Někdy v šedesátých letech minulého století se kdesi v Texasu zrodil nový druh country, který měl daleko do nasládlého nashvillského pojetí přežvýkávaného rozhlasem. Outlaw country stálo mimo veškeré zákony a poučky o tom, jak by country mělo znít. Svobodomyslný přístup našel odezvu především u motorkářů, pro něž se Johnny Cash, Kris Kristofferson či Willie Nelson stali ikonami.
SERIÁL O OUTLAW COUNTRY:
Pomyslnou štafetu převzala po matadorech omladina, která ještě přitvrdila a své „psanecké country“ prohnala špinavými stokami i zaplivanými špeluňkami, opepřila ho rockem, bluegrassem, punkem i metalem. Předpoklady stát se nositelem tradice měl především Hank Williams III (1972), jehož děd i otec měli a mají na poli (nejen) outlaw country výsostné postavení.
Špatné vzpomínky ventiluje banjem
Dobrého personálu je jako šafránu a když sháněl Williams III technika, byl mu dohozen potetovanej chlápek v kožené vestě, Bob Wayne (1977), řidič a holka pro všechno hardcorové party Zeke. Slovo dalo slovo, Wayne se staral o vybavení, později začal Hankovi předskakovat, navzájem si hostovali na deskách a nová, nepřehlédnutelná osobnost stylu vyděděnců, začala pronikat do širšího posluchačského povědomí. Nebylo to žádné neviňátko, o čemž svědčí i titul jeho vůbec první písně „Devil's son“.
Ostatně dispozice pro dráhu úspěšného vypravěče neveselých historek měl Wayne v genech. Jeho matka hrála v kapele, která zkoušela přímo v Bobově dětském pokoji a dodnes vzpomíná, že občas s mírně přiopilou mámou jamoval. Máma ho ale v jedenácti letech vzala na koncert Johnnyho Cashe. Ten se stal pro Wayna naprosto zásadní a obdivovanou postavou, téměř evangelistou, i když v pubertě dával přednost vymetání všech punkových a metalových akcí v okolí. S otcem se Bob neznal a jedinou informací, kterou o svém zploditeli získal, byla jeho láska k nadměrné konzumaci drog. I proto mu babička říkávala, že na některé věci je lepší zapomenout, Wayne však raději špatné vzpomínky prohání strunami banja.
Démoni, Cadillac a zdevastované bary
Setkání s Williamsem se dá rozhodně považovat za milník, jenž ho utvrdil v pokračování ve vlastní tvorbě. Za svůj domov považuje dodávku a svůj osmdesátkový Cadillac, kariéru vybudoval bez zázemí nahrávací společnosti, manažera či stálé doprovodné kapely. První nahrávky vznikaly doslova na cestě stylem „udělej si sám“, v dnešní době už sice spolupracuje s labelem People Like You Records, ale ponechává si naprostou svobodu. Své písně nazývá „story songs“, v textech vykresluje více či méně přikrášlené autobiografické životní příběhy, popisuje handrkování se o duši s démony na tenké hranici mezi dobrem a zlem, na svých štacích napříč Státy i Evropou zanechává plačící dívky, klející matky a zdevastované bary. A přitom jsou jeho nejoblíbenější kousky písně o zlomených srdcích, které ale sám napsat nedokáže. Šíleným nářečím kleje jako námořník, opírá se do strun banja, je neřízenou střelou, od které můžete čekat cokoliv. Přesto je jeho tvorba pevně zasazená do country. Banjo, skřipky, basa a jedem!
Dokud kola neodpadnou
Letos v dubnu vydal čtvrtou řadovou desku Back to the camper a potvrzuje tak, že života na cestách se rozhodně nemíní vzdát. Když si dá občas od potulování pauzu, tráví svůj čas v Kalifornii, kde píše scénáře k prozatím nenatočeným filmům. Zajímavá je odpověď na otázku, kterou kdysi v jednom rozhovoru dostal.
- „Jak by vypadal film na motivy vašeho života?“
- „Úvodní scéna by byla nějak takhle. Představte si Seattle roku 1976. On, polda, kterej se dostal na špatnou stranu, Ona, zpěvačka v zakouřenym baru. Jen co dozpívá, On jí koupí drink a začnou se bavit. O dvě hodiny později už sjíždí tlusté lajny koksu v laciném hotelu, strhávají ze sebe oblečení a vrhají se na sebe (následuje šílená sexuální scéna, na pozadí hrají Black Sabbath). O devět měsíců později se narodí Bob Wayne.“
V Čechách rozhodně není neznámý. Už dvakrát vystoupil na festivalu Mighty Sounds, minulý rok si střihl svůj ďábelský kvapík na Litoměřickém kořeni, letos se se svou partou psanců Outlaw Carnies zastaví v Praze, Ostravě a Bojkovicích.
Kdo ví, kdo ho bude doprovázet, někdy se zdá, že Wayne prostě sebere stopaře svírajícího instrument a dotáhne ho na pódium. „Till the wheels fall off,“ (Dokud kola neupadnou) zpívá v jedné z písní a ani vás o tom nemusí nikterak přesvědčovat. Ten vousatej chlápek se pro život harcovníka narodil a v prachu cest také skoná. Jak s jeho ostatky naložit už si ostatně také naporoučel - „Můj popel rozprašte na dálnici!“
Bob Wayne (USA)
- 18. 6. 2014, Rock café, Praha + The Moonshine Howlers
- 19. 6. 2014, Barrák, Ostrava + Ptakustik
- 20. 6. 2014, Statek Útsko, Bojkovice
Foto © Barka Fabiánová
