Colours of Ostrava 2014: Flashback

Colours of Ostrava 2014: Flashback

Colours of Ostrava se každým rokem rozrůstají a vylepšují. Areál Vítkovických železáren byl letos opatřen novou dopravní tepnou, rekonstruovanými budovami, chválabohu opět o něco ubylo štěrku, přibyla zdarma čepovaná voda, narostl počet nefestivalového a tedy poživatelného jídla, díky vratným kelímkům jste se nebrodili v odpadcích, organizace šlapala.V programu si rozhodně každý našel to své, někdy šli pořadatelé až zbytečně naproti lidovému vkusu, jindy však zněly z pódií pecky, které byste jinak neviděli a neslyšeli.

Dolů

Novinkou byla hudební konference Crossroads den před zahájením festivalu, na kterou se sjeli novináři, producenti a festivaloví ředitelé z celého světa, aby omrkli výběr českých kapel. Elektro-country barvy hájili Nylon Jail, ve srovnání s tím, co bylo k vidění v následující dny, však bylo nabíledni, že co je hitem v Čechách, se mnohdy stále nevyrovná zahraničí.

Skvělý Steve

Hned ve čtvrtek to na Drive Stage rozbalili Slim Cessna's Auto Club (SCAC). Z dvoukrké kytary se záhadně usmíval Ježíš, Cessna a Munly se klátili po pódiu nebo se objímali kolem ramen, nebýt naprosto prasáckého zvuku, bývalo by to bylo geniální.

O chvíli později nadchl Ostravu americký třiasedmdesátiletý samorost Seasick Steve. Potetovaný vousáč v lacláčích ještě před pár dny hrál na ulici či svému psovi, vystoupení v britské talkshow  Later with Jools Holland, vše změnilo. Steve se stal obdivovanou postavou bluesové scény, hrát s ním chtěli všichni, vyměňuje si podomácku vyrobené bizarní strunné nástroje s Jackem Whitem, víno však stále popíjí rovnou z láhve a téměř nesundává holinky.
Spolu s tím druhým idiotem“, jak popsal svého dlouholetého spoluhráče Dana Magnussona, si dav pod pódiem omotalu kolem prstu, rozplakali krasavici z první řady pozváním na pódiu, kde jí téměř do ouška Seasick šeptal „If you want me to stay, I'll stash my sleeping roll under your bed“.Nepochybně jeden z nejlepších festivalových setů.

Prvotřídní soul i vynikající country

V pátek už jste museli volit mezi Charlesem Bradleym a Isaya. Prvně jmenovaný byl také objeven až nedávno, své první album vydal ve svých třiašedesáti. Bradley a jeho doprovodná kapela Menahan Street Band roztančili návštěvníky šedesátkovým a sedmdesátkovým soulem, zatímco francouzská dvojčata oblbovala přítomné pány na Drive Stage svým country.

Kdo prošvihl SCAC, mohl to napravit v pátek na Denver Broncos UK. V podstatě stejná sestava, jen komornější, tišší, zadumanější i strašidelnější. Navíc s hornickými helmami a mourem začerněnými tvářemi. Denver Broncos chystají na podzim debutové album, už aby to bylo.

Sobotní fofry

Víkend, horko, oblaka prachu, neustálá žízeň. V sobotu by si člověk nohy uběhal, americký písničkář John Grant pěl posmutnělé životní pravdy, na Drive divočil David Wax Museum s perkusemi z oslích čelistí, proti Robertu Plantovi nasazení Bee and Flower řadí mnozí k nejlepším koncertům celého festivalu, stejně jako nedělní Graveyard Train, kteří se po vlastech českých potulují toto léto více než dost, poslední možnost si je užít naživo, je 8. srpna v moravském Veselí.

Třinácté Barvy Ostravy za námi, co asi přinese čtrnáctý ročník? 

  • Colours of Ostrava
  • 16.-20. července 2014, Vítkovice, Ostrava
  • Foto © Barka Fabiánová