Americká guerillová jednotka v Barmě: Merrill’s Marauders

Téměř tři tisíce mužů se již několikátým týdnem prodírají hustou džunglí. Vepředu průzkumníci, kteří důkladně zkoumají každý centimetr půdy, aby jednotka nepadla do léčky. Po tvářích vojákům stéká pot, muži pevně svírají své pušky a očekávají každou chvíli kontakt s nepřítelem. Nad džunglí panuje zlověstné ticho. Ačkoliv opatrnost je na místě, nejsou to oni, kteří bývají přepadeni. To oni jsou ti, kteří rozsévají chaos a zmatek v japonském týlu. Elitní jednotka, speciálně vycvičená pro guerillový způsob boje. Průzkumník vepředu zvedl pušku k nebi – kontakt. Nastal čas lovu.

Příslušník Marauders v bojové akci spolu s domorodým průzkumníkem z kmene Kačinů. I dvanáctiletí chlapci se ukázali být nebezpečnými protivníky Japonců a dokonale ovládali umění boje v barmské džungli.

Barmskou stezkou do Číny

Znak Merrill’s Marauders

První quebecká konference proběhla v kanadském městě na levém břehu řeky Svatého Vavřince v srpnu 1943 (19.8.-24.8) a kromě toho, že tu Franklin Delano Roosevelt a Winston Churchill diskutovali další postup ve věci operace Overlord, řešily se i boje v Pacifiku. Na základě závěrů z této konference začali Američané připravovat vytvoření jednotky s velkým akčním rádiem, která měla operovat v hustých džunglích za japonskými liniemi, kde měla napadat nepřátelské jednotky v týlu a likvidovat zásobovací trasy.

Proč? Bylo nutno znovu obnovit dnes nechvalně proslulou Burma Road, cestu, po které proudily do Číny životně důležité zásoby pro jednotky generála Čankajška bojující proti Japoncům. Američané v tomto směru zaostávali za svými spojenci, konkrétně za Velkou Británií, která speciální jednotky pro asijské bojiště vytvořila již v roce 1942 (Chindits - Long Range Penetration Groups), takže je bylo třeba dohnat. Čas pro změnu nastal nyní.

Merrill's Marauders a čínské jednotky na Ledo Road, únor 1944

Tři tisíce proti celé armádě

Velitel 5307th Composite Unit, brig.gen.Frank Merrill

Ve Spojených státech amerických začali hledat dobrovolníky. Sešlo se jich kolem 3000 a jejich velitelem se stal bývalý člen štábu Douglase MacArthura, čtyřicetiletý brigádní generál Frank Dow Merrill (1903-1955).

Frank Merrill nebyl žádný zelenáč, o čem svědčí i fakt, že se stal nejmladším americkým generálem od dob občanské války. Působivé je, že takovýto rychlý kariérní posun stihl během pouhých 14 let.

Jednotka, jejíž velitelem se stal, dostala jméno Galahad, přesněji byla na štábu vedena jako 5307th Composite Unit. Ale netrvalo dlouho a nikdo jí neřekl jinak než Merrill’s Marauders. Pokud jste nabyli dojmu, že jen samotný výcvik musel trvat dlouhou dobu, dovolte, abych vás vyvedl z omylu. Merrill’s Marauders nebyli žádní začátečníci. Frank Merrill dostal zkušené a ostřílené vojáky, Douglas MacArthur například uvolnil 274 vojáků, kteří zažili boje na Nové Guinei. A tam se daly získávat zkušenosti plnými hrstmi.

Skupinová fotografie příslušníků 5307th Composite Unit z dubna 1944 ilustruje i mezinárodní složení jednotky, kde spolu sloužili a bojovali muži původem z Irska, Švédska, Ukrajiny, Německa, Kuby, Itálie, Španělska i místní domorodci. Ve druhé řadě jako pátého zleva najdeme dokonce našeho krajana, seržanta Edwarda Kuceru.

Říjen 1943 zastihl jednotku v Bombaji, kde se začala připravovat na svou obtížnou misi. V Indii byli také vyzbrojeni. Mezi výzbrojí nechyběly karabiny M1, pušky M1903 Springfield a M1 Garand, legendární samopaly Thompson nebo lehké kulomety BAR. Rádia, munici a těžší zbraně přepravovala jednotka na mulách, spolehlivých pracantech do nepohody. V únoru 1944 se Marauders dostali do centra dění, 2750 vojáků jednotky se přesunulo do Barmy, zbylých 247 mužů zůstalo v Indii jako součást velitelství.

Plukovní veterinář Dawrin Lee při prohlídce svých pacientů. Bez tažných mul by se dálkové přesuny Merill´s Marauders nemohly realizovat.

Během následujících měsíců se Marauders zapojili do 5 velkých bitev (Walawbum, Shaduzup, Inkangahtawng, Nhpum Ga, and Myitkyina) a 30 menších šarvátek s mnohem početnější a lépe vyzbrojenou japonskou armádou (většina soubojů byla s 18. armádou). Na jejich cestě dlouhé přes 1600 kilometrů (které ušli samozřejmě pěšky!) byli zásobováni pouze shozy z letadel, přičemž tak většinou odhalili svou pozici nepříteli. Přesto zvládali nepřítele efektivně napadat, vnášet zmatek do japonských řad a v případě ohrožení zmizet v husté džungli.

Merrill’s Marauders na hlídce v barmské džungli

Japonci byli pokaždé překvapeni silnou palebnou odpovědí, která přicházela z pozic, kde se Marauders nacházeli. Důstojníci velmi zkušeně integrovali minometnou a kulometnou palbu do DNA jednotky. V neposlední řadě téměř každý voják měl buď samonabíjecí, nebo automatickou zbraň, se kterou uměl skvěle zacházet.

Merrill's Marauders odpočívají blízko Nhpum Ga v severní Barmě, březen-duben 1944

Ale i na vojácích Merillových Marauders se obtížný terén silně podepsal. Nemoci, pády z vysokých horských cest a souboje s nepřítelem značně snižovaly bojeschopnost jednotky. Extrémní podmínky si vybíraly extrémní daň.

Při cestě skrz barmskou džungli překonávali vojáci vodní překážky různě, na snímku měli štěstí, měli možnost využít improvizovanou lávku

Barmské peklo plné nemocí a bitev na život a na smrt ilustruje kapitán Marauders Fred O. Lyons: „Průzkumník před námi náhle zvedl svou pušku k nebi. To znamenalo, že spatřil nepřítele. Potom jsme je zahlédli poblíž železnice. Střelec si přidřepl a namířil Thompson. Vystřelil. Oddělal půltucet Japonců, potom další půltucet. Najednou Japonci rozvinuli formaci a vběhli do džungle. Zčásti vrávoráním, zčásti během, jsem se dostal zpět do tábora. Byl jsem tak vyčerpaný, že mě ani nezajímalo, jestli prorazili. … Vše, co jsem chtěl, bylo bezvědomí.“

Zásobování jednotky bylo závislé na shozech materiálu z Dakot, které často probíhaly v minimální výšce, těsně nad korunami stromů.

V březnu 1944 se jim povedlo zcela přerušit japonskou zásobovací trasu v údolí Hukawng na severu Barmy. Ve stejném měsíci (29. března 1944) postihl velitele Merrilla infarkt a předal velení plukovníku Charlesi N. Hunterovi. Na směřování jednotky se ovšem nic nezměnilo.

Nože byly nepostradatelnou součástí výzbroje všech Marauders. Ve vlhkém klimatu barmské džungle je bylo třeba neustále čistit od rzi.

V dubnu se střetli s Japonci u Nhpum Ga, kde dostali Merrill’s Marauders za úkol zaujmout pozici a ubránit ji za každou cenu proti dotírajícím Japoncům. Diametrálně odlišný úkol od jejich původního poslání, přesto jej museli zrealizovat. Neměli dělostřelectvo, těžkých zbraní málo a do toho se přidaly problémy s podvýživou, protože logistici na štábu jim přidělili špatné druhy zásob.

Příslušníci barmských domorodých kmenů poskytovali Marauderům zázemí a společně s nimi bojovali proti nenáviděným Japoncům

Celkem u Nhpum Ga zabili přes 400 Japonců a ztratili 57 mužů. Největším problémem se stala epidemie úplavice, která v táboře vypukla i přes přísná hygienická opatření (sdíleli jej totiž s Číňany, kteří si s nějakými pravidly moc problémů nedělali).

Unikátní dokument plný dobových záběrů sice trvá 25 minut, ale rozhodně ho doporučujeme shlédnout!

Americko-britská rivalita stála život mnoho vojáků

Hlavní bitva, kvůli které si Marauders budou pamatovat další generace, přichází 17. září 1944 po vysilujícím sto kilometrovém pochodu hustou džunglí. Město Myitkyina chtěli spojenci obsadit kvůli letišti a železnici, což z něj dělalo sen každého logistika. Kromě Myitkyiny byl další cíl spojenců Mogaung. Tady do dění výrazně vstupuje generál Joseph Stilwell aka „Octový Joe“, velitel amerických vojsk operujících v Číně, Indii a Barmě.

Frank Merrill, velitel a ikona Marauders (na fotografii vlevo, vpravo gen. Joseph Stilwell)

Jak jsem zmínil v úvodu, hlavními rivaly Merrill’s Marauders byly britské jednotky typu Chindits. Orde Wingate, zakladatel a velitel Chindits, zahynul při pádu letadla a elitní Britové spadli pod velení Josepha Stiwella. Stiwell měl k dispozici dvě skvělé jednotky v přepadávání zásobovacích tras, ničení nepřátelských týlů a dokonale přizpůsobené pohybu a boji v džungli. Dva drahokamy, které by bylo škoda použít na běžný pěchotní boj. Bohužel pro Merrill’s Marauders, přesně to Stiwell hodlal udělat.

Své hlavní jednotky poslal dobýt Mogaung a Myitkyina zbyla na vyčerpané a nemocemi zdecimované Marauders.

Lehký letoun Piper L-4 od 71.spojovací perutě evakuuje zraněného příslušníka Marauders do nemocnice v indickém Ledu.Tyto lety byly samy o sobě velice nebezpečné, piloti museli kličkovat údolími mezi vysokými horskými hřebeny, které jejich přetížené stroje nedokázaly přeletět.

Přibližně polovina původní jednotky (1300 mužů) s podporou čínských vojáků zaútočila na letiště u města Myitkyina, které bylo bráněno zbytky dvou japonských praporů. O půl druhé poslal velitel Hunter Stiwellovi zprávu, že úspěšně obsadili letiště, načež Stiwell odpověděl, že mají pokračovat do města, které je již zajištěno. Tušíte správně, město zajištěné nebylo. Hemžilo se nepřáteli, ale Stiwell nemohl odolat pokušení ukázat sílu Merrill’s Marauders britským Chindits, kteří čekali v záloze.

Typické vybavení člena Merrill’s Marauders, všimněte si mačety, která byla nutná k pohybu v džungli

Při pohledu na město Hunter pochopil situaci a ihned žádal Stiwella o posily. Dostal ženisty a jednu protiletadlovou jednotku, posily naprosto nevhodné k pěchotním úkolům. Zacházet s puškou posily naučili po cestě k městu.

Mezitím Číňané zaútočili na Myitkyinu, což skončilo naprostým fiaskem, protože místo vyhnání Japonců z jejich pozic omylem zaútočili na své vlastní jednotky. Japonci pochopili, jak moc důležitá Myitkyina pro spojence je, okamžitě vyslali posily a ze 700 vojáků se posádka ve městě rozrostla na 4000. Šance na rychlé obsazení města byla promarněna.

Muži z druhého praporu Merrill’s Marauders překročili řeku Tanai po improvizovaném bambusovém mostě postavený kmenem Kachin, blízko vesnice Ning Awng, Barma, 18. března 1944

Stiwellovi se nelíbil dosavadní průběh útoku, rozhodl se tedy zapojit Chindits, opět stejně špatným způsobem jako Marauders. Vyslal je dobýt druhý cíl, Mogaung, kde se jeho hlavním silám přiliš nedařilo. Chindits se povedl zázrak, s malou pomocí Číňanů Mogaung dobyli. Jenže Stiwell Chindits urazil neuvěřitelným způsobem, vyslal zprávu o dobytí Mogaungu, ovšem místo Chindits přiznal zásluhy Číňanům. Kromě Marauders ho nesnášeli už i Chindits.

Pro většinu mužů od 5307th proběhlo jejich jediné setkání se spojeneckým tankem v březnu 1944 po bitvě o Walawbum. Stroj ??? patří smíšenému americko-čínskému pluku.

Myitkyina padla 3. srpna 1944. Nastal čas spočítat ztráty, které byly obrovské. Z Marauders přežily jen dvě stovky z původních 2750 vojáků, což vedlo ke smutnému konci Merrill’s Marauders. Jednotka byla 10. srpna 1944 rozpuštěna a ti, kteří přežili, byli včleněni do 475. pěchotní divize.

Gen.Merill vysvětluje bojovou situaci tlumočníkům ze 3.pluku 5307th Composite Unit. Jako tlumočníci sloužili u Marauders Američané japonského původu.

Přestože byla jednotka téměř zničena a následně rozpuštěna, její odkaz žije ve Spojených státech dál. Dodnes se její veteráni schází za velké pozornosti médií a vzpomínají na ďábelskou Barmu. Letošní sraz proběhl 28.-29. srpna v New Orleans. Byla to velká akce, pokud jste měli to štěstí a byli v okolí New Orleans, mohli jste si vyslechnout příběhy pěti veteránů Merrill’s Marauders, kteří se i ve vysokém věku těší dobrém zdraví. Ten barmský vzduch asi měl něco do sebe...