Budoucnost US Army: Šest priorit procesu modernizace

Není to tak dávno, co se klasické konvenční války velmocí odesílaly do učebnic dějepisu jako cosi zcela zastaralého. Bude se bojovat jen proti povstalcům a teroristům, soudili mnozí, jenže realita se (jako již nejednou) ukázala jako velmi odlišná od těchto prognóz. Vrací se soupeření světových mocností a to, čemu Američané říkají „big shooting war“, se již zdaleka nezdá jako nepravděpodobný scénář. US Army se proto musí chystat i na boj s armádami, jež se jí mohou v některých oblastech vyrovnat. Nemusí jít jen o Čínu nebo Rusko, ale také o státy, které mají k dispozici nové čínské nebo ruské zbraně, případně i o některé země, jež jsou třeba ještě dnes pokládány za spojence. Krátce vám tedy představíme šestici oborů, ve kterých hodlá americká armáda uskutečnit zásadní kvalitativní posun vpřed.

Srovnání příslušníků americké armády v minulosti, v současnosti a v budoucnosti

1. Velení, řízení a navigace

Mezi slova, která v debatách o modernizaci (nejen) americké armády znějí nejčastěji, se určitě řadí tzv. networking. Vhodný jednoslovný český překlad neexistuje, ale v zásadě jde o spojení všech vlastních (spojeneckých) kapacit na bojišti do jediné informační struktury, což následně umožní jejich synergické fungování podle hesla „celek je více než součet částí“. V praxi by to mělo znamenat, že každá jednotka (počínaje každým jednotlivým pěšákem) dostane dokonale zabezpečený, rychlý a přehledný přístup ke všem potřebným informacím, což umožní precizní rozhodování, vydávání rozkazů a jejich plnění. To je pochopitelně popis ideálního stavu, který se nikdy nedá realizovat stoprocentně, ale US Army se bude snažit o co nejlepší výsledky, aby dovedla s touto informační převahou porážet i početnější protivníky.

Mezi nejdůležitější iniciativy americké armády patří vybudování komplexní sítě pro informační propojení všech jednotek na bojišti

Jako jednu z konkrétních záležitostí v tomto oboru lze zmínit zobrazení dat pěšákům, aby měli vše potřebné dostupné i v chaosu boje. Mezi varianty patří přilbové displeje či brýle s rozšířenou realitou, ale testují se též dotykové počítače na zápěstí, vlastně podobné tomu, co měl filmový Predátor.

K armádním přilbám mohou být v budoucnu připojeny brýle s rozšířenou realitou

Další vážný problém, který se v tomto kontextu musí vyřešit, představuje téma navigace, protože americké ozbrojené síly jsou hodně závislé na družicích sítě GPS/NAVSTAR. Každý protivník se proto jistě bude snažit je vyřadit, popř. signál efektivně rušit, takže US Army dnes urychleně zavádí nové navigační metody. Na některých transportérech Stryker se tedy objevují moduly systému MAPS (Mounted Assured Position Navigation and Timing System), což zahrnuje jednak nové přijímače GPS odolné vůči rušení a jednak zcela jiné způsoby navigace, mj. inerciální zařízení využívající laserové gyroskopy a atomové hodiny.

Na obrněné transportéry Stryker se aktuálně instalují systémy MAPS, které mají zabezpečit navigaci i v případě rušení signálu GPS

2. Silnější dělostřelectvo

Pokud v rozvoji networkingu patří US Army na světovou špičku, lze bez přehánění říci, že má hodně co dohánět v oblasti dělostřelectva, protože to americké z hlediska dostřelu a ničivé síly nepříjemně zaostává za tím, čím disponují Rusko a Čína. Např. americké samohybné houfnice M109 dokážou střílet na dálku jen asi 22 km, zatímco spousta zemí provozuje děla, která mají dostřel kolem 40 km.

Samohybná houfnice M1299 ERCA se skutečně mimořádně dlouhou hlavní má být schopna vést palbu na dálku snad až 100 km

Stejně tak schopnosti amerických raketometů již přestávají postačovat, a proto se rozběhlo několik nových projektů, které mají trend zvrátit. Příkladem je demonstrátor 155mm houfnice M1299 ERCA (Extended Range Cannon Artillery), což je nová verze M109, která má díky prodloužené hlavni a nové munici nabízet dostřel kolem 70 km, výhledově snad až 100 km. Delší hlavně mají získat rovněž tažené houfnice M777.

Mezi priority amerického dělostřelectva patří nová přesně naváděná střela PrSM

Začala se zkoušet též nová dělostřelecká raketa PrSM (Precision Strike Missile), jež má nastoupit na místo dnešních raket ATACMS. Ty nabízejí max. dolet asi 300 km a od PrSM se nejdřív žádalo maximum 499 km, aby se splnily limity Smlouvy o raketách středního doletu (INF), podle níž měly USA i Rusko zakázané pozemní rakety o dosahu mezi 500 a 5500 km. Po vypovězení této dohody to ovšem ztratilo smysl, a tudíž se u PrSM nyní spekuluje o dosahu 700 až 800 km.

Už za několik let má americká armáda získat nové hypersonické střely LRHW, které dosáhnou více než pětinásobku rychlosti zvuku

Velice intenzivně se vyvíjí hypersonická zbraň LRHW (Long Range Hypersonic Weapon), jež má nabízet rychlost přes Mach 5. Má být bojeschopná již v roce 2023, kdy má vstoupit do služby i PrSM, zatímco s novými houfnicemi se počítá kolem roku 2025. Dalším novým systémem se má stát dálkový kanon SLRC (Strategic Long Range Cannon), jenž má mít dostřel cca 1000 mil (1600 km) a o kterém jsme se už zmiňovali v článku o obřích dělech.

Armáda již zahájila palebné zkoušky nové samohybné houfnice ERCA.

Co by asi na tuhle techniku říkal starej George Patton? No, určitě by si s ní nějak poradil... Novinku z letošní předvánoční kolekce najdete na eshopu DixieGear.cz ZDE

3. Nová generace obrněnců

V médiích se často skloňuje zkratka NGCV (Next Generation Combat Vehicle) s tím, že jde o chystaného nástupce bojových vozidel pěchoty M2 Bradley. Určitou dobu tomu tak i skutečně bylo, ale dnes už se NGCV bere jako „střechový“ termín pro celkem pět projektů, mezi něž se řadí také zmíněný nástupce Bradley zvaný OMFV (Optionally Manned Fighting Vehicle).

Koncept Griffin III zbrojovky General Dynamics napovídá, jak by měl vypadat nástupce stávajícího bojového vozidla M2 Bradley

Jak název říká, má jít o bojové vozidlo pěchoty, které bude schopné fungovat také bez osádky. Na počátku se zdálo, že půjde o velký souboj nadnárodních zbrojovek, které nabídnou deriváty už známých evropských konstrukcí ASCOD, CV90, Puma a Lynx, jenže nakonec to dopadlo tak, že ve výběru zůstal jen jediný typ od zbrojovky General Dynamics, jež patrně nabídla nějakou verzi vozidla Griffin III (tedy derivátu designu ASCOD) s kanonem ráže 50 mm. Vyskytují se tudíž pochybnosti, zda a jak má projekt pokračovat, a ve hře je také další modernizace vozidel Bradley.

Mezi uchazeči o smlouvu na lehký tank MPF se nalézá i typ BAE Systems ELT

Ostatně právě Bradley je základem vozidla, jež vyhrálo druhé výběrové řízení patřící do NGCV. Nese jméno AMPV (Armored Multi-Purpose Vehicle) a cílem je vytvořit „rodinu“ pomocných obrněnců coby náhradu zastaralých transportérů M113. Třetím projektem je lehký tank MPF (Mobile Protected Firepower), o němž jsme již psali; výběr se nedávno zúžil na dva typy, a sice General Dynamics Griffin II a BAE Systems ELT.

Společnost Textron představila působivý robotický obrněnec Ripsaw M5, který nabídne americké armádě do výběrového řízení RCV

Čtvrtý z programů reprezentují robotická vozidla RCV (Robotic Combat Vehicle), jež vzniknou v lehké, střední a těžké třídě. Mezi uchazeče náleží mj. velmi rychlý pásový obrněnec Textron Ripsaw M5. Seznam uzavírá program DLP (Decisive Lethality Platform), z něhož má vzejít cosi, co by někdy po roce 2040 mohlo vystřídat tanky M1 Abrams. Ty však čeká ještě jedna hloubková evoluce zvaná M1A3, takže o přesné podobě DLP se zatím jenom spekuluje.

Bojové vozidlo pěchoty Griffin III vypadá opravdu velmi působivě.

4. Výkonnější helikoptéry

Stále častěji zní názor, že klasické vrtulníky s jedním nosným a jedním vyrovnávacím rotorem (popř. se dvěma nosnými rotory) již z hlediska rychlosti a doletu zkrátka nevyhovují a je třeba zavést nově řešené stroje. Toto mínění odráží i další velký „střechový“ projekt US Army, jenž se nazývá FVL (Future Vertical Lift) a ze kterého má vzejít pětice nových helikoptér, které by nahradily prakticky všechny stávající typy od OH-58 Kiowa po CH-47 Chinook a poskytly by i zcela nové kapacity, protože největší z pětice (tzv. Ultra) má unést náklad přes 20 tun.

Helikoptéra SB-1 Defiant od značek Boeing a Sikorsky sází na kombinaci dvou souosých nosných rotorů a pomocné tlačné vrtule

Zatím se hlavní pozornost věnuje vrtulníkům první a třetí velikosti, jež mají výhledově nahradit typy OH-58, UH-60 Black Hawk a AH-64 Apache. Kandidátů je samozřejmě dlouhá řada, ale nyní jde vesměs o makety či demonstrátory, nikoli prototypy sériových strojů. Společnost Sikorsky sází na kombinaci dvou souosých nosných rotorů a záďové tlačné vrtule. Toto řešení předvádí na vrtulníku SB-1 Defiant, který velikostně zhruba odpovídá „Černému jestřábovi“. Na vývoji se podílí i firma Boeing, která současně chce otestovat úpravu bitevníku AH-64 Apache, která by také dostala záďovou tlačnou vrtuli.

Konvertoplán Bell V-280 Valor se může stát náhradou strojů UH-60 Black Hawk

Společnost Bell nabízí konvertoplán V-280 Valor, což je v podstatě zmenšený V-22 Osprey, má však ještě další „želízko v ohni“. Do projektu FARA (Future Attack Reconnaissance Aircraft), což má být ona náhrada průzkumného OH-58, hodlá přihlásit stroj Bell 360 Invictus, což je klasicky pojatý vrtulník, jenž má požadavky na výkony splnit díky propracované aerodynamice.

Pro výběrové řízení na průzkumný a útočný vrtulník FARA navrhuje Bell stroj Invictus, který představuje spíše konzervativní řešení

Hlásí se též menší značky AVX a Karem Aircraft, jež také prosazují různě řešené stroje s tlačnými vrtulemi, obecně se však očekává, že si kontrakty rozdělí největší hráči, tj. firmy Sikorsky, Boeing a Bell. První vrtulníky vzešlé z projektu FVL by měly být připraveny k nasazení kolem roku 2025.

Rychlý vrtulník Sikorsky/Boeing SB-1 Defiant již absolvoval první let.

5. Protivzdušná obrana

Podobně jako u dělostřelectva lze bez obalu konstatovat, že v oboru protivzdušné obrany dnes US Army značně pokulhává. Jde o výsledky drastických rozpočtových škrtů v 90. letech, jimž padly za oběť mnohé systémy, za které pak již nevznikla náhrada. Armáda si ponechala pouze malé střely FIM-92 Stinger (včetně samohybné podoby Avenger na šasi HMMWV) a systémy dlouhého dosahu MIM-104 Patriot. Jako jediná novinka přibyl systém Centurion, tedy vlastně pozemní derivát námořního obranného kompletu Phalanx s 20mm kanonem, jenž se užívá pro ničení dělostřeleckých granátů a raket.

Vozidlo protivzdušné obrany Stryker IM-SHORAD nese kromě kanonu ráže 30 mm také řízené střely Stinger a Hellfire a radar Sentinel

Onu strašidelnou „díru“ mezi Stingery a Centuriony na straně jedné a Patrioty na straně druhé má tedy zaplnit několik nových typů. Už v příštím roce tak armáda začne odebírat obrněnce Stryker IM-SHORAD (Initial Maneuver Short-Range Air Defense), což je verze Strykeru nesoucí 30mm kanon, řízené střely Hellfire a Stinger a k tomu malý radar Sentinel. Dále se připravují víceúčelová zařízení MML (Multi-Mission Launcher), která budou umístěna na podvozcích nákladních vozů a budou schopna vypouštět nejen rakety Stinger a Hellfire, ale také střely AIM-9 Sidewinder a izraelské střely Tamir, tedy interceptory systému Irone Dome.

Součástí protivzdušné obrany US Army budou i odpalovací zařízení MML, která dokážou vypouštět široké spektrum řízených raket

Třetí položkou nové sítě protivzdušné obrany se stanou laserové zbraně, které se již rovněž intenzivně testují. Zkouškami prochází mj. MEHEL (Mobile Expeditionary High Energy Laser) na podvozku vozidla Stryker, který je určen především pro ničení malých bezpilotních letadel, na což jeho výkon 5 kW bohatě postačuje, ale do konce příštího desetiletí mají být vyvinuty lasery s výkonem až 100 kW. Samozřejmostí je propojení všech zmíněných systémů do jedné integrované soustavy velení a řízení.

Kolové vozidlo Stryker MEHEL slouží coby nosič malého protivzdušného laseru

6. Palebná síla družstva

Ne každý si uvědomuje, že útočná puška M16 a její munice ráže 5,56×45 mm se kdysi dostaly do služby jen jako dočasné a překlenovací řešení, než se objeví pěchotní zbraň nové generace. Ona „dočasnost“ se ale výrazně protáhla a náhrada stále není k dispozici. Pušky M16 již v US Army spatříte poměrně vzácně, jelikož standardní zbraní je zkrácená M4, která prodělala řadu zlepšení a z hlediska spolehlivosti dramaticky překonává dřívější problematické verze; také se značně zlepšily parametry 5,56mm munice, ale fyzikální zákony obcházet nelze.

Značka General Dynamics přihlásila do výběrového řízení NGSW novou zbraň nazvanou RM277, která využívá koncepci „bullpup“

Armáda chce přejít na pěchotní zbraně nové generace a první krok má představovat projekt nazvaný NGSW (Next Generation Squad Weapon), tedy nová palná zbraň družstva. Má jít o dva příbuzné typy zbraní, které se označují jako Rifle a Automatic Rifle a mají nahradit všechny kulomety M249 SAW a navíc část karabin M4. Jinak jsou však požadavky armády poměrně volné a striktně se žádá jen použití nové munice ráže 6,8 mm.

Mezi účastníky armádní soutěže NGSW patří také společnost Textron Systems

Na výstavě AUSA 2019, jež se v říjnu uskutečnila ve Washingtonu, se objevily vzorky od trojice firem, které obdržely kontrakty na vývoj, a sice General Dynamics, Textron Systems a Sig Sauer. Určitě nejvíce pozornosti tam přitáhla zbraň RM277 od první ze značek, protože používá střelivo s plastovými nábojnicemi (což má ušetřit váhu) a má konstrukci „bullpup“, resp. zásobník za spouští. Dosud jde o kontroverzní řešení a US Army ještě žádnou takovou zbraň nezavedla.

Nové automatické zbraně pro družstva US Army chce vyrábět i firma Sig Sauer

Zbylé dvě firmy vystavily vcelku konvenčně působící zbraně, avšak značka Textron zvolila teleskopickou munici, tzn. se střelami skrytými v nábojnicích. Dle neoficiálních sdělení se její výrobky líbí vojákům asi nejvíce. První sériové pušky řady NGSW mají zamířit do výzbroje v roce 2023.