Expedice Overlord: Z pohledu návštěvníka

Když si přečtete noviny nebo se podíváte na televizní zprávy, nejspíš se o oslavách 70. výročí vylodění v Normandii dozvíte především to, že na ně přijela spousta hlav států. Uvidíte nejspíš záběry z masových, oficiálních akcí, uslyšíte vážné projevy plné patosu... a to bude tak všechno.

Zní to jako něco, kvůli čemu byste se měli trmácet 1 500 kilometrů? Určitě ne. Ale masové oficiální oslavy nejsou na tomhle mumraji to nejdůležitější. Vlastně bychom vám dokonce doporučili se jim co nejvíce vyhýbat – a samotného 6. června pokud možno vůbec nejezdit do blízkosti hlavních míst vylodění. Stejně by vás čekaly jen kolosální zácpy a spousty četníků, uzavírajících trasy právě na ta místa, kam chcete jet.

Štábní Dodge a dva Jeepy na molu v Carentanu

To nejzajímavější na oslavách Dne D totiž vychází „zdola“. Na rozdíl od nás, studených Čechů, totiž Normané výročí svého osvobození skutečně prožívají. Začátkem června se tak celá Normandie převlékne do slavnostní červeno-modro-bílé. Všude vlají francouzské, americké, britské a někdy i další (občas dokonce i české) vlajky, za výlohami obchodů visí plakáty, staré fotky a relikvie z války, před hospodou občas narazíte na starý Jeep.

Ale místní obyvatelé nejsou jediní, kteří slaví. Tahle akce je totiž svátkem především pro milovníky historie druhé světové války po celé Evropě a do značné míry i Americe. Pokud jste jeden z těch bláznů, kteří si rádi hrají na vojáčky, nebo je prostě jen baví opečovávat starý Jeep nebo Dodge z války, potom na tomhle místě chcete být. A takových lidí je možná víc, než byste čekali – stejně jako přeživší bojové techniky.

"Empíci" na Harleyích dělají cestu konvoji z Česka

V týdnech kolem 6. června se tak Normandie promění v rejdiště druhoválečných vozidel, stovkami Willysů počínaje a německými motorkami se sajdkárou konče. A občas se přidá nějaký ten nákladní vůz nebo třeba obrněný transportér či tank. Vojenskou techniku potkáváte úplně všude – kdekoliv v blízkosti důležitých míst vylodění se obvykle stačí rozhlédnout, a najdete alespoň jedno, leckdy ale spíše celý tucet aut, která jako by se přemístila časem z roku 1944. A stejně většinou vypadají i jejich posádky – naprostá většina je oblečená v dobových uniformách a v rukou třímá dobové zbraně. Stejně je samozřejmě oblečená i hromada „pěších“, kteří si auto nemohli dovolit nebo je prostě nezajímá, ale vyžívají se v nošení uniforem. Do toho vám občas nad hlavou proletí Spitfire nebo Dakota (respektive její válečná varianta C-47 Skytrain), případně moderní stíhačka či skupinka dopravních mastodontů C-130 Hercules.

Speciální akce, jako jsou nejrůznější přehlídky vojenských vozidel, ať už „obyčejných“, nebo třeba motorek či obojživelníků, seskoky parašutistů nebo přehrávání bojových scén, už jsou tak jen třešničkou na dortu. Je dost pravděpodobné, že pokud budete chtít vidět všechno, co stojí za vidění, strávíte spousty času sezením v autě – mnohdy uprostřed dopravní zácpy. Ale můžete mi věřit, že když polovinu oné zácpy tvoří konvoje z druhé světové, je pobyt v ní hned tak nějak veselejší.

Normanská cesta pohledem posádky Jeepu

Celá tahle šaráda je navíc nejen fascinující, ale slouží i zásadnímu účelu – díky všem těm vojenským autům a „vojákům“ kolem sebe si můžete mnohem snáz představit, jak to tu vypadalo v roce 1944. Když se zamyslíte nad tím, že všechna ta technika a lidé představují jen zlomek toho, co se tu vylodilo před 70 lety, když sami uvidíte válečný Dodge proplétající se uzoučkými úvozy se živými ploty zvanými bocage, když se sami postavíte na vyloďovací pláže a uvědomíte si, jak to od jejich kraje bylo zatraceně daleko, tak vám teprve dojde, kolik odvahy, pečlivé přípravy a také štěstí, nemluvě o koulích z oceli, tahle akce vyžadovala.

Další oslavy jsou až za pět let, ale na vás čeká ještě spousta materiálu, který jsme vám z Normandie přivezli. Těšte se, bude to vážně pecka!