Haynes a Derek Trucks (kteří samozřejmě na koncertě nechyběli), a Gregg Allman se rozhodl – alespoň prozatím? – její kariéru ukončit, musel jít aspoň trochu jiným směrem.
Americký monolit
Ve své sólové tvorbě propojil Gregg Allman vlastně všechny klasické americké žánry, bral si od nich výrazové prostředky, jako skladatel se do nich dokázal dokonale a bez křeče vžít, dokázal je důvěryhodně zazpívat a dokázal si i najít vždy vhodné spolupracovníky, ať už jako spoluautory či muzikanty a producenty, a také si vybrat k předělání coververze. Koncert k jeho poctě je tak vlastně v konečném důsledku poctou americké hudbě jako celku. Černé i bílé, dodejme, neboť je to podstatné. Stavebními kameny Greggova stylu jsou totiž rock, country a folk, ale i blues, soul a gospel. A tohle všechno, vesměs v parádní podobě na dvojalbu slyšíme.
Zpět ke kořenům
Od roku 1973, kdy sólově debutoval albem Laid Back, na němž se mimochodem nachází i písnička All My Friends, která celému letošnímu projektu dala název, vydal Gregg Allman osm sólových alb. To sice zdánlivě není mnoho, ale když si uvědomíme, jak je většina z nich napěchována výtečnou muzikou a že se vlastně jedná jen o polovinu jeho činnosti, neboť pozornost stále věnoval chodu domovské kapely (s níž po smrti bratra vydal patnáct alb včetně několika tolik obdivovaných a kupovaných živáků), je to vlastně dost a dost.
V poslední době ovšem Gregg Allman trošičku překvapil svojí výraznější orientací na čistokrevné blues. V roce 2011 vydal na Grammy v příslušné kategorii nominované album Low Country Blues. Čert ví, jestli to zapříčinil věk a v souvislosti s ním snaha vrátit se ke kořenům (připomeňme, že s bratrem Duanem už jako teenageři obdivovali právě bluesmany a chodili na jejich koncerty. Ostatně, právě inspirován varhaníkem B.B. Kinga si zvolil Gregg svůj ikonický nástroj, hammondky B-3). Možná svoji roli sehrálo i to, že se Gregg na konci první dekády nového století hned třikrát znovu narodil. Poprvé když v roce 2007 překonal hepatitidu typu C, kterou údajně chytil od znečištěné tetovací jehly, o tři roky později, když mu transplantovali játra, a v těch letech obecně, když se zbavil všech závislostí, jež jej provázely prakticky po celý život. Každopádně, album Low Country Blues, produkované jedním z největších mistrů svého oboru T Bone Burnettem, je ve svém žánru perlou a v kontextu celé Allmanovy diskografie jednou z nejlepších položek.
Všichni jeho přátelé
A koho tedy na dvojalbu All My Friends v repertoáru, vybraném z celé dlouhé Greggovy kariéry, slyšíme? Přestože je Allman primárně hráč na varhany, na koncertě se hrála hudba vyloženě kytarová a mezi hosty je řada velmistrů tohoto nástroje, nejen zmínění Derek Trucks a Warren Haynes, ale i Keb´ Mo´ či Robert Randolph nebo z country ranku Vince Gill. Parádními čísly přispěli ale třeba i louisianský veterán Dr. John nebo bluesman Taj Mahal, členové kapely Widespread Panic připomněli, že Allman je přední osobností jižanského rocku a mladí zpěváci Zac Brown nebo Eric Church složili Allmanovi poctu za ty, pro něž je jeho hudba životní inspirací.
Finále koncertu ještě před legendární předělávkou gospelu Will The Circle Be Unbroken, v níž se sešlo všechno, co mělo ještě použitelné ruce, nohy a hlasivky, pak patří pochopitelně aktuální sestavě The Allman Brothers Bandu. To vše v produkci další legendy Dona Wase a s široce obsazenou kapelou plnou tak zvučných jmen jako je rollingstoneovský pianista Chuck Leavell za zády. Lepší vyznání americké hudební tradici už dlouho nevyšlo.
