Art Deco mrakodrapy: Chrysler Building

Vedle obřích automobilů, silných motorek a do dáli se táhnoucích dálnic je ještě jedna věc, jež perfektně ztělesňuje Ameriku ve zlatých časech – Ameriku, ve které bylo všechno větší, lepší a dokonalejší než ve zbytku světa. Mrakodrapy. Jejich rozměry a technická dokonalost ohromovaly tehdejší svět a jejich tvarosloví ve stylu Art Deco se stalo jedním ze symbolů Ameriky. Pojďme se podívat na ty nejzajímavější z nich...

Logika by velela začít tuto sérii tím nejstarším mrakodrapem. Nebo tím největším. Případně nejznámějším. Ale já vám chci ukázat, že mrakodrapy byly i víc než jen vysoké a technicky dokonalé. Chci vám ukázat, že byly především krásné. A tady musí i přeslavný a co do výšky po 40 let nepřekonaný Empire State Building ustoupit svému o pár let staršímu a několik desítek metrů nižšímu konkurentovi.

Katedrály drásající nebesa

Mrakodrapy první poloviny dvacátého století jsou svým způsobem americkou obdobou evropských katedrál ve středověku. Jsou obrovské a představují vrchol tehdejšího stavitelství. Mají vznešené tvary a leckdy i nádherné detaily. A jedním z hlavních faktorů při jejich stavbě bylo „překonat sousedy“.

Jiné věci zase vypovídají o rozdílu mezi oběma světy. Katedrály často vznikaly z náboženského fanatismu a obvykle dlouhých desítek, někdy i stovek let. Mrakodrapy byly výsledkem hospodářského rozmachu a vznikaly v průběhu měsíců, maximálně let horečného úsilí a nevysychajícího proudu peněz. A jejich motivací bylo využití vzácného prostoru a často také zvěčnění ega jejich stavitele.

Sídlo zdědí potomci

A ve všech těchto ohledech je Chrysler Building perfektním příkladem klasického mrakodrapu. Vznikl v cílevědomé mysli jediného muže, Waltera P. Chryslera (1875 - 1940). Muže, který svého bohatství dosáhl díky vynálezu, který se stal synonymem Ameriky – osobnímu automobilu. Chryslerův mrakodrap se zrodil jako sídlo obří korporace, ale automobilka Chrysler nikdy nebyla jeho majitelem. Stavba byla od začátku až do konce vlastněna a financována výlučně Walterem P. Chryslerem. A to kvůli tomu, aby budovu mohly jednou zdědit jeho potomci. Jak americké...

Takže místo chrámu božího tu máme jeden z prvních chrámů tehdy se rodícího světa mohutné spotřeby a luxusu. A je to chrám o notný kus větší, než kterákoliv z evropských katedrál středověku. Ostatně v New Yorku pár velkých katedrál najdete – a vypadají jako kostelíčky.

Orlí hlavy hledí na ulici

Na pohled je ale Chrysler Building katedrálám vlastně docela podobný. No jen se na něj zadívejte: převysoká věž se špicí (konstruovanou v průběhu stavby tajně a vysunutou na poslední chvíli, aby konkurenti nestihli reagovat) a obloukovou „korunou“ na vrcholu. A potom tu jsou ty sochy. Z rohů budovy zírají nad ulici obrovské, z nerezové oceli vyrobené orlí hlavy, jako nestvůrně obrovské chrliče nějaké monstrózní gotické katedrály. A pokud by to nestačilo, jsou o úroveň níže ještě stylizované a do absurdních rozměrů zvětšené sošky, které zdobily chladiče tehdejších Chryslerů. A mimochodem, ona koruna na vrcholu napodobuje tvar jejich chladiče.

Takže, katedrála automobilu? Chrám individualismu a osobního úspěchu? Budova, která měla být hlavně větší, vyšší a lepší než její konkurenti? Nezní to náhodou jako symbol samotné Ameriky?

Chrysler Building
Zahájení stavby: 1928
Dokončení stavby: 1930
Výška: 319 metrů
Počet pater: 77

Obrázky: Wikimedia Commons, NewYork-Sights.net