Fakt, že americká auta jsou jiná než evropská, vnímá asi většina lidí. A pro mnoho z nich je také pochopitelné, proč chce někdo jezdit americkým autem v Evropě. Levná a rychlá kupé jako je Mustang nebo Corvette, obrovské a pohodlné sedany nebo gargantuovské pick-upy mají pochopitelné kouzlo. Ale proč si někdo koupí americkou dodávku? Vždyť dodávka je pořád dodávka a tahle spaluje enormní množství benzínu a je jen o kousek větší.
Cool faktor
První dojem v tomto případě mate. Co na fotkách vypadá podobně jako evropské dodávky, je ve skutečnosti „o číslo větší“. Chevrolet G20, se kterým jsem strávil pár příjemných měsíců. Výškou a šířkou je podobný evropským „skoronáklaďákům“ jako Iveco Daily nebo Renault Master. Dva metry na výšku, dva metry na šířku. A posez skoro tak vysoko jako v opravdovém náklaďáku. Evropská dodávka ale nemá chromované nárazníky, obrovská chromovaná zrcátka, spousty oranžových světélek a z jejího výfuku se neline hukot obřího benzínového motoru. V případě testovaného kusu šlo o skromný šestiválec o objemu 4,3 litru, typickou pohonnou jednotkou však bývá +- pětilitrový osmiválec. Když se uvelebíte v pohodlném křesílku za volantem téhle věci, každý si vás všimne a můžete si užívat neutuchající pozornosti okolí. Či prožívat si svoje dětské sny o tom, že budete americkým truckerem. Protože tohle je skutečnému trucku asi nejbližší běžně provozovatelná věc.
Pohodlí
Když jsme u toho rozvalování se – tady se projevuje další typická záliba Američanů, vedle touhy olepit všechno chromem a udělat všechno trochu větší a okázalejší než je potřeba. Protože je Amerika velká, je všude hodně místa a nikdo neřeší jeho využití. Zatímco v evropské dodávce se využívá každičký kubický centimetr, američtí konstruktéři byli ochotni obětovat spoustu kubických stop jen kvůli tomu, aby byla podlaha rovná. Pod ní je sice spousta nevyužitého místa, ale díky vyvýšení máte nejen senzační pocit, že „plujete“ o kus nad všemi ostatními, ale především můžete za volantem sedět jako v normálním autě. Zatímco evropské dodávky vás posadí jako na bidýlko, s volantem naležato kdesi pod vámi, tady se cítíte spíš jako v hodně velkém SUV. Sedačka je nízko u země, volant svisle před vámi... ideální na to se rozvalit, vystrčit ruku z okna a vydat se na projížďku.
Většina amerických dodávek, které se dostanou do Evropy, jsou navíc tzv. „conversion vans“. To znamená, že namísto klasického „dodávkového“ interiéru získáte luxusní obýváček. Dvě křesla vpředu, dvě uprostřed, lavice rozložitelná na postel vzadu. K tomu sem tam nějaký stoleček, popelníček, televizka a spousta obligátních světýlek. A bonus? Mezi sedadly je mezera, kterou se dá procházet. Procházení ze sedadla spolujezdce na zadní lavici za jízdy možná není bezpečné, ale rozhodně je cool.
Řízení
S vysokým posazem a pohodlnými křesílky je úzce spojená další vlastnost, jež odlišuje americké dodávky od těch evropských. Jezdí totiž mnohem víc jako osobní auto. Ne snad, že by tahle věc dokázala řezat zatáčky jako běžný evropský hatchback (po pravdě řečeno by jí asi v tomto ohledu „pojela“ i leckterá evropská dodávka), ale díky obřímu benzínovému motoru a automatické převodovce je živá a snadno ovladatelná. Žádné lovení kvaltů a naslouchání klapajícímu dieselu, abyste odhadli správné otáčky pro vyjetí kopce. I šestiválcová dodávka má dostatečnou rezervu pro předjíždění, svižné rozjezdy do křižovatky a jiné radovánky. Osmiválec sice pořád není rychlé auto (pokud tedy nemluvíme o poslední generaci s výkonem přes 300 koní), avšak motor výrazně přispívá k již zmiňovanému pocitu, že řídíte spíše velké, luxusní SUV než „dodávku“.
Nevýhody?
Všechno ale má svoji cenu. Jaká je za to, že si budete užívat výjimečnosti a pohodlí za volantem pojízdného obýváčku? Překvapivě malá. Vedle faktu, že se občas někam nevejdete (typicky na výšku, zřídka našířku, délka je překvapivě snesitelná) a rychlejší průjezdy zatáček jsou poněkud děsivé, napadnou většinu lidí náklady na nákup a provoz takového stroje. Ale není to zdaleka tak hrozné.
Pořizovací ceny se pohybují v průměru kolem 100 tisíc korun za slušně zachovalý kousek i excelentní kusy málokdy překonají hranici 200 tisíc korun. Dodávky s krátkým rozvorem, šestiválce a jiné „nedomrlé“ stroje, jako třeba ten testovaný, se pohybující hluboko pod příslovečným „kilem“.
Většinu lidí ale spíše než náklady na pořízení vyděsí představa shánění náhradních dílů na něco, co se v Evropě nikdy neprodávalo a nemá to tu servisní síť. Navíc, náhradní díly z Ameriky musí být strašně drahé, nebo ne? Popravdě řečeno – ne. Náhradní díly jsou dostupné přes dodavatele v ČR nebo americké e-shopy, a můžete je mít buďto poměrně rychle (v řádu dní, maximálně týdne) za cenu srovnatelnou s evropskými dodávkami, a nebo pomalu (týdny až měsíce), ale za ceny časo vysloveně legrační. Třeba tlumič pérování za tři stovky kus.
Snad každý, kdo mě kdy kvůli tomuto autu oslovil na ulici či na benzínce, se ptal na spotřebu. Přiznejme si, že je trošičku vyšší. Mimo město zhltne takový Chevy Van nějakých 11-13 litrů, podle těžkosti vaší nohy (na počtu válců příliš nezáleží), po městě se jen těžko dostanete pod 15-17 litrů. Tuto část problému ale dokáže snadno řešit přestavba na LPG. Pamatujete si tu zmínku o spoustě místa pod podlahou? Spousta místa na nádrže!
Podstatné ale je, že po chvíli jízdy s tímto podivným vehiklem ho přestanete vnímat jako cosi zvláštního a nestandardního. Naopak. Přijde vám divné, jak jste dřív mohli jezdit autem, které slouží jen jako auto, a nedokáže být zároveň pojízdným obývákem, stěhovacím autem, náklaďákem, piknikovou chatkou a zároveň ohromně zábavnou hračkou.
Chevrolet G20
Vyráběn: 1971 - 1996
Motor: 4.3 V6, 5.0 V8, 5.7 V8
Výkon: 115-200 koní
Cena: 60 - 200 tisíc korun
Spotřeba: 11 - 17 litrů/100 km
Rozměry:
Výška 202 cm
Šířka 202 cm
Délka 453 cm - 514 cm
Vojta Dobeš
Automobilový novinář, který o amerických autech nejen píše, ale také s nimi jezdí. S oblibou provokuje svými názory nejen na auta.
