Jen málo amerických generálů z druhé světové války vzbuzuje dodnes takové vášnivé diskuse jako George Smith Patton Junior (1885–1945), jenž v tažení US Army v západní Evropě velel 3. armádě. Byl nesmírně odvážným velitelem, který se nebál rizika, vždy chtěl být v ofenzivě, měl brilantní taktický instinkt a rozuměl prostým vojákům, měl ovšem až nezdravě silné ego a leckdy se choval opravdu podivínsky. Byl válečníkem „staré školy“, který se asi příliš nehodil do mírového světa, ale míru si ani příliš neužil, protože krátce po druhé světové válce zahynul na následky dopravní nehody. Spousta faktů o generálu Pattonovi je obecně známá, zatímco o jiných to už tolik neplatí. A jelikož jako částečný Jižan si zaslouží také pozornost Rádia Dixie, vybrali jsme deset zajímavostí z jeho života a kariéry.
Generál George S. Patton rád pobýval přímo v žáru bitev, avšak nakonec zahynul naprosto paradoxně na následky dopravní nehody
1. Jeho dědeček byl plukovníkem CS Army
George S. Patton Sr., důstojník sil Konfederace a dědeček proslulého generála, kterého lze tedy považovat i za částečného Jižana
George S. Patton se narodil v Kalifornii, kde jeho otec pracoval jako právník a také jako první starosta tamního města San Marino, jež dnes představuje součást Los Angeles. Přestěhoval se do Kalifornie po americké občanské válce, v níž jeho otec, tzn. dědeček pozdějšího proslulého generála, bojoval jako důstojník armády Konfederace. Sestava jmen „George Smith“ se v této rodině dědila, takže také tento důstojník se jmenoval George Smith Patton. Většinou se o něm mluví pod jménem George S. Patton Senior, ačkoli to by přesněji patřilo generálovu otci, jenž ale nikdy vojákem nebyl. Pattonův dědeček se narodil v roce 1833 a studoval práva, a když se rozpoutala válka mezi Severem a Jihem, sloužil u 22. pěšího pluku státu Virginia. Posléze tam dosáhl hodnosti plukovníka, ovšem konce války se nedožil, jelikož v bitvě u Opequonu v roce 1864 byl těžce zraněn a zemřel. Kongres Jihu ho posmrtně povýšil na brigádního generála.
Za Jih bojovali i jeho bratři (neboli vlastně prastrýcové „našeho“ generála Pattona) a jeden z nich utrpěl smrtelné zranění v bitvě u Gettysburgu. Pro úplnost dodejme, že k armádě se dal rovněž syn generála Pattona, známý též jako George S. Patton IV (1923–2004), jenž bojoval v Koreji a Vietnamu a také dosáhl generálské hodnosti.
2. V roce 1912 se zúčastnil olympijských her
George S. Patton si po celý život udržoval mimořádnou fyzickou kondici a byl také výborným střelcem, což dokázal mj. svou účastí na olympiádě ve Stockholmu v roce 1912. Startoval tam v moderním pětiboji, který v podstatě kombinuje různé vojenské dovednosti, protože obsahuje střelbu, šerm, jízdu na koni, plavání a běh. V této disciplíně proto zpočátku soutěžili prakticky výhradně vojáci, takže Patton reprezentoval nejen USA, ale též US Army. Umístil se tam jako pátý, kdežto všechny medaile brali domácí Švédové, avšak Pattonův výsledek dosud provázejí debaty.
George S. Patton byl také výborným střelcem, což dokázal v roce 1912, kdy se zúčastnil moderního pětiboje na olympijských hrách
Umístění mu totiž pokazila paradoxně právě střelba, jelikož rozhodčí mu uznali pouze 17 z 20 zásahů, a tudíž ve střelbě skončil až na 21. místě. Vzhledem k jeho střeleckému umění to byl neobvykle špatný výsledek, jenže Patton celý život říkal, že ve skutečnosti zasáhl všemi ranami, ale některé kulky prolétly otvory po předchozích kulkách. Dost možná to tak skutečně bylo, avšak tehdejší technika nedovolovala toto tvrzení ověřit, a tak výrok rozhodčích posunul Pattona mimo šanci na medaile. Ke cti pozdějšího generála je nutno zdůraznit, že se podřídil a ke svým švédským soupeřům choval velký respekt.
3. Položil základy amerických tankových sil
První tanky, které se na bojišti objevily během první světové války, sice vzbudily velký ohlas, ale většina velitelů se na ně stále dívala skepticky. Popravdě řečeno, nedalo se tomu zase tolik divit, jelikož tehdejší tanky představovaly většinou pomalá, neohrabaná a poruchová monstra, jež se hodila pouze k podpoře pěchoty, což bylo koneckonců jejich základní poslání. Postupně se ovšem objevovaly také odlišné konstrukce, především lehký francouzský Renault FT, první sériově vyráběný tank s nízkou korbou a otáčivou věží. Tohoto obrněnce si proto povšiml také tehdejší armádní kapitán George S. Patton, člen štábu generála Pershinga, velitele amerických expedičních sil v Evropě.
Patton se řadil mezi vizionáře, kteří již během první světové války rozpoznali potenciál tanků (zde u francouzského typu Renault FT)
Patton původně sloužil u kavalerie, ovšem ta měla na západní frontě jen omezené možnosti uplatnění, zatímco velení pěchotě Pattonovi příliš nevyhovovalo. Proto dostal od Pershinga nabídku postavit první tankovou jednotku US Army. Patton se hned pustil do práce a na jaře 1918 hlásil bojovou připravenost první brigády, byť byl zklamán faktem, že nezískal post jejího velitele. Právě Patton ale vedl první americký tankový útok, který proběhl v září 1918 u St. Mihiel. Celá jeho další kariéra pak již byla spojena s tanky, neboť jako jeden z mála vizionářů chápal potenciál této nové zbraně.
4. Velice miloval svou ženu, ale věrný jí nebyl
Poměrně málo známým faktem pořád je, že Patton byl s největší pravděpodobností dyslektik a dysgrafik. Jako chlapci mu trvalo neobvykle dlouho, než se naučil číst a psát, a i jeho pozdější rukou psané dokumenty naznačují, že s těmito problémy bojoval po celý život. Významně mu pomohla jeho láska ke knihám o historii válčení, jelikož i navzdory oné vadě se stal vášnivým čtenářem. Vedle knih miloval i svou manželku Beatrice, kterou si vzal v roce 1910 a se kterou měl tři děti. Během druhé světové války, kdy generál Patton sloužil v severní Africe a západní Evropě, mu manželka psávala dlouhé dopisy, na něž Patton neméně dlouze odpovídal. Jestliže vezmeme v úvahu jeho potíže s čtením a psaním, dá se to chápat i jako důkaz jeho velké lásky k Beatrice, ačkoli jeho manželská věrnost byla pochybná.
Patton hluboce miloval svou manželku Beatrice (vlevo), avšak navzdory tomu ji pravděpodobně podváděl s Jean Gordonovou (vpravo)
Zřejmě již v roce 1935 prožil krátký románek s jistou Jean Gordonovou, jež tehdy pracovala v sociálních službách. Později se stala sestrou Červeného kříže a v této funkci se s Pattonem znovu setkala za druhé světové války ve Velké Británii, kde se jejich vztah patrně obnovil. Milenky ovšem tehdy měli také mj. generál Eisenhower či prezident Roosevelt a tuto atmosféru rázně ukončil až prezident Harry Truman, který zastával takřka puritánsky konzervativní postoje.
5. Choval se vstřícně k černošským vojákům
V časech oficiální segregace, kdy američtí černoši (až na výjimky) nesměli sloužit v bojových jednotkách, zastával Patton neobvykle pokrokové názory. Na počátku se sice držel toho, co se tehdy oficiálně tvrdilo a co koneckonců odpovídalo také jižanským kořenům jeho rodiny, tedy že se černoši kvůli svému způsobu myšlení nehodí pro boj, zajisté ne v obrněných jednotkách, ale během války začal výkony černých vojáků oceňovat. Dával najevo, že barva a náboženské vyznání mužů nehrají úlohu: „Je mi zatraceně jedno, kdo ten chlap je. Může být černoch nebo žid, ale pokud plní svou povinnost, může být vším, čím jsem já.“
Do Pattonovy 3. armády spadal i 761. tankový prapor (alias „Black Panthers“), jehož personál představovali vojáci černé pleti
Své názory poté dokazoval i konkrétními kroky, protože v několika bitvách porušil zásady segregace a sestavoval jednotky „smíšené“, tedy s bílými i černými vojáky. Právě do Pattonovy 3. armády poté spadal též 761. tankový prapor čili „Black Panthers“, jehož personál tvořili černoši. Šlo o první černé tankisty v US Army a Patton jim řekl: „Nezajímá mě, jakou máte barvu, když vyrazíte a budete zabíjet ty skopčácké bastardy! Všichni od vás čekají velké věci. Hlavně se na vás dívá celá vaše rasa, takže ji nezklamte! A taky zatraceně nezklamte mě!“
Trika a mikiny s motivem generála Pattona najdete mezi bohatou nabídkou našeho vidláckého eshopu DixieGear.cz
Patton byl hluboce věřícím a praktikujícím křesťanem, velmi často navštěvoval kostely a před bitvami i při nich se modlil. To však dost kontrastovalo s jeho zcela nekřesťanským pohledem na smrt a znovuzrození, neboť generál Patton pevně věřil v reinkarnace, resp. v minulé životy. Nepochybně to souviselo s jeho vášní pro historii vojenství, jelikož opakovaně projevoval své přesvědčení, že dávné vojevůdce a jejich války poznal takříkajíc z první ruky. Tvrdil, že kdysi byl jedním z Hannibalových vojáků, kteří přešli Alpy se slony.
Generál Patton napodoboval některé dávné vojevůdce a věřil, že se v minulých životech s některými z těchto proslavených mužů potkal
Prý byl i římským legionářem, bojoval po Caesarově boku a válčil s Germány. Říkal, že byl podřízeným Alexandra Velikého i Napoleona. Dokonce naznačoval, že i on sám by mohl být reinkarnací některého z největších vojevůdců dávných časů, a někdy se choval způsobem, jenž silně připomínal starověké vládce a válečníky. Tomu koneckonců odpovídala též jeho téměř příslovečná odvaha, protože nechtěl velet z pohodlí a bezpečí štábu a často se vydával i přímo na frontovou linii. Stejně jako dávní vojevůdci věřil, že velitel má svým vojákům dávat především osobní příklad a že má skutečně stát v jejich čele, aby vzdoroval smrti stejně jako oni.
7. Chtěl vojensky vzdorovat postupu SSSR
Již během závěrečné fáze bojů v Evropě dával najevo znepokojení z postupu a ambicí SSSR a naznačoval, že se Stalinem nastanou po válce velké problémy. Oficiální politika USA a Velké Británie byla vůči Moskvě samozřejmě maximálně vstřícná, jelikož Sovětský svaz byl klíčový spojenec západních demokracií, utrpěl obrovské ztráty a nesl největší tíži pozemních bojů, ale Patton patřil mezi ty, kteří viděli i odvrácenou stranu tohoto spojenectví. Respektoval nejlepší sovětské vojevůdce (např. maršála Georgije Žukova) a úspěchy Rudé armády, ale vůči Rusům se vyjadřoval s opovržením. Často o nich mluvil jako o „Asiatech“ či „Mongolech“, kteří jsou násilničtí, neuznávají cenu lidského života a jsou v jednom kuse opilí.
O Rusech se Patton většinou vyjadřoval s opovržením, ačkoli úspěšné sovětské velitele (např. maršála Georgije Žukova) respektoval
Jeho odpor pak posílily zprávy o brutálním chování sovětských vojáků na osvobozených a obsazených územích, takže není divu, že Patton dospěl k závěru, že v další válce bude Amerika bojovat právě proti SSSR. V souladu se svou ráznou povahou proto žádal, aby se tento (podle jeho názoru nevyhnutelný) konflikt urychlil, tedy aby západní státy čelily sovětskému postupu na západ třeba i vojenskou silou. V tehdejší politické atmosféře to však bylo zcela nereálné, takže oslavovaný, ale značně kontroverzní Patton začínal výrazně ztrácet pozice.
8. Jeho smrt bývá někdy označována za atentát
Dne 9. prosince 1945 si generál Patton, tehdy vojenský guvernér Bavorska, vyrazil na lov. Do jeho auta však narazil armádní nákladní vůz, v němž seděli tři opilí vojáci. Patton utrpěl vážné zranění páteře a od krku dolů ochrnul. Šance na uzdravení byly mizivé, ale jeho blízcí doufali, že generál díky své fyzické kondici dokáže uspět také v této bitvě. Bohužel se zmýlili, protože 21. prosince 1945 zemřel ve spánku na selhání srdce. Nejlepší americký generál je pohřben na vojenském hřbitově v Lucembursku, kde má jeho hrob velice zvláštní polohu, jež tvoří dojem, že generál i po smrti vede své padlé muže.
Pattonův hrob navštěvují také ti, kteří tvrdí, že jeho smrt nebyla jenom bizarní nehodou, nýbrž atentátem na politicky nepohodlného velitele. Celý incident skutečně provází řada podivností a nejasností. Nikdy se vlastně důkladně nevyšetřil a objevila se tvrzení, že generálovo zranění způsobila gumová střela vypálená do jeho krku, aby pak dílo zkázy dokonala otrava jakýmsi jedem. Patton měl nesporně spoustu nepřátel, jimž by jeho smrt přišla vhod a kteří ji mohli i nějak zařídit. V čele „seznamu podezřelých“ se nejspíše nachází Stalin, rozhodně však není sám. Pokud se chcete o této záhadě dozvědět více, přečtěte si výtečnou publikaci Podivná smrt generála Pattona.
George S. Patton je pohřben na vojenském hřbitově v Lucembursku, kde jeho hrob působí dojmem, jako by stále vedl své padlé muže
9. Slavný životopisný film má i pokračování
Jistě se najde jen málo fanoušků vojenské historie, kteří by neznali vynikající životopisný film Patton (v češtině jako Generál Patton), který byl natočen v roce 1970 a v němž hrál hlavní roli George C. Scott. Zaslouženě získal sedm Oscarů a obsahuje mnoho kultovních hlášek, vesměs z úvodního projevu, jenž čerpá z legendární Pattonovy řeči, kterou pronesl dne 5. června 1944 před vojáky své 3. armády. Pochopitelně zahrnuje i drobné nepřesnosti, ale celkově se jedná o nesmírně podařené dílo, které výtečně zachycuje jak Pattonovy silné stránky, tak jeho slabiny.
Životopisný film Patton zajisté znají takřka všichni, ale poněkud méně se ví, že vzniklo rovněž pokračování The Last Days of Patton
Podstatně méně známý je ale fakt, že v roce 1986 bylo natočeno pokračování filmu, které nese titul The Last Days of Patton (česky Poslední dny generála Pattona). Jak naznačuje jméno, jde o zachycení závěru generálova dramatického života včetně oné prapodivné dopravní nehody a následného pobytu v nemocnici. Roli George S. Pattona si zopakoval výtečný George C. Scott a jeho manželku Beatrice si zahrála Eva Marie Saint (mimochodem, dnes v 97 letech nejstarší žijící držitelka Oscara). Tento snímek nikdy nešel do kin a vysílal se jenom v televizi, ovšem i navzdory tomu se jedná o poměrně povedený film.
10. Často se objevuje v alternativních historiích
Kontroverzní a mimořádně výrazná postava generála George S. Pattona pochopitelně neunikla pozornosti těch, kdo se zabývají alternativní historií. Slavný americký velitel se tudíž objevuje např. v několika románech, které pracují se scénářem, po němž sám Patton volal, totiž s bojem západních Spojenců proti SSSR, eventuálně po boku denacifikovaného Německa. Většina této tvorby ale bohužel nevyšla v češtině. Můžeme tady uvést např. román Red Inferno 1945, který napsal Robert Conroy. Patton se vyskytuje též v dvojici románů Fox on the Rhine a Fox at the Front, pod nimiž jsou podepsáni Douglas Niles a Michael Dobson. A lze zmínit i velkou sérii, která se běžně označuje jako Timeline-191, jejímž autorem je Harry Turtledove a jež zahrnuje celkem 11 románů, z nichž ty závěrečné ukazují Pattona coby generála armády i ve 20. století existující americké Konfederace.
Ikonická postava generála Pattona se vyskytuje také v románech z alternativní historie, z nichž ale česky vyšel pouze titul Triumf
Jedno dílko však přece jen vyšlo i česky. Jmenuje se Triumf a napsal jej Ben Bova, který si položil otázku, co by se mohlo stát, kdyby krátce před závěrem druhé světové války nezemřel prezident Roosevelt, nýbrž Josif Stalin. Válka v Evropě by poté zřejmě skončila jinak, protože západní armády by možná došly až do Berlína. A hádejte, který americký generál by velel této závěrečné ofenzivě?
Lukáš Visingr
Vojenský a bezpečnostní analytik, publicista, konzervativní vlastenec, sionista a milovník života, který chce vidět smrt politické korektnosti.
